Stanislav Motl se obává, že během svého života nestihne zpracovat všechna zajímavá témata
Čtvrteční dopoledne 8. listopadu jsme byli ve společnosti investigativního novináře a spisovatele Stanislava Motla.
V kostce se jeho osobnost pojmout zkrátka nedá. Žurnalista, jenž zasvětil svůj osud poznávání života, o který mu díky jeho profesi bylo nespočetněkrát usilováno. Pokoušel se usvědčit strůjce zákeřných vražd i největších „polistopadových“ podvodů. Působil jako válečný reportér, pátral po českých kořenech posledního žijícího pasažéra Titaniku a vydával se na expedice do velehor, moří a dokonce srdcí sopek. Stanislav Motl napsal 16 knih a my jsme se ve společnosti tohoto vyjímečného publicisty pokusili rozkrýt několik míst naší, i jeho historie.
Nejlepší investigativní dokument
Za své reportáže získal S. Motl celou řadu ocenění, ale některá lze přeci jen vyzdvihnout nad ostatní. V roce 2010 a 2011 obdržel prestižní ceny Asociace mezinárodního vysílání v Londýně, v kategorii Nejlepší investigativní dokument. Zcela čerstvou zprávou je, že tento rok se S. Motlovi podařilo to stejné, ve stejné kategorii: „Pro mě to je zcela šokující, protože už minule jsem říkal, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. V podstatě se jedná o takového rozhlasového Oskara a já jsem hluboce dojat.“ Velké díky adresoval S. Motl na adresu celého týmu, který se na realizaci pořadu Stopy, fakta, tajemství podílí. Bez něj by prý takový úspěch nebyl možný. (Poz. redakce: můžeme poslouchat každý víkend na vlnách Dvojky!).
Žurnalistika a morálka
„Já mám velký mindrák v tom, že nestihnu do konce svého života zpracovat všechna témata, která bych chtěl. Divím se některým kolegům co si stěžují, že nemají o čem psát nebo točit.“ S. Motl by prý potřeboval celý tým žurnalistů, ovšem stát v jeho čele zatím nemá v plánu: „My novináři máme v rukou velikou moc. Můžeme člověku pomoci a také velice ublížit a čím jsem starší, přemýšlím nad svou prací spíše psychologicky a snažím se proniknout k jádru tématu.“ Tato otázka jisté „morálky“ se ze současné novinařiny bohužel poněkud vytrácí a S. Motl se snaží dbát na to, aby životy lidem, zanechávajícím po sobě výraznou stopu, bezvýznamně neničil. Jeho studenti dobře znají význam písmen VAE, která lze zařadit do tzv. Motlova kodexu: „Nejsem člověk, který by byl bez bázně a hany. Za svůj život jsem spáchal celou řadu věcí, na které nejsem pyšný, ale elementární principy vzdělanosti, analýzy a empatie, mi v mé práci hodně pomáhají.“
Jean Marais nebo Jan Mareš?
Právě dnes, tedy 8. listopadu, si připomínáme výročí úmrtí francouzského herce Jeana Maraise. Napadlo vás někdy, že tento idol romantického filmu by mohl mít kořeny v Bohuslavicích nad Metují? Nemělo být na jeho hrobě vytesáno spíše Jan Mareš? „Jednou jsem obdržel dopis, ve kterém jsem byl informován o podezření, že Jean Marais byl Čech. Zprvu to vypadalo velmi obskurně, ale čím více jsem pátral, tím více jsem byl přesvědčen o tom, že opravdu pocházel z Čech.“ Dnes je tedy S. Motl na 90% přesvědčen v opodstatnění tohoto podezření. Pokud bychom i my chtěli pátrat v historii společně s ním, máme možnost, a to v čerstvé publikaci s názvem Cesty za oponu času.
Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s moderátorkou Evou Kvasničkovou na začátku článku…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
