Sála
V polštině je příjmí Sala doloženo již z roku 1618, dalšími možnými východisky jsou v polštině vedle rodného jména Salomon i slovesa szalić („klamat“ ‒ srov. české ošálit), nebo szaleć („běsnit“ ‒ srov. české šílet). Pokud byste však měli předky německé, tak i v němčině je příjmení Sala. To se vykládá taktéž z rodného jména Salomon.
Další možností je původ z místního jména obce Saalau v Horní Lužici. Připomeňme, že Sála (v němčině Saala) je i řeka protékající Bavorskem, Durynskem a Sasko-Anhaltskem, po Vltavě je to druhý největší přítok Labe. Josef Beneš spekuloval i o možném výkladu z německého apelativa Seil, tj. „provazník“. V ČR nosí příjmení Sála jen 7 mužů, přechýlené Sálová používá 83 žen, ovšem to se vztahuje k i častějšímu příjmení Sál.
Použitá literatura:
J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 56 (Sál); J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 208, s. 317 (Sál, Saal); K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl II, L–Ż, Kraków 2001, s. 391; https://nazwiska-polskie.pl/Sala
