Václav Ledvinka: „V prvních měsících pro mě archiv nebyl vůbec žádná radost"

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Ledvinka

Hostem Stanislavy Lekešové v dnešním (22. července) pořadu Je jaká je po 11:05 hodině byl Václav Ledvinka, český historik a archivář, ředitel odboru Archiv hlavního města Prahy.

Václav Ledvinka pracoval před vstupem na půdu pražského archivu na gymnáziu. Přechod ze školského do muzejního prostředí pro něj prý byl veliký šok: „Jako pedagog jsem chodil s kravatou nebo v bílém plášti. Všechno mi podali a přinesli studenti. Pak jsem přešel do archivu, kde byla špína a kde polovinu vědecké činnosti představovalo stěhování a různé manuální práce. Musím říct, že v prvních měsících pro mě archiv nebyl vůbec žádná radost. Vzpomíná vědec na začátky své současné profese.

Jeho pracoviště se tehdy nacházelo v Clam-Gallasově paláci, který byl tou dobou v opravdu havarijním stavu. Když přišli archiváři do práce, museli nejdříve zkontrolovat, jestli do budovy nenatekla děravou střechou voda. Pak sestoupili do hlubokých sklepů, přinesli si brikety a zatopili si v tzv. školních kamnech. Teprve poté mohli začít vědecky bádat.

Dnešní archivy jsou ovšem takřka laboratorní a zcela hygienické. „Dokázaly se vyhrabat ze strašné mizérie, ve které bývaly. A protože se ukázala potřeba historických dokumentů, začalo se do archivů také investovat.“ Prozrazuje historik k situaci českých archivů po sametové revoluce. Doslova se jim prý podařil zázrak. „Už 14 let máme krásný, moderní, archivní areál na Chodovci na pražském Jižním Městě. Ten ještě pořád patří mezi nejmodernější archivní zařízení v Evropě.“

Archiv hl. m. Prahy slaví v letošním roce 160. výročí od svého založení. Stejná doba, konkrétně 27. července 2011, přitom uplyne od jmenování prvního městského archiváře pražského, kterým byl Karel Jaromír Erben. Bylo mu tehdy 40 let. „Výběr úředníků tohoto odbornického typu nebyl úplně jednoduchý. K. J. Erbena do nově zřízeného křesla pražského archiváře prosadil a doporučil nejvlivnější tehdejší český vědecký pracovník, a to byl František Palacký. Ten psal svoje slavné Dějiny národu českého podle historických pramenů, které mu autor Kytice obstarával.“

Karel Jaromír Erben

Hlavním úkolem tehdejšího archivu bylo především srovnání nepřehledných hromad různých úředních papírů, které ležely jednak na Staroměstské radnici a jednak v obrovské kryptě Kostela svatého Mikuláše na Starém Městě. „K. J. Erben strávil řadu let tím, že rovnal a třídil tyto papíry. Vybíral z nich skutečné skvosty, tzn. středověké městské knihy, pergamenové listiny a privilegia.“

Archiváři mají celkem tři základní poslání. Tím prvním je uchovat pro budoucí generace to, co se nám samotným zachovalo z předchozích staletí. Druhým je postarat se, aby o naší epoše zbyla nějaká svědectví pro budoucnost. Třetím posláním je skutečnost, že by veškeré uchovávání a shromažďování dokumentů nemělo smysl, kdyby se fakta z nich dále nešířila. Speciálně tuto oblast si Václav Ledvinka jen pochvaluje, když říká: „Pro to, abychom historii dostali mezi lidi, máme, díky informačním technologiím, počítačům, digitalizaci a podobným vymoženostem, neslýchaně výhodné podmínky.“

Překvapující je, že Václav Ledvinka není vystudovaný archivář, nýbrž dějepisec. O historickém tématu, které ho nejvíce zajímá, sám mluví jako o zdánlivě nudné záležitosti. Opak je ale pravdou. Objektem jeho studií se totiž staly hospodářské dějiny. „Studuji, jak čeští velmožové financovali svůj luxusní životní styl a jak to s nimi dopadalo. Hledám také informace o tom, proč nejvýznamnější předbělohorské české šlechtické rody skončily bankrotem. Mohu říci, že rozumím tomu, proč dopadl Petr Vok z Rožmberka tak, jak dopadl. Dovoluji si také tvrdit, že vím proč z české scény, v posledních dvou až třech desetiletích před Bílou Horou, zmizela řada předních šlechtických rodů a o událostech pak rozhodovali lidé jiní a noví.“

Petr Vok z Rožmberka - portrét od neznámého autora z 19. století

S několika dalšími kolegy pak Václav Ledvinka objevil kategorii lidí, kteří byli na vzestupu, zatímco ti staří upadali. Onou, na scénu právě nastupující, vrstvou byli podnikatelé nového typu, šlechtičtí lichváři a finančníci. Ti prý rozhodujícím způsobem ovlivňovali českou společnost v době okolo roku 1620.

Více uslyšíte v záznamu rozhovoru moderátorky Stanislavy Lekešové.