Trabant je komunikativní vozítko

K cestě Trabantem se dostal omylem. „Když jsme plánovali první cestu po Africe, chtěli jsme jet Land Roverem. Ten jsme ale neměli. Tak jsem přišel s nápadem, že pojedeme Trabantem a všichni říkali, že to nepůjde. A to byl ten důvod, proč jsme s ním nakonec jeli. Trabant je malé auto a my v něm vypadáme jako banda zoufalců. A to hrozně pomáhá, protože nás místní nevnímají jako boháče a celníci a úředníci se s námi raději baví, než aby nás prudili. Je to zkrátka auto, které je vynikající na komunikaci,“ říká Dan Přibáň.

Na startu

Start každé cesty probíhá už tradičně v jedné hospůdce na pražském Vyšehradě. „Když jsme odjížděli do Jižní Ameriky, naložili jsme auto do kontejneru a mysleli si, jak to máme vymyšlené, když poletíme dřív, a předem vyřídíme všechny papíry. Byli jsme tam opravdu o týden dřív, než loď s autem."

Čtěte také

Tři týdny ale v Guyaně čekali na vyřízení lejster. „Celníci po nás chtěli potvrzení, ale sami nevěděli, jaké. Ale byli přesvědčení, že nějaké být musí. Už jsme byli odhodlaní mluvit s prezidentem Guyany a nakonec jsme skončili u ministryně zahraničí, která nám potřebné povolení vydala.“

Cesty poznání

Když filmují, vždycky se snaží, aby to nevypadalo jako dokument o nějaké zemi. „Kdybych o ní chtěl něco vědět, pustím si právě dokument. Takže my točíme spíš takové „road movie“. Člověk se na nich hodně dozví nejen o tom, jak se kde žije, ale taky sám o sobě.“

Jak fungují vztahy mezi posádkou během tak dlouhé cesty? „S chlapama není problém, ale s holkama je to složitý. Na cestě po Jižní Americe jsme s sebou měli jednu ženu, filmařku, velkou profesionálku a bylo to v pohodě. Ale vždycky to znamená riziko. Chlapi tvoří smečku a ctí její vnitřní hierarchii. Ženy se spolu hádají."

Všichni znají výrok: „Kdyby ženy vládly, nebyly by války“. Dan Přibáň by dodal: „Ale spousta států by spolu nemluvila.“

O zábavu je postaráno

Trabanty, se kterými Dan Přibáň a jeho kamarádi cestovali po Jižní Americe, byly kombíky. I tak se do nich prý ale vejde málo. „Když ještě vezete náhradní díly, natáčecí nádobíčko, benzín, olej a tak podobně, tak pro osobní potřebu toho máte minimum."

Čtěte také

Trabanty jsou ročníky 86 a cesta Jižní Amerikou trvala čtyři měsíce. "Film, který jsme natočili, je zábavný a při první projekci se kino otřásalo smíchy. A to mě moc těší. Přivezli jsme celkem 480 hodin natočeného materiálu, ze kterého vznikl jeden film. Zbytek nevyhodíme a uvidíme, co s ním dál.“

Více o trabantech, cestování i lidech ve světě se dozvíte ze záznamu pořadu v iRadiu.