Tábory svobody. Co se děje, když se dětem vytvoří radikálně svobodný prostor?

Svoboda je pro mnohé nebezpečná


Známý šiřitel tzv. intuitivní pedagogiky, učitel a lektor Dieter Schwartz chtěl zjistit, jestli metody nejsou jen teorií, ale fungují i v praxi. „Byl to tábor, na kterém děti měly dělat to, co chtějí. Ať už to bylo učit se, odpočívat, nic nedělat, lézt po stromech, prát se s ostatními, nebo říkat sprostá slova… cokoli,“ popisuje „pravidla“ Kraemer. Pochybnost, zda lze svobodu a bezpečí ve skutečném životě zkombinovat, je podle něj velmi oprávněná. „Z mého pohledu jsou tyto dvě věci téměř neslučitelné. Svoboda vytváří nejen v dětech, ale především v dospělých velký pocit nebezpečí,“ říká.

Permanentní psychoterapie

Dieter Schwartz věděl, že budou rodiče vystaveni velkému vnitřnímu strachu a zmatku, takže jim vytvořil prostor, ve kterém mohli o svých pocitech mluvit, aby je pak nepřenášeli na děti. „Překvapilo mě, kolik času a energie bylo věnováno práci s rodiči a učiteli, aby se nějakým způsobem zklidnili. Já v zásadě nepodporuji nějaké překotné zakládání škol typu Summerhill nebo Sudbury. Takové školy si můžeme dovolit jen pokud budeme mít dospělé, kteří dětem dokáží dát pocit bezpečí.“

Hlavně nepřekážet!

Úkolem dospělých bylo především dětem nepřekážet, což se ukázalo být pro drtivou většinu z nich velmi obtížné. „Rodičů, kteří jsou schopni děti neblokovat, je v současné době neuvěřitelně málo. Ale existují. A když alespoň některé děti vyrostou v takovémto svobodném přístupu, samy se už vůči svým dětem budou chovat úplně jinak. Týká se to budoucnosti, ale když teď začneme, tento přístup se může rozšířit,“ popsal svou ideu Pavel Kraemer.

K čemu tedy rodiče na táboře byli? Potřebovaly je děti vůbec? A co si účastníci odnesli do života? Dozvíte se v rozhovoru Moniky Valentové s Mgr. Pavlem Kraemerem, Ph.D.