Se světovými návrháři bychom si klidně mohli zadat, říká Josef Klír

16. únor 2012

Naším dnešním (16. února) hostem v pořadu Je jaká je byl po 11:05 hodině český módní návrhář Josef Klír.

Motivaci mu dala rodina

Josef Klír byl módou obklopen od dětských let, a to díky sestře a mamince, která prý oba sourozence doslova „oplétala.“ „Mamina pletla hodně na pletacím stroji i v ruce. Když potom sestra byla v pubertálním středoškolském věku, tak jí šití padlo do noty. Pamatuji si, že mi jednou do čtvrté hodiny ranní šila nové kalhoty, protože jsme brzo ráno jeli k tetě do Prahy.“ Právě maminka a sestra ho prý k jeho práci nejvíce podnítily.

Ateliér

V roce 1988 vyhrál republikové kolo soutěže „Mladý módní tvůrce.“ Výherní diplom stále má a dokonce prý visí v jeho novém ateliéru na pražské Vinohradské třídě. „Je to nádherný prostor, který mi umožnil mnohem lépe ukázat portfolio toho, co už jsem vytvořil. Co se diplomu týče, myslím si, že není nic špatného na tom, že jsem byl oceněn před revolucí, jelikož ve své době byla tato soutěž nejvyšším ohodnocením, kterého tenkrát člověk mohl v oblasti módy dosáhnout.“ Salón Josefa Klíra je třípodlažní. V prvním patře může zákazník „okouknout,“ jestli je vystavené zboží jako džíny, trička nebo kabelky jeho „krevní skupinou.“ Zatouží-li po šatech na zakázku, následuje osobní debata s návrhářem. „V určitém slova smyslu je to psychologie. Od člověka musím nenásilně a jednoduchými otázkami zjistit, jaké chce šaty, které barvy má rád, co se mu právě líbí. Pak nastane obrovská výhoda zakázky, kdy může klient v průběhu zkoušek stále říct, že je něco moc nebo málo zpracované.“

Dobrý pocit především

Leckdo by od návrháře očekával, že bude vytýkat každý módní přešlap. Josef Klír je ale tolerantní a do popředí staví spíše to, aby byl jednotlivec osobně spokojený s tím, v čem je oděn. „Vždycky se dá najít něco, za co by člověk toho druhého mohl zkritizovat. Nejdůležitější ale je, abychom se sami za sebe dobře cítili. Počátek, u kterého se já osobně vždy snažím začít, je to, jestli je oblečení čisté nebo špinavé.“

Módní dikci nefandí

Poslední dobou pak silně pociťuje, že se všichni naučili velice jednoduše zkritizovat, odsoudit a mít předsudky k oblečení, které není v jejich stylu. „Pořád je za tím lidská práce, hodiny ruční činnosti, nápad, který se člověk snažil a pokusil zrealizovat v nejlepším mínění. Lidé opravdu dokážou být někdy až zlý. Je mi to líto, protože si opravdu myslím, že se z nás ruční práce strašně vytratila a stal se z nás spotřební národ. Všeho je oproti předrevoluční době víc než jsme schopni spotřebovat. Kvůli tomu si přestáváme vážit a nevnímáme pravé hodnoty.“ A co by i přesto rád vymýtil z českých ulic? Jmenuje u nás už klasické bílé ponožky v sandálech. Označuje je ovšem za perličku, kterou člověk řekne automaticky. Striktně by prý totiž nechtěl diktovat to, co lidé mají a nemají nosit.

Se světovými návrháři bychom si mohli zadat

V roce 2006 se Josef Klír čirou náhodou zúčastnil akce New York Fashion Week. Za pouhé dva týdny se přitom musel perfektně připravit na jednu z nejprestižnějších světových módních akcí. I když to pro něj byla, dle jeho slov, „úžasná zkušenost,“ mohlo by se zdát, že z ní měl trošku rozporuplný pocit. „Kdyby někdo zažil naše akce, tak by byl velice překvapen, protože co se týká snahy dovést vše do maxima, jsme, myslím, na vyšší úrovni. Vše je ale jednoduše řečeno pouze o tom, že se v Americe platí dolary a u nás korunami.“ Se světovými návrháři bychom si prý „klidně mohli zadat.“

Více si poslechněte v rozhovoru Evy Kvasničkové s Josefem Klírem.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.