Štanglica
Příjmení Štanglica nás trochu potrápilo. Zakončení na -ica je v tomto případě nezvyklé, většinou totiž bývala příponou -ica tvořena příjmení z rodných jmen. Štanglica však pravděpodobně souvisí s německým příjmením Stangel. To se odvozuje z německého apelativa Stange, tj. „tyč“. Odtud máte i české lidové označení štangle ve významu „tyč“ nebo „bidlo“. Patrně se jednalo o pojmenování podle vzhledu ‒ dotyčný byl vytáhlý a hubený. I v češtině máte příjmení Tyčka. Ve střední horní němčině označovalo apelativum stange „kovovou tyč, na které býval soudek a která visela v přední části sklípku na znamení toho, že se tam prodává víno“. V Kottově slovníku pak nacházíte i apelativum štanglice, což byla „železná tyč jako náčiní kamenické“. V případě této motivace by se mohlo jednat i o pojmenování podle povolání. Další možný výklad by snad byl podle Josefa Beneše i z místního jména Stang. Příjmení Štanglica dnes nosí jen 74 osob.
Použitá literatura:
J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 311; R. a V. Kohlheimovi, Duden Familiennamen, Berlin 2008, s. 581 (Stangel); H. Bahlow, Deutsches Namenlexikon, München 1967, s. 486 (Stange)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.