Sadista. Vysoce inteligentní, spořádaný, citlivý vrah, který prohrál boj sám se sebou

Spořádaný manžel, otec a uznávaný inženýr Vladimír Tekverk vystoupil z nočního autobusu spolu s dívkou, která seděla na sedadle před ním. Krásná, křehká, neodolatelná. Pavučina v jeho hlavě začala útočit na jeho vůli, dokud ji nepřemohla. Nepoznával se, ale nebyl schopný pokušení odolat. Počkal si, až dívka došla do stínu velkého stromu – a bodal a bodal.

Sadismus je jako pavučina, která prochází všemi oblastmi myšlení. Zkusíte to zastavit na jednom místě a na deseti dalších to vyrazí jako zhoubný, jedovatý plevel. (…) Je horší než rakovina, ta požírá jen svého hostitele. Pocit výčitek neznám, chápu ho jen zprostředkovaně. Nikdo netuší, jaký vnitřní boj jsem musel svádět.
vrah Vladimír Tekverk

Poprvé se u něj sadistické sklony projevily na školním výletě k Máchově jezeru. Bylo mu čtrnáct a síla vzrušení, které v něm vyvolala jeho krásná spolužačka, ho doslova zahnala na útěk. Podivné nutkavé představy byly od té doby stále silnější. Brzy zjistil, že jde o znak sadismu, ale o odbornou pomoc nepožádal. Byl přesvědčený, že to má pod kontrolou. Až do osudné noci 6. června 1979.

Přiznání

Vyšetřovatel Jiří Markovič vzpomíná na případ Vladimíra Tekverka jako na kriminalisticky jedinečný|foto:Bronislava Janečková

Manželka doma už spala. Chvíli trvalo, než ji vzbudil k plnému vědomí. „Musíme zpátky do toho parku,“ naléhal celý od krve. „Zabil jsem dívku, musím jim to jít říct…“

O něco později se na místě činu objevil kultivovaný pětatřicátník s manželkou. „Jsem sadista a ode dneška i vrah,“ přiznal překvapeným vyšetřovatelům v čele s legendárním vedoucím oddělení vražd Jiřím Markovičem. Vrah se přišel udat přímo na místo činu! Spolupracoval, popisoval, vysvětloval.

Sadista, nebo vypočítavý milenec?

Zpočátku jednoznačný případ se začal komplikovat až později. Znalecké posudky i výpovědi obviněného jednoznačně ukazovaly na sadismus. Pak ovšem Vladimír Tekverk na radu svého obhájce začal měnit výpověď a popřel svůj sadismus. Z náhodné oběti se stala utajovaná milenka, která mu začala vyhrožovat.

Sadistická deviace byla přitom vrahova jediná polehčující okolnost. I výpovědi svědků mluvily v jeho prospěch. Proč se vysoce inteligentní pachatel dobrovolně vystavuje riziku trestu smrti?

Rozsudek a zpověď

Rozhodnutí o tom, jestli Vladimír Tekverk přežije, nebo ne, bylo na psychiatrech a sexuolozích. Jejich posudky vyzněly jednoznačně v jeho prospěch – vrah je sadista a ve chvíli útoku měl jen omezené rozhodovací schopnosti.

Soud ho odsoudil k 25 letům odnětí svobody. Tekverk souhlasil s kastrací. Ve vězení sepsal pro Jiřího Markoviče velmi cenné intimní svědectví, díky němuž mohli kriminalisté i psychiatři nahlédnout do nitra sexuálního devianta, svádějícího neustálý souboj s vlastní myslí. Vladimír Tekverk byl nakonec pro dobré chování propuštěn o sedm let dřív.