Úžasné životy: Novinář a politik Pavel Tigrid podle ředitele Židovského muzea v Praze Lea Pavláta

Ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát se s novinářem a politikem Pavlem Tigridem setkával nejdříve literárně díky exilovému časopisu Svědectví. Časopis začal vydávat Tigrid nejprve v americkém a následně pařížské exilu po událostech v Maďarsku v roce 1956. Redakce v čele s Pavlem Tigridem shromažďovala informace o dění ve východním bloku, aktivitách opozice, ale Svědectví přinášelo také informace o životě české emigrace.

„Svědectví byl vždycky závan čerstvého vzduchu pro nás, kteří byli v tak zvaném společenství spřízněných duší, tedy těch, kdo nefandili komunistickému režimu. Svědectví byla taková naděje, že jednou i tady budou pravdivé informace a názory, se kterými se mohl člověk ztotožnit,“ vzpomíná Leo Pavlát.

Mladý novinář  

Pavel Tigrid se politické žurnalistice věnoval od svého mládí. Začínal ve studentském časopise, dále se věnoval psaní i jako student práv a když se v roce 1939 rozhodl s kamarádem na motorce opustit Československo, našel své místo jako elév v redakci českého vysílání BBC v Londýně.

Právě škola BBC vyučila Tigrida zásadám objektivní žurnalistiky a úsporného přesného vyjadřování. „Mně se hrozně líbilo jeho psaní. Bylo to jako třeba u Poláčka, nejprve myšlenka a pak se dostaví forma. Jasné a úsporné vyjadřování, nic ukecaného.“ 

Rozhlas

V roce 1945 po osvobození se Tigrid vrátil zpět do Prahy na pozvání vedení tehdejšího Československého rozhlasu, aby zaujal pozici v nové rozhlasové redakci. Velmi záhy se ale ukázalo, že mladý redaktor neodpovídá svými politickými názory novému vedení. Rodiče Pavla Tigrida prý vždy volili Sociální demokracii a sám Tigrid, ač spíše levicově a sociální smýšlející, nikdy nepropadl kouzlu myšlenky komunismu a nijak se svými názory netajil.

Z práce v rozhlase tedy rychle sešlo a již 17.února 1948 se mladý novinář vydává s diplomatickým pasem do západní zóny Berlína na obhlídku situace. Jeho manželka je ihned po komunistickém převratu zadržena a uvězněna jako rukojmí.

New York a Paříž

Pavel Tigrid byl tak od začátku na černé listině komunistického režimu. Manželka byla po nějaké době propuštěna a zhruba za půl roku se jí povedlo emigrovat a připojit se k manželovi. Svůj další domov našli na několik let v New Yorku, kde pracovali v restauraci jako kuchařka a číšník.

V druhé polovině 50. let se Tigridovi přesunuli do Paříže, kde pak rodina se třemi dětmi a maminkou paní Tigridové žila až do roku 1990.

Pád železné opony

Po pádu komunistického režimu se Pavel Tigrid stal jedním z poradců Václava Havla a také ministrem kultury. Právě v této funkci se v roce 1994 setkal poprvé osobně s Leo Pavlátem, který tehdy působil na ambasádě v Tel Avivu.

„Byl z návštěvy Izraele zjevně nadšený a o všechno se zajímal. Navštívili jsme společně různé památky, muzea a samozřejmě taky různá jednání s politiky. Tigrid přecházel během jednání z jednoho jazyka do jiného a na všechny hluboce působil svým rozhledem a přístupem.“

Víra

Díky působení Pavla Tigrida se povedlo vrátit Židovské muzeum v Praze zpět do rukou židovské komunity a Leo Pavlát se stal jeho ředitelem. „Tigrid dál sledoval aktivity muzea a mnohokrát navštívil naše expozice. Měl k židovství dobrý vztah, i když sám pocházel z židovské rodiny, byl už jako dítě pokřtěn a považoval se především za katolíka,“ pokračuje Pavlát.

Dětství

Pavel Tigrid se narodil v české židovské zcela sekulární rodině Schoenfeldových. Rodiče se rozvedli, ale Tigrid dále udržoval s maminkou i tatínkem kontakty, ovšem vychováván byl převážně babičkami. Otec Pavla Tigrida zemřel ještě před válkou, matka zahynula v Osvětimi. Pavel Tigrid si změnil příjmení během válečné emigrace ve Velké Británii a jméno Tigrid pak používal celý život.

Jak uzavírá Leo Pavlát ve svém vyprávění, „Je to především inspirativní člověk. Inspirativní svými názory, odvahou a pevnými postoji. Byl to také člověk velmi laskavý a kultivovaný.“