Sádlo
Příjmení Sádlo vzniklo z apelativa sádlo. Mohlo patřit např. někomu, kdo tuk zpracovával a prodával, nebo se mohlo jednat o přezdívku tlustého, sádelnatého člověka. Záznam o měšťanu Sádlovi máte ze Soběslavi již z roku 1442. Šlechtické rody s přízviskem Sádlo najdete hned tři, podle Ottova slovníku naučného přitom nejsou spřízněni – Sádlové z Kladrubec, Sádlové ze Smilkova a Sádlové z Vražného. Dnes je Sádlo příjmení rozšířené, nosí jej 475 osob, nejvíce jich žije v Praze.
Použitá literatura:
A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 166; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 198; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 232; Ottův slovník naučný, díl XXII, Praha 1904, s. 480‒481
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
