V českých zemích se trestá, když máte zaděláno na větší úspěch, říká režisérka filmu Fair Play Andrea Sedláčková

3. březen 2015

Její film o dopingu za socíku tahal kostlivce ze skříně sportovců a lékařů. K socialismu se vrátila knihou Moje pařížská revoluce. Kostlivce tahala tentokrát ze svojí skříně. Kniha jí pomohla vyrovnat se s vlastní „opožděnou“ emigrací i se smrtí kamaráda.

Scenáristka a režisérka Andrea Sedláčková měla letos na Českého lva obzvlášť políčeno. Z 15 nominací ale neproměnila žádnou.

„V české kinematografii je známo, že když se tohle stane, tak taky nemusíte nic vyhrát. To už se stalo Ondřejovi Trojanovi s dvěma filmy. V českých zemích se nejspíš trestá, když ten úspěch vypadá větší než normálně.“

Cena Fair play

Jak říká, člověk vždycky doufá, že se plete a že může mít v životě trochu toho štěstí. „Já mám ale optimistický charakter, takže si říkám se Scarlett O’Harovou, že zítra je jiný den a teď je důležité, abych napsala jiný scénář. A jsem upřímně ráda, že jsem získala Cenu diváků.“

Doping pod pokličkou

Film Fair Play popisuje státem organizovaný doping za dob reálného socialismu. Andrea Sedláčková ho točila pět let a informace musela složitě získávat. Literatura k tomu žádná není, takže nezbývali než přímí účastníci. A ti o tom nechtěli moc mluvit.

„První rok jsem chodila na schůzky s trenéry a lékaři. Informace jsem z nich dostávala postupně taky proto, že 30 let je přece jen dlouhá doba a tohle byla věc, na kterou oni chtěli zapomenout.“

Moje pařížská revoluce

Impulzem pro napsání knihy Moje pařížská revoluce byla pro Andreu Sedláčkovou smrt kamaráda, kterého poznala v roce 1989, kdy emigrovala. „Zjistila jsem, že si s ním chci dál povídat. Díky psaní jsem se smutku zbavila.“

Od října 2014, kdy je kniha na trhu, si ji prý kupuje spousta mladých lidí. „Píšou mi na Facebook, že jsem jim dodala energii.“

Režisérka Andrea Sedláčková se chystá psát scénář pro nový film

Míjení

K odchodu ze země se režisérka rozhodla, protože nevěřila, že se u nás dá něco do pohybu. „Nikdo tehdy netušil, jak rychle se to zhroutí. Tehdy přicházela do Francie spousta lidí. Pavel Tigrid říkal, že kromě roku 1968 nikdy neviděl takový příval.“

V knize popisuje svoje pocity z emigrace pár měsíců před listopadovou revolucí. O azyl prý požádala 2. září 1989 a získala ho rychle. „Říkala jsem si, že jsem mohla ještě chvíli počkat. Minula jsem se s dějinami.“ Od té doby žije Andrea Sedláčková střídavě v České republice a ve Francii.

Co nemůže svému otci nikdy odpustit? Jaké byly její první dojmy z emigrace? Jaký slib dala Ivanovi Trojanovi? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: eh , Jan Rosák
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.