Světoznámý rybář Jakub Vágner vrací úlovky zpět přírodě

Jakub Vágner
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jakub Vágner

Když do volné přírody vracel lidožravého sumce, dívali se na něj Indové jako na vraha. Jaké to bylo ulovit rybu, která oficiálně neexistuje, a zase ji vrátit?

Jakub Vágner je sice rybář, ale ne v tom slova smyslu, jak ho známe. Ryby sice chytá, ale vždy je vrací vodnímu živlu. Dlouhodobě se věnuje projektu, který mapuje unikátní sladkovodní giganty, kteří žijí na naší planetě.

Na seznamu je 24 ryb a jedna z nich prý dokonce může ukrývat klíč k vývoji léku proti rakovině. Proč víme tak málo o sladkovodní říši? „Na rozdíl od moře je paradoxně málo probádaná. O žralocích a velrybách víme mnohé. Ale když řeknu benga či arapaima, málokdo ví, o čem mluvím. Asi to bude tím, že oceán je jeden nekonečný rybník,“ uvažuje.

Ulovil rybu, která neexistuje

Vágner je držitelem osmi světových rekordů v kategorii all-tackle – největší z největších. Všech titulů si váží, i když „ne vždy je to o velikosti, ale často také o unikátnosti úlovku“.

Na jezeře Tanganika se mu podařilo chytit rybu, která oficiálně neexistuje a nemá tedy ani latinský název. Těší ho, že i ve 21. století existují ryby, které „nespatřily světlo světa“. I v tomto případě platilo pravidlo, že úlovek byl vrácen zpět do vody.

Bojovník za ryby

V současné době se věnuje natáčení série dokumentárních filmů pro National Geographic Channel, která nese název Fish warrior. S tím zpočátku nesouhlasil, protože se za „bojovníka s rybami“ nepovažuje. Spojení ale lze přeložit i jako „bojovník za ryby“. A s tím už prý byl srozuměn.

Svůj úspěch v lovu přičítá praxi a trpělivosti, s jakou dokáže celé hodiny čekat na úlovek. „Když něco doopravdy chcete, musíte do toho dát celé srdce a všechno tomu obětovat. Nesmíte hledat překážky a důvody, proč to nejde,“ uvedl Vágner ve vysílání.

Lidožravý sumec

K natáčení s americkými filmaři se dostal prý náhodou: hledali někoho, kdo by pro TV kamery chytil lidožravého sumce. Vypravil se za ním do Indie, kde tento jedinečný druh žije. Je skutečně lidožravý a mohou za to samotní Indové.

Indové totiž mají zvyk házet zbytky ohořelých těl svých zesnulých do řeky. Tam je požírají sumci. Na lidské maso si zvykli do té míry, že mohou napadnout i živého člověka. Když pak úlovek pouštěl zpět do vody, tvářili se na něj prý domorodci „jako na vraha“.

Jakub Vágner a aligátoří ryba

Každá z expedic za obřími úlovky je náročná. "Nejedeme jenom na ryby, ale i natáčet a v některých zemích jsou nestabilní politické situace," upozornil J. Vágner. Situaci často zachraňují místní lidé. Např. Kongo má hrůzostrašnou pověst, ale jsou oblasti, kde by se místní obyvatelé rozdali. "Je to obrovská země s obrovskými možnostmi, která je ještě k tomu rybářsky zajímavá. Lze se tam setkat s rybou s latinským názvem Hydrocynus goliath. Je to v podstatě neznámá ryba. Neví se o ní moc. Je to živoucí fosílie s velkými zuby, která útočí i na malé krokodýly," prozradil rybář, který na cestách za rybami navštívil všechny kontinenty kromě Antarktidy. Přesto je pro něj "snovou" oblastí ČR. Nejšťastnější je doma, kdy odpočívá, protože expedice jsou náročné fyzicky i psychicky. Tzv. na stará kolena je rozhodnutý pořídit si chatku u vody, kde prý bude chytat a chytat ...

Za svůj největší úkol považuje výchovu mladé generace k respektu vůči přírodě. I když, zachránit se toho už, podle jeho soudu, příliš nedá. "Lidské pokolení je odsouzeno k zániku. Vidím to v Amazonii, kde misionáři likvidují minoritní indiánské kultury. Většina zvířecích druhů mizí definitivně. Pokud by se lidstvo chtělo zachránit, muselo by se vrátit o několik století zpět. Muselo by vypnout elektrárny, mobily a počítače… a to není reálné," řekl Jakub Vágner, syn úspěšného hudebníka Karla Vágnera (známý je mj. desítky let trvající spolupráci např. s Hanou Zagorovou).

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru s Vladimírem Krocem ...