Štěpán Rak léčí kytarou z kamene

Oba hosté přišli se svými nástroji, které mají zajímavou historii. Kytara Jana Matěje Raka prý kdysi patřila kytaristovi z legendární trampské skupiny Settleři. Jeho otec Štěpán Rak na ni kdysi začínal a říkal jí „Křapka“. Jak se přiznal, pádloval s ní peřejemi, hrál s ní tenis a při jedné veselici mu ji rozjaření kamarádi dokonce rozšlapali. Spravil ji kytarový mistr Václav Svoboda. „Tohoto člověka je potřeba vidět. Vypadá hrozně obyčejně, ale svému řemeslu rozumí jako málokdo. Své kytary rozváží na zádech na motorce a tvrdí, že při rychlosti do 200 km mu to při jízdě ani nevadí.“ Václav Svoboda vyrobil také kytaru, se kterou do studia přišel Štěpán Rak. Otec a syn nám „v přímém přenosu“ předvedli, jak nádherný zvuk mají.

Jan Matěj Rak|foto: Jan Sklenář

K.J. Erben je věčně mladým spisovatelem
Štěpán Rak se vyznal z úcty ke Karlu Jaromíru Erbenovi, jehož 200. výročí narození si právě dnes připomínáme. A to do té míry, že když za ním přišel herec Alfred Strejček s nápadem zhudebnit jeho balady, bez váhání souhlasil. „Vznikl působivý pořad s kytarovým doprovodem, který má u publika velký ohlas. Erbenovy básně nejsou žádnou procházkou růžovým sadem. Jsou kruté a je v nich hodně trní. Ale představují přenádhernou poezii s obrovskou hloubkou.“ Podle Štěpána Raka je Erben 200 let mladý. „On byl narozen ve znamení štíra a to je znamení transformace a věčné mladosti.“ S názorem svého otce souhlasil i Jan Matěj. „Mám rád jazyk, kterým psal, a který na čtenáře stále působí. Erben byl, kromě jiného, sběratelem lidových písní a já v nich moc rád listuju.“

Jaroslavu Ježkovi rozumí každý
Jan Matěj považuje za svého hudebního "guru" skladatele Jaroslava Ježka. „Byl to úžasný muzikant a já ho objevil vlastně náhodou. Kdesi jsem zaslechl úryvek melodie, který se mi moc líbil. Byl jsem přesvědčený, že je to George Gershwin a tak jsem se hrabal v jeho skladbách. Neúspěšně. Pak jsem to zahrál známému klavíristovi a ten mi řekl, že je to Jaroslav Ježek.“ Podle Jana Matěje musí mít jeho hudbu rád snad každý. „Lidé říkají, že nerozumí Bachovi nebo Smetanovi, ale ještě jsem nepotkal člověka, který by nerozuměl nebo neměl rád Jaroslava Ježka.“ Jana Matěje také přitajují ruské dumky. „Tuhle muziku mám odmalička rád. Když máma slyšela ruštinu, tak jí naskakovala husí kůže, ale já s oblibou hrál třeba na balalajku.“

Hudba má léčivou moc
V listopadu 2006 byl Štěpán Rak obdarován kamennou kytarou, světovým unikátem z dílny sochaře Jana Řeřichy. Má zcela výjimečné rezonanční vlastnosti, které hudebník využívá ve svém projektu Kytaroterapie. „Já si myslím, že s tím začal už biblický král David, protože on dokázal svou hudbou nejen léčit, ale i uzdravovat. Proto jsem mu také věnoval Píseň pro Davida. Jsem přesvědčený, že hudba má tuto úžasnou a nádhernou moc.“ Jako důkaz vyprávěl Štěpán Rak příhodu, která se mu stala při koncertu v jednom domově důchodců. „Hrál jsem tam také Píseň pro Davida a po skončení hudební produkce za mnou přišel jeden starý pán a řekl mi, že chtěl umřít a šetřil si na to prášky. Když ale slyšel Píseň pro Davida, tak neváhal, vstal a šel je spláchnout do záchodu.“ Tón kytary má, podle hudebníka, úžasnou vlastnost. „Neléčí tím, že byl nebo bude, ale tím, že je s námi tady a teď.“

Štěpán Rak|foto: Elena Horálková

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Danielou Brůhovou.