Swingové desky jsem kupoval i na úkor jídla, vzpomíná Jan Smigmator
Swing je hudba, která kultivuje tělo i ducha, ale taky životní styl: „Swingově se dá i žít,“ říká zpěvák Jan Smigmator, který se s tímto jazzovým stylem doslova narodil. A možná víc než to.
„Swing mi do života vstoupil, když mi bylo mínus 9 měsíců. Rodiče totiž jazz a swing poslouchali, táta dokonce na Vysočině pořádal jazzový festival.“ Právě tam Janu Smigmatorovi učaroval Ladislav Kerndl. A to mu přitom ještě nebylo ani 10 let.
I kdyby na chleba nebylo
„Zpíval písničky, které jsem sice úplně neznal, ale věděl jsem, že právě to chci v životě dělat. Stal se ze mě ortodoxní fanda jazzu a swingu. Neuznával jsem nic jiného.“ Už jako student si tak budoval sbírku alb, které postupně představuje i posluchačům Dvojky v sobotním Klubu evergreen.
„Když jsem v 15 přišel do Prahy, v každé volné chvíli jsem obcházel obchody a nakupoval CD. Mnohdy i na úkor potravin,“ vzpomíná. Volných chvil má ale málo, zvlášť teď v adventu. „Hrajeme téměř denně. V prosinci mám asi 25 koncertů.“ Je takové vytížení vůbec zdravé?
Hudba, která léčí
„Samozřejmě! Včera jsem jel na koncert s trošku unavenýma hlasivkama. Ale jakmile se rozsvítily světla a já viděl plné hlediště, tak se vše zázračně uzdravilo.“ Aktuálně připravuje koncert ke 101. výročí narození Franka Sinatry, který se bude konat 11. prosince ve Foru Karlín.
„Tam celé turné Sinatrology odpálíme, pak se přesuneme do Brna a během ledna do regionů.“ Letos ale Jan Smigmator pořádal ještě jednu významnou událost – svojí svatbu. „Na svatební oznámení jsme dali nápis Smigmatorology. Někteří to vzali vážně jako koncert.“ Není divu, když i oznámení mělo podobu vstupenky!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
