Tibet na jaře roku 2008

Železniční spojení s Tibetem však bylo nejen inženýrským divem, ale ovšem že i zásadním modernizačním krokem čínské vlády, prvořadého strategického významu. Defakto to navazovalo na události z konce roku 1962, kdy došlo ke krátké válce mezi Čínou a Indií. Její výsledky dnes, s odstupem skoro půl století, už můžeme nazvat válkou o pruh území, kterým si Čína zajistila klíčový přístup do Tibetu jen pro sebe. Jen mimochodem podotknu, že stejně se po rozpadu SSSR rozhodl Peking postupovat i na severu ve střední Asii, kdy si - už smluvně a ne válečně - vynutil na Kirgizii odstoupení jen pár čtverečních kilometrů území, ale nezbytného k naprosté kontrole strategického průsmyku mezi oběma zeměmi. Nakonec po hraniční dohodě s Moskvou, která je hotova na víc než na 99 %, lze říci, že Čína skálopevně definovala svůj prostor pro mnoho příštích generací. Tibet - od zahájení pravidelného železničního spojení, kde jsou plánovány další tři tratě - může nadobro zapomenout na někdejší poměry, pro něž Angličani mívali svůj termín "splendid isolation" - skvělé osamocení.

Za poslední necelé dva roky se začaly rychle měnit hospodářské, zvláště ryze obchodní poměry ve všech větších místech Tibetu, zvláště ve Lhase. Začaly tu podnikat ve velkém nejen čínské firmy, ale také vietnamské, kazašské, hongkongské a muslimské. Ty jak z čínského severu, tak z Indie a Pakistanu.

Tibetu jako izolované velehorské společnosti buddhistické s tradiční specifikou lamaismu odzvonilo. To ví v exilu i 14.dalajláma, který nyní nabízí svou rezignaci v rozhořčení nad násilím ve Lhase a v řadě dalších míst. Jak to začalo? Jen indické a japonské noviny a televize v komentářích výslovně zdůraznili, že to byli převážně tibetští studenti, kteří zapalovali auta a obchody - a čínská policie a armáda byla zpočátku takovým počínáním zaskočena. Tibetským obchodům - jak se o tom třeba zcela jasně vyjádřil český očitý svědek, náš sinolog Zdeněk Jehlička - se pogrom vyhnul, neboť jejich objekty byly předem označeny.

Ještě minulý měsíc - v dobré předtuše, že se v Tibetu cosi dramatického musí odehrát, věnovala tomuto regionu pozornost všechna významnější světová media. I Český rozhlas. Ona předtucha vycházela z vědomí, že si Tibeťané připomenou výročí velké vzpoury proti obsazení jejich domoviny čínskou armádou - a to právě v době, kdy se v Pekingu budou volit na dalších pět let poslanci do největšího parlamentu světa a následně i celé nové vedení státu. Koncipienti tibetských demonstrací, které byly znamenitě organizovány, dobře věděli, že před světem zasáhnou pýchu Pekingu velice citlivě - navíc 5 měsíců před Olympiádou. A ta má sloužit jako důkaz jak nesmírně se civilizačně, tedy hlavně humanitárně, Čína mění.

Ale ona se mění. Jde o unikátní historicky velmi rychlý transfer od socialismu ke kapitalismu, čehož jsou si vědomy všechny významné vlády tohoto světa. Těm však vůbec nevadí, když Čína jako jejich stále robustnější kapitalistický konkurent má takové traumatizující potíže, jaké právě zažila v Tibetu.

V předvečer událostí ve Lhase, přinesla BBC reportáž z jedné tibetské vesnice o místní svatbě. Byl to drastický příběh o pláči a zoufalství asi 20 leté dívky, která se jen pár hodin předtím než byla provdána, dozvěděla, že ji příbuzní vybrali dva muže. Takříkajíc primárního ženicha a ještě taky i jeho bratra jako druhého manžela. Takový svazek je věc hlavně ekonomicky nutná, protože pozemky rodiny zůstanou i po sňatku nedělené. Pomyslel jsem si při tom, že takhle podobně se Čína už dávno oženila s Tibetem. Moderní doba přijde později.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .