Úžasné životy: Zdeněk Matějček podle Václava Mertina

14. srpen 2022

„On byl dětský psycholog každým coulem. Ničemu jinému se nevěnoval, striktně se držel své oblasti a tu rozvíjel,“ vypráví dětský psycholog Václav Mertin o svém učiteli z katedry psychologie Filozofické fakulty UK v Praze a světově uznávaném dětském psychologovi Zdeňku Matějčkovi. Ten patřil k průkopníkům dětské psychologie u nás. V 70. letech 20. století stál u zrodu SOS dětských vesniček v Československu a zabýval se podmínkami vývoje dětí v ústavech.

Zdeněk Matějček dbal, aby o děti bez rodin bylo dobře postaráno. A spolupracoval přitom s týmy lékařů i odborníků. „Z dětství si odnesl, že je potřeba se snažit a usilovat, a pak se dá mnoho věcí překonat,“ uvažuje Václav Mertin.

Naráží tím na postižení levé nohy, které měl Matějček od dětství a kvůli kterému chodil celý život o holi. „Měl svým způsobem štěstí, že mu okolí pomohlo, aby se s tím vyrovnal velmi dobře. Říkal, že zvládne všechno, ale dá mu to třikrát, čtyřikrát víc úsilí a času.“

Film Děti bez lásky

Zdeněk Matějček vyrůstal v Kladrubech. Jeho otec byl ředitelem hřebčína. Po válce nastoupil na FF UK v Praze, kde studoval češtinu a filozofii, jejíž součástí byla tehdy i psychologie. Po státnicích dostal místo v Sociodiagnostickém ústavu a věnoval se dětem z dětských domovů.

„V 60. letech převládal ve společnosti velmi paternalistický přístup a to, že společnost vyřeší všechno. A oni s profesorem Langmajerem přišli s tím, že to není tak úžasné. Psali o tom a v roce 1964 vznikl film Děti bez lásky, který je koukatelný dodneška,“ vysvětluje Mertin Matějčkův zájem o psychologický vývoj dětí, které neměly rodiče.

Film Děti bez lásky za pomoci autentických snímků srovnává podmínky vývoje dětí v ústavním prostředí a v rodině. „On bral dítě vážně. Jako svébytnou bytost, která si zasluhuje náš plný zájem a pozornost. Hájil děti bez ohledu na to, jestli to zrovna bylo vhodné nebo nebylo vhodné,“ vyzdvihuje Václav Mertin.

Bavit se smysluplnou prací

K oddanosti své profesi u Zdeňka Matějčka dodává: „Když člověk něco dělá, musí ho to bavit. Ono ho to bavilo, těšilo ho, když se něco nového dozvěděl. Dělal svoji práci, kterou měl rád a měl pocit, že je smysluplná.“

Zdeněk Matějček se věnoval dětské psychologii celý život a za své zásluhy získal několik ocenění. Kromě spoluúčasti na filmu také publikoval vlastní knihy o výchově, ke kterým patří například Co děti nejvíc potřebují, Náhradní rodinná péče nebo Psychická deprivace v dětství.

autor: Lenka Nechvátalová
Spustit audio

Související