Tim Hecker se pokládá na oltář nejistoty

Namísto dřívějších vrstvených stěn elektrické kytary Hecker nyní vytváří jakési mlhoviny a proudy z množství vlastně nenápadných prvků. Určujícím znakem Love Streams jsou nahrávky ženských chorálů, připravené speciálně pro tuto desku ve spolupráci s islandským skladatelem Jóhannem Jóhannssonem. Kromě dalších nástrojů se objevují i tradiční měchové varhany. Právě tyto dva prvky dávají atmosféře alba chrámový, až liturgický charakter. Love Streams budí majestátní dojem signálů ze Země zachycených z hlubokého vesmíru, kde se do statického šumu vln a nočního muzaku protrhávají skladby Hildegardy z Bingenu, Depeche Mode a kytarové monolity SunnO))).

Sám Hecker ve svém typicky floutkovském stylu ohlašoval Love Streams jako „hlas transcendentality ve věku auto-tuneu“ nebo jako vyjádření „liturgické estetiky po albu Yeezus“. I přes svou sarkastickou nabubřelost a nesmyslnost nám tato označení nabízí klíč k pochopení Heckerových záměrů. Základním a po léta neměnným principem jeho tvorby je digitální procesování a proměňování akustických zdrojů zvuku a na Love Streams tento princip dochází zatím největší propracovanosti. Původní zdroje se vlivem technologické deformace mění, ztrácí, spojují nebo kompletně rozpouští do textury celku. Přirozené se transformuje v umělé a umělé se stává přirozeným.

Love Streams je jako hudební ekvivalent informačního chaosu, v němž jsme si každé sdělení i jeho příčinu zvykli vnímat v automatické superpozici a nejistotě. Můžeme ho zároveň brát jako vypočítavý esteticismus i jako autentický jazyk, citlivě popisující čas a kulturu, ze které vzešel. Mohlo by být novým startovacím bodem jeho hudební dráhy i jejím završením. Hecker nám říká, že čepel hodnoty a jediný opěrný bod naší reality jsou „pouze“ v každém z nás.

Hodnocení: 80 %
Tim Hecker – Love Streams (4AD Records, 2016), 44 min.