Stánek pana Charlese Ngakaringy u jezera Chiwero je vlastně chýše se střechou z latěk, která je pokrytá rákosím. Uvnitř jsou vyzděné tři krby, jeden s plynovými hořáky, zbylé dva už ale s běžným ohništěm a roštem, kde se topí dřevem. Na jednom z nich už v padesátilitrovém hrnci klokotá vroucí voda. Slečna Abigail do ní postupně přidává bílou kukuřičnou mouku. Vaří totiž tradiční zimbabwské jídlo sadzu.
Obyvatele jihoafrického Zimbabwe čeká těžké období. Končí zima a přichází jaro, do první sklizně je ještě daleko a zásoby potravin z té poslední jsou už skoro pryč. Nová zimbabwská vláda musí řešit, jak zajistit potravinovou pomoc pro více než milion lidí. Chce také vrátit turisty do sice krásné, ale zbídačené země. Zimbabwské parky ovšem trpí nedostatkem investic na opravy i rozvoj.
Sadzu je grunt
Kaše se nesmí převařit, protože by ztratila svoji výživovou hodnotu. Musí jen probublávat. Díky tomu vypadá obrovský hrnec trochu jako malá bahenní sopka. Abigail bublající hmotu míchá, ale jak sadza houstne, je to práce čím dál těžší a těžší. Mezitím ještě kuchařka stíhá připravit dochucovadla ke kaši i k masu, které se k ní bude podávat. Strouhá rajčata na omáčku, slupky prý dostanou domácí zvířata.
Sadzu jedí Zimbabwané nejčastěji samotnou, politou právě nějakou omáčkou. Ti movitější si k ní mohou občas dovolit dát třeba smažené kuře nebo vařenou hovězí nožku. Kopýtko se strhne a dolní část kravské nohy se vaří v osolené vodě, někdy také s kořenovou zeleninou.
Jídlo, na které si počkáte
„Tohle jídlo si lidé dávají o víkendu. Vaříme je tedy jen v pátek, v sobotu a v neděli. Ve všední dny to neděláme. Neprodalo by se to,“ říká majitel stánku Charles. „Jednomu strávníkovi stačí jedna nožka. Jsou tací, kteří si poručí i dvě, ale jedna je pro jednoho člověka až až,“ dodává
Na předměstí zimbabwské metropole Harare na jihu Afriky žije lékárník Edmore Machingauta. Protože socialistický blok chtěl získat africké rozvojové země na svou stranu, on i jeho další spoluobčané studovali v Československu. V příspěvku reflektuje současnou situaci ve své zemi.
Hovězí nožky se podle Charlese vaří pět až šest hodin, takže s jejich přípravou je potřeba začít už ráno, pokud si chce na jídle host pochutnat třeba k večeři. Obvykle se jedí s různými omáčkami, bramborem nebo se sadzou. Jídlo voní velmi lákavě, takže nejspíš bude i dobře chutnat. Škoda že nemám čas počkat si, až několik hodin, až bude hotové.