Sociální bydlení je nutné, myslí si ombudsmanka Anna Šabatová
O jejím zvolení do pozice ombudsmanky rozhodl jeden jediný hlas. Chce, aby toho nelitovali ti, co ji volili, ale především ti, co jí hlas nedali.
V úřadu ochránce práv pracovala už jako zástupkyně Otakara Motejla. Co se od té doby změnilo? „Přišla řada nových právníků, někteří lidé odešli. Stále je tu dobrý kolektiv. Hodně se diskutuje o tom, jak práci dělat co nejlíp a jsou dobře nastaveny mechanismy kontroly,“ myslí si.
Co se ale od doby jejího prvního působení v úřadu příliš nezměnilo, je problematika sociálního bydlení. Přitom se to doporučuje už od roku 2006. „Poprvé cítím, že se to dostalo do programového prohlášení vlády. Takže se možná opravdu ledy hnuly," uvažuje.
Podle soudců teď není možné odebírat děti z rodin jen z bytových důvodů. To na vznik zákona o sociálním bydlení vyvolává větší tlak.
Odbornost a lidskost se nevylučuje
Ročně ombudsmanovi přichází 8000 dopisů. Jen menšina se týká ochrany základních práv. Pěkně otrávit život může i problém s transkripcí jména u cizinců. „Každý by měl být vlídně přijat a měla by mu být poskytnuta rada,“ tvrdí Anna Šabatová.
Úřad ombudsmana má nově ve své působnosti i ochranu lidí před diskriminací. Šabatová usilovala také o bezplatnou právní pomoc nebo o zákon o státní službě. Byla by ráda, kdyby veřejný ochránce práv byl navíc zakotven i v Ústavě.
A doporučuje, aby úřad mohl dávat návrh na zrušení zákona, který by vnímal jako protiústavní. Ctí, že ochránce práv doporučuje, ale nerozhoduje. „Ombudsman by měl přesvědčit silou argumentů,“ myslí si.
Více si poslechněte ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.