V zahraničí můžete mít v muzeu i svatbu, říká kurátorka

2. prosinec 2014

Kdo si myslí, že práce v muzeu je lehká, šeredně se mýlí. Je to dřina za malé peníze. Člověk musí být nadšenec, který do toho dá všechno. Tím spíš, že muzea dnes nemají na růžích ustláno. Lidi jdou raději do nákupního centra.

Muzejní práce je tvrdý chlebíček. Péče o sbírky není o nekonečném pití kávy, mudrování a oprašování. Říká to žena navýsost povolaná, tedy vedoucí Sbírky textilu, módy a hraček pražského UMPRUM Konstantina Hlaváčková.

„Každý nový exponát musí projít složitou administrativou. Stane se totiž státním majetkem. Jsou tu restaurátoři, kteří předměty ošetřují. Významná je i badatelská práce. Píšeme odborné texty, prezentujeme sbírky a připravujeme je na výstavy.“

Čtěte také

Pozor, zavíráme!

Kromě toho, pražské UMPRUM se na tři roky zavírá. Proběhne rekonstrukce, na kterou zaměstnanci dlouho čekali. Na druhou stranu to znamená zabalit veškerý depozitář a připravit celý proces stěhování. A jak se říká, lepší je dvakrát vyhořet, než se jednou stěhovat. O muzeu to ovšem platí dvojnásob. „Mnozí pracují za mzdu, která je hluboce pod celostátním průměrem. Dělají to hlavně z nadšení.“

Ani potom to nebude žádná selanka. První rok po stěhování se budou všichni zabydlovat a průvodcovat na různých výstavách. Pak se všechno bude ukládat zpět do muzea. „Na nové prostory se ale moc těšíme.“

Jak to dělají jinde

Před pár dny se Konstantina Hlaváčková vrátila z USA. Nadšená. „Na první pohled to člověka uhodí do očí. Tam jsou muzea plná a je tam hodně školáků. Když je člověk pozoruje, vidí, jak živě reagují. Muzea si tak vychovávají nové návštěvníky.“

V neděli se v Americe s dětmi nechodí jen do nákupních center, ale i do muzea. Návštěvníci tam najdou, kromě duševní potravy, i tu skutečnou. „Kromě občerstvení si lidi dokonce můžou pronajmout muzeum třeba na svatbu nebo oslavu významného výročí.“

Metropolitní muzeum umění v New Yorku

Nejnovějším trendem ve výstavnictví je poskytnout návštěvníkovi komplexní zážitek a ne jen statické okukování předmětů ve vitrínách. Informace se třeba promítají na zdech.

K největším zážitkům patřila pro Konstantinu Hlaváčkovou návštěva dvou výstav v Metropolitním muzeu. Upoutala ji i výstava v Chicagu, která se netýkala oděvů, ale postavě zpěváka Davida Bowieho. „Technicky byla dokonalá. Když člověk došel k nějakému exponátu, do sluchátek hned dostal příslušné informace.“

Vně a uvnitř

Konstantina Hlaváčková se rozhodla vytvořit pro UMPRUM taky něco originálního a napadly ji materiály. „Vlákno je stavebním materiálem oděvu a já to chtěla přiblížit.“

Tak vznikla výstava Vně a uvnitř. „Je výjimečná svým aranžmá. Vlákna jsme vyfotili pod mikroskopem. Na stěnách se hýbou projekce fotek a zvětšeniny oděvů. Jsem nadšená.“ Výstava je koncipovaná i pro pamětníky. „Lidi tam najdou šusťáky, tesilové sukně, krimplenové šaty, dederonové košile a výrobky z koženky.“

Tohle všechno se s největší pravděpodobností přesune v roce 2015 do Lisabonu a Londýna. „Bylo by nám líto, kdyby tahle výstava začátkem příštího roku jen tak skončila.“

Co všechno nabízí UMPRUM? Kde a jaké výstavy chystá? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Marie Retková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová