Sibiřská rusalka založila v Čechách školu

Kolegové Pavlíně Brzákové přezdívají sibiřská rusalka nebo také čarodějka z tajgy. Na Sibiři sbírala pohádky, vyprávěla je dětem nebo je naopak sama poslouchala od starých lidí.

Jako etnografka je ráda mezi lidmi, zaznamenává jejich prožitky, vidění historie jejich očima. „ Je to spíše hledání toho, jak život funguje, umění života, které se snažím zachytit a posílat dál,“ říká.

Potkala šamany, kteří jsou lidovými mudrci a berou své řemeslo velmi vážně a s pokorou. Setkala se i s těmi, kteří si z něho udělali byznys.

Čtěte také

Hodně jí dalo i soužití s pastevci, při kterém přišla o romantické pohledy na kočovný život. Nekočují proto, že by si to vybrali, ale proto, aby v divočině přežili. Jejich duchovní kultura je jakousi reakcí na způsob života.

Staří kočovníci však postupně zemřeli a mladí, kteří prošli ruským vzdělávacím systémem, už nedokázali v tajze fungovat.

Člověk má žít tam, kde se narodil

To Pavlína Brzáková zjistila na závěr svých dobrodružných cest po Sibiři. Přesto jí Sibiř zůstal pod kůží. Založila občanské sdružení Šamanská jurta a šamani začali jezdit do Česka.

Některé síly jsou však zřejmě nepřenosné. Šamani pracují s krajinou. Zde prožili kulturní šok a kolem třetího týdne byli stále unavenější a duchové je neposlouchali. Proto teď sdružení hledá novou vizi.

Pavlína Brzáková přišla na Sibiři málem o život. Opilí rybáři s ní převrhli loďku, zapomněli na ni hasiči, kteří ji v tajze vysadili z vrtulníku. Dnes žena s takto dobrodružným životem zakládá školu, hraje divadlo pro děti a píše knihy.

Chtěli jsme si založit vlastní školu

Pavlína Brzáková a Martina Kociánová|foto: Adam Kebrt

Teď má Pavlína Brzáková malé děti, na Sibiř už nejezdí. Spolu s rodiči dětí ze školky waldorfského typu se rozhodla založit základní školu. Každý přidal něco ze své profese a dnes do školy chodí její dcera Viktorka.

Škola je součástí státního systému a zatím sem chodí prvňáčci. Z jurty se stalo divadélko, kde se hrají pohádky a děti zpívají. Pavlína Brzáková stihla i týdenní pobyt v zen-buddhistickém klášteře na jihu Číny. A napsala další knihy. Ty píše v maringotce. Když ji to táhne na cesty, uchyluje se tam jako do škuneru, který ji unáší pryč.

Jak se dnes dívá na Sibiř? Změnila se? Jaké další cesty podnikla? Co říká českým léčitelům? Dokáže ji něco vykolejit? A jakou další zajímavou knihu píše? O tom uslyšíte více v iRadiu.