Stačilo 40 let komunismu a kaplani úplně zmizeli z nemocnic, připomíná Daniel Smetana

Daniel Smetana přiznává, že stát se nemocničním kaplanem pro něj byla změna. Dost odlišná od práce kazatele. „Je to specifická práce v tom, že jsem s lidmi v jejich složitých krizových situacích.“ Přiznává taky, že je občas složité hledat pro nevyléčitelně nemocné útěšná slova, která by nezněla banálně.

Když se stane zázrak

„Chodím na pokoj s modlitbou a snažím se přinášet naději. Je zázrak, když se to stane.“ Když se na práci nemocničního kaplana připravoval, absolvoval kurz v pražské Vojenské nemocnici. Za dalšími zkušenostmi se vydal dokonce do USA. „Tam má o spirituální péči zájem 70 % hospitalizovaných. U nás je to 5 %!“

Odlišný přístup i odlišná pomoc

Na pokojích tam kaplana vítají vřele. „Říkali mu: Pojď a sedni si a popovídáme si. Vezmi mě za ruku,“ vzpomíná Smetana. V ledasčem se ale liší i samotná pomoc kaplana. „Tady je to hodně o naslouchání. Ale přibývá počet lidí, i těch mladších, kteří chtějí modlitbu i přečíst z Bible.“

Začínat znovu

Daniel Smetana taky vzpomíná, že se americký kaplan velmi podivoval nad tím, že evropské nemocnice byly po staletí řízeny církvemi a pak stačilo 40 let komunismu a kaplani z nich zmizeli. „Říkal mi: Je zvláštní, že s tím musíte začínat znovu.“