Štefan Margita: „Není krásnější melodie, než aplaus publika“

Původním zaměřením fotograf, kterého nebavilo zvěčňovat lidské tváře na občanské průkazy. Bez předchozí výstrahy nastoupil na Košickou konzervatoř, prošel několika velkými scénami, aby v roce 1986 zvítězil na festivalu Pražské jaro a v srpnu téhož roku zakotvil v opeře Národního divadla v Praze. Od té doby se ovšem stálému angažmá vyhýbal seč mohl a to jen proto, aby měl čas na operu San Francisko, Metropolitní operu v New Yorku, Covent Garden, La Scalu a mnoho dalších vystoupení ve věhlasných operách po celém světě, výhledově naplánovaných až do roku 2015. Řeč není o nikom jiném, než o tenoru Štefanu Margitovi.

Úspěch se v Čechách neodpouští

Je až s podivem, že o úspěchu Š. Margity se dozvídáme ve chvíli, kdy se o jeho prácí začneme zajímat podrobněji. Přitom zahraniční kritiky na jeho vystoupení, např. v již zmíněné Metropolitní opeře, oplývají vždy nezměrnou chválou a jejich titulky často znějí v duchu: „Štefan Margita, hvězda večera“. Čím to tedy je? Proč ho tuzemská média více neadorují? „Úspěch nikdy nikoho příliš nezajímá a ani se neodpouští. Zahraniční divadla dnes naštěstí nestojí o to, co o vás napíše domácí tisk, ale svůj výběr pěvců zakládají na názorech renomovaných operních časopisů. Důležitá vizitka zpěváka je to, když odzpívá několik představení a divadlo o něj má stále zájem. Není totiž krásnější melodie, než aplaus publika.“ Přestože Š. Margita tvrdí, že tenor musí odejít po „šedesátce“, neustále se drží na pomyslné špici pěveckého vrcholu i ve svých neuvěřitelných 56letech.

La Scala byla zklamáním

Jako útvar zažívá nejen tuzemská opera bouřlivé dny. Moderní pojetí klasických děl je totiž občas hůře uchopitelné, díky horlivosti mladých režisérů. Ti bohužel nepřistupují k hudbě vždy s náležitým respektem: „Pro mě musí mít inscenace hlavně logiku. Velice dobře se mi spolupracovalo např. s režisérem Robertem Carsenem, který nikdy neudělal nic proti muzice. Pamatuji si na muzikologa Pavla Ekstaina ze Státní opery Praha. Ten za mnou jednou po zmodernizovaném představení Vojna a mír, které tehdy režírovala Francesca Zambello, přišel a pronesl slova o tom, že opera stále žije. Z toho jsem měl velkou radost.“ A kde se tedy opeře vysloveně nedaří? Využili jsme prý pověstné pravdomluvnosti Š. Margity a zeptali se, na jaké scéně zažil tu nejhorší atmosféru: „Sen každého zpěváka je zpívat v La Scale, ale kupodivu pro mě vystupovat s tamním souborem bylo spíše velkým zklamáním. Setkal jsem se s nezájmem a ignorantstvím.“ I přes všechny nešvary, které Š. Margita uvedl, k pověstnému „bučení“ ze strany publika na konci představení v jeho případě nikdy nedošlo.

Operní pěvec Štefan Margita|foto: Alžběta Švarcová

Více si poslechněte v rozhovoru s moderátorkou Martinou Kociánovou v přiloženém audiozáznamu…