„V příštím životě chci být Pygmejem.“ Za malířem Liborem Vojkůvkou

Libor Vojkůvka se pro malířství madchl už v dětství. „V domě jsme měli plno papírových sáčků, do kterých se tehdy dávaly bonbóny a podobně. Máma je vždycky vyklepala, vyžehlila a já na ně kreslil. Táta dělal pošťáka a měl takové fialové inkoustové tužky, ty jsem naslinil a pak všechno počmáral.“

Jako Pygmej

Libor Vojkůvka, fotografie z cest|foto: Libor Vojkůvka

„Za první peníze, které jsem si vydělal v 6. nebo 5. třídě při roznášení pošty, jsem si koupil starožitný německý mikroskop. Mikroskopy mě provázely celý život. Kleknout si do trávy, pomodlit se v ní, podívat se na detail, na tu nádheru. Pak si vezmete mikroskop, zvětšíte to a zjistíte, že je to ještě krásnější. Mé sny, entomologie a rostliny, mě provázejí celý život a láká mě představa narodit se v budoucím životě jako nějaký tropický člověk nebo Pygmej.“

Čuchat ke kytkám

Doma prý Libor Vojkůvka vydržel maximálně tři měsíce a pak musel vyrazit do světa. Proč? „Mám veliké břicho, a když jste pryč, je potřeba celou dobu čuchat k rostlinkám, nahánět chrobáky, tahat krokodýly za ocas nebo lískat veverky, prostě být pořád v pohybu. To je potřeba dělat 14 až 18 dní a zcela se očistit. Pak se člověk vrací domů zdravý a s tisíci nápadů v hlavě.“

Je tu tak krásně

Navštívil prý asi 130 zemí. „Narodil jsem se v Bystřici pod Hostýnem, kde jsou krásné hostýnské vrchy. Tam, kde bydlím, máme zase rabštejnské skály, sedlo Skřítek, útulnu Jelení studánka. To je tak krásné, ale dostanu se tam málo. Ovšem naštěstí jsem vyženil čivavu a auto. Přijedu tak třeba do Krnova a na překrásný Cvilín se vydám pěšky. Pane Bože, my máme tak krásnou zem, tak nádhernou.“