V poslední knize se Tereza Boučková vyrovnává s fatálním onemocněním své maminky. „Hodně jsem při psaní plakala,“ přiznává

4. září 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tereza Boučková

Přesto se titul jmenuje Život je nádherný. Chce, aby s ní její čtenáři sdíleli smutek i radost.

Tereza Boučková je spisovatelkou, která svoje knihy prožívá. Poprvé ve skutečném životě a podruhé, když je „háže“ na papír. Její poslední kniha Život je nádherný je vlastně deníkem, ve kterém se vyrovnává s tím, že její matka trpí Alzheimerovou nemocí.

Zpočátku si s ní prý nevěděla rady. „Vůbec jsem netušila, kde začít, jak pokračovat a jak to skončí. Na tom umění je zajímavé, že přestože jste autorem, nevíte, kam se ten příběh bude ubírat.“

Člověk se do toho musí dát celý

I s touto knihou se ale prý rvala stejně jako s těmi ostatními. Všechno prý moc prožívá. Přiznává, že při psaní své poslední knihy hodně plakala. „Když člověk chce, aby čtenář sdílel jeho radost nebo smutek, tak to nemůže dělat levou zadní a musí se do toho dát celý.“

Řekla si, že román Život je nádherný bude poslední, ve kterém popisuje příhody ze svého vlastního života. „Ale uvidíme, co mi osud přinese a co bude dál,“ uvažuje.

Tereza Boučková: Život je nádherný

Líp bych to nenapsala

Maximální nasazení při psaní je jí blízké. „Třeba Indiánský běh je na trhu čtvrt století a stále se dotiskuje. Když ho přitom vždycky koriguji, neměním ani jednu větu. Prostě cítím, že bych to líp nenapsala.“

Jako dcera spisovatele Pavla Kohouta, který byl v 70. letech na indexu, nemohla studovat. Psaní se jí tedy vlastně samo nabízelo. „Kromě toho geny asi taky sehrály svoji roli.“ Až do svých 20 let prý ale skoro nečetla.

autoři: Jitka Novotná , eh
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová