Při práci s dítětem často potřebuje oči asistentky Jany. Díky Světlušce se jí může odvděčit i finančně

Naučit se dělat věci přesně

Nevidomá maminka Kateřina Hegrová pokládá ruce na papír. Její malý syn jí je posouvá po pěnových samolepkách, které dohromady tvoří tělo mývala. Ještě pár detailů mu přece jenom zbývá, třeba připevnit zorničky.

Čtěte také

Ředitelka Světlušky: Musíme svítit i v dalších letech, lidé se zrakovým postižením tady budou pořád

Žena nedokáže chlapci sama přesně poradit, kam je má nalepit. Paní Kateřina se směje, že chlapec potřebuje rady nejen od reportérky, ale ještě i od asistentky Jany Lerchové. Jsou to právě její oči, které v některých situacích zastupují ty Kateřininy, hlavně při práci s jejím dítětem.

„Chci, aby některé věci dělal podle návodu, aby se učil, že to není jen o tom, že se to nějak nalepí a nějak to bude, ale aby věděl, že se to má dělat hezky a přesně. K tomu potřebuji někoho, kdo na to vidí.“

Přítelkyně na telefonu

Její kamarádka Jana musela za tu dobu naučit něco nejen Velena, ale i sebe samu. „Odění dvou nevidomých s kočárkem a k tomu své malé dítě byla velká výzva. Pak jsem se naučila Braille. Neříkám, že ho dneska umím v obou směrech – i psát i číst, ale aspoň trochu.“

Slepecké písmo využívá paní Jana třeba při tom, když Kateřině popisuje některé hry, například karty, tak, aby je mohla žena se synem hrát. „Tady je nápis a tady jsou ještě velikosti, abychom si mohli porovnat, co je větší, co je menší.“

Čtěte také

Na kavárně Potmě mě nejvíc baví výměna rolí. Bouráme předsudek, že když nevidíme, nic nemůžeme, říká nevidoucí Katka

Samozřejmě ale nastávají v domácnosti dvou nevidomých rodičů s dítětem i závažnější situace, kdy se hodí někdo, kdo může chlapečka zkontrolovat zrakem. „Když jsem myslela, že jsem mu nešikovně přivřela prst do dveří, ale nic jsem na tom prstu nemohla najít, tak jsem volala SOS, aby se podívala, jakou má prst barvu. To byl ještě hodně malý.“

Velenovy prstíky byly a jsou naprosto v pořádku. A teď, když je větší, je obratně používá při spoustě činností, při kterých se mu Janiny oči opravdu hodí. Třeba když kreslí, stříhá plastelínu nebo z ní zdobí vymodelovanou pizzu.

Nedílnou součástí jejich života

Čtěte také

„Klobouk dolů, hrát poslepu není žádná sranda,“ chválí nevidomí diváci divadelní hru, která se odehrává ve tmě

Paní Jana pracuje u hasičů a u Hegrových tráví volné chvilky. A tak se jí chtěla nevidomá Kateřina odvděčit i finančně, proto se obrátila na Světlušku. „Já jsem přes jinou kamarádku zjistila, že může Světluška dávat příspěvek na asistenci. A tím, že Jana toho času s náma tráví hodně, a nejenom Jana, tak jsem jí za to chtěla něco dát, protože je to její volný čas.“

Pomoct s Velenem přichází asistentka Jana alespoň jednou týdně a stala se tak nedílnou součástí života celé rodiny.