Střelec. Z případu se pomalu stával policejní pomníček...

Před půlnocí 8. července 1968 našel Rudolf Úlehla svoji dceru Janu a její kamarádku Jarmilu Kamenskou, obě mrtvé, nedaleko koupaliště v Prokopském údolí v Praze. Obě 13leté dívky byly zastřeleny z bezprostřední blízkosti. Každá třemi ranami. Nebyly ani okradeny, ani znásilněny.

Svědkové se shodli na podobě podezřelého: muž 18–40 let, štíhlý, hnědé vlasy, bílá košile, tmavé kalhoty. Jeden svědek potvrdil šest až osm výstřelů. Policisté našli jednu nábojnici. Jinak nic. Ani po prohledání celého okolí detektorem kovů. Hlavně ale chyběl motiv. Kudy tedy vést vyšetřování?

Tři verze

Známí detektivové kpt. Jaroslav Zahrádka a tehdejší šéf pražské kriminálky pplk. Karel Kalivoda pracovali se třemi vyšetřovacími verzemi:

1. pachatel je z okruhu známých zavražděných dívek
2. vrah je duševně nemocný jedinec nebo sadista, který si vybral náhodné oběti
3. dívky vyrušily pachatele při nějaké trestné činnosti (včetně nelegálního držení zbraně)

Věděli, že nábojnice pocházela z pistole ČZ vzor 50, ráže 7.65. Šlo o sérii výrobních čísel 710.000–716.000, kde je drobná technologická odchylka, která se projevuje i na povrchu střel. V první fázi tedy prověřovali majitele všech 6000 pistolí! Byli mezi nimi generálové, ministři…

Další vražda

Jméno vraha se tehdy mezi prověřovanými osobami objevilo. Ale na dobu vraždy měl alibi, a tak pátrání pokračovalo bezvýsledně. Z případu se pomalu stával policejní pomníček. Až do března roku 1974, kdy došlo k loupežnému přepadení pošty Těšnov, při kterém byl zastřelen policista Jan Velíšek (k tomu viz případ Kdo potrestá vraha?).

Rozjelo se velké pátrání, prověřovaly se stovky osob, které měly v evidenci záznam a při své trestné činnosti použily střelnou zbraň. Jedním z vyšetřovaných byl i František Zenker. Jakoby mimochodem se tehdy přiznal k vraždě dvou dívek před osmi lety. V roce 1968 mu bylo 19 let.

Vyšetření v nedohlednu

Jenže jeho výpověď nesouhlasila s fakty. Později navíc všechno popřel s tím, že vypovídal pod nátlakem. Na dobu vraždy měl alibi potvrzené sestrou a švagrem a kriminalisté byli bez důkazů. Vyšetřování se ani za dalších šest let nepodařilo uzavřít a hrozilo, že vražda bude v roce 1988 promlčena.

V roce 1980 se případu začala věnovat kriminalistická legenda kpt. Jiří Markovič. Ten zavedl agenturní spis s krycím názvem Střelec a vyšetřování rozjel v dalších směrech. Byli vytipováni tři podezřelí: Zenker, jeho švagr Maršálek a Rais. Na ně se pověsili tři „důvěrníci“.

Možný pachatel pomáhá policii

Zenkerova přítelkyně brzy potvrdila, že se jí Zenker jednou k vraždě dívek přiznal a později to popřel. V neprospěch Zenkera mluvilo to, že měl teď jako Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti (PS) oficiálně přidělenou pistoli. I když měl záznam v rejstříku. Evidentně ho zbraně fascinovaly.

Navíc ještě po 12 letech našli kriminalisté na místě činu novou stopu: kytku a upomínkový květinový lístek s textem „Kitku vám posílá neznámí“. Neležely tam, kde ostatní. Ale o kousek dál. U borovice, kterou Zenker při svém prvním přiznání označil za místo, kam střílel.

Konečné přiznání?

Tentokrát už ale švagr Zenkerovi alibi nepotvrdil. Naopak přiznal, že ho k falešné výpovědi přiměla bývalá žena, Zenkrova sestra. A tak byl 12. listopadu 1980 František Zenker zatčen. Kriminalisté u něj totiž našli stejný květinový papír, na kterém byl napsán onen vzkaz. Zenker se přiznal.

Zkoušel si prý novou zbraň. Chtěl trefit turistickou značku na borovici. Jenže se do rány zničehonic připletla první dívka. Viděl, že ji trefil do hlavy. Zpanikařil, že by ho mohla poznat a vystřelil „pro jistotu“ znovu. A tehdy se objevila druhá dívka. Když obě ležely, vystřelil na každou z nich znovu. Těla pak odtáhl ke svahu a shodil dolů do křoví.

Vrah propuštěn

Ačkoli tvrdil, jak se mu ulevilo, že se mohl konečně přiznat, v létě 1981 před soudem zase všechno odvolal a trval na své nevině. Detektivové z něj prý doznání vymlátili. Soud tomu neuvěřil a odsoudil ho na 25 let. 7. září 2000 byl podmínečně propuštěn.