Rozhovor s ředitelem Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek Janem Simonem
V programových brožurách k 86. sezoně jste možná, vážení abonenti, zaznamenali novou funkci u dosavadního intendanta rozhlasových symfoniků Jana Simona. Co se změnilo? Zůstává nadále v těsném kontaktu se SOČRem? A zbývá mu i nyní čas na vlastní umělecké aktivity?
Mohl byste prosím vysvětlit, proč nové Centrum v rozhlase vzniklo, jaké jsou jeho hlavní úkoly a které z nich vás v současných dnech nejvíce zaměstnávají?
Vznik Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek je jen jednou ze součástí proměny Českého rozhlasu v moderní médium veřejné služby. Snahou managementu Českého rozhlasu je maximálním způsobem využít potenciál, kterým tato instituce disponuje, a to se týká i složek tvůrčích. V našem případě se pak jedná o metodické sjednocení řízení těch součástí rozhlasu, které povahou své činnosti nejsou přímými programovými složkami, tedy stanicemi, ale přesto má jejich práce přímý vliv na vznik pořadů určených k vysílání. Do vzniku Centra působila tělesa jako SOČR, Big Band Českého rozhlasu, BROLN, Dismanův dětský rozhlasový soubor a Dětský pěvecký sbor na sobě zcela nezávisle a ke spolupráci na společných projektech docházelo jen nahodile. Chtěl bych využít možnosti prolínání a propojení práce souborů na společných platformách. Totéž pak platí o soutěžích Concertino Praga, Concerto Bohemia a Prix Bohemia Radio. V neposlední řadě bude Centrum garantem některých jednorázových projektů, jako je například literární soutěž o vznik rozhlasové hry, pořádaná k nadcházejícímu 90. výročí založení Československého rozhlasu.
Jak se změnilo vaše postavení vůči rozhlasovým symfonikům?
Vznikem Centra rozhodně nekončí z mého pohledu významné působení u Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Zůstávám garantem jeho činnosti, ve spolupráci s šéfdirigentem orchestru, dalšími kolegy z vedení tělesa i hráči samotnými budeme vytvářet dramaturgii abonentních koncertů, připravovat zahraniční i tuzemská vystoupení, podílet se na natáčení rozhlasových snímků. Jen se mi vzdálí každodenní produkční práce, má role bude mít více metodický charakter a samozřejmě si ponechávám zásadní vliv na otázky uměleckého charakteru. Jsem moc rád, že pozice manažera tělesa se ujal můj kolega Ondřej Kotrč, který u nás už čtyři roky působí jako produkční.
Kolik lidí s vámi v současnosti celkem spolupracuje?
Ve výkonných složkách, zajišťujících chod všech jednotek Centra, je to devět spolupracovníků, v uměleckých profesích pak 117 zaměstnanců (umělečtí vedoucí jednotlivých souborů, hráči orchestrů, dramaturg) a desítky umělců působících na základě stálé externí spolupráce.
Přinese propojení uměleckých aktivit Českého rozhlasu nějaký poutavý efekt pro naše letité abonenty? Mohou očekávat bonusy?
To je jedním ze záměrů činnosti Centra. Nejde však pouze o bonusy, i když pozvání našich stálých příznivců na laureátské koncerty soutěže Concertino Praga i Concerto Bohemia by se měla stát samozřejmostí. Vedle pokračování tradice veřejných generálních zkoušek chceme v souvislosti s obnovením provozu Studia 1 na Vinohradské a vlastně celého studiového komplexu nastartovat cyklus pro mladé posluchače s mladými interprety, rádi bychom realizovali divadelní představení Dismančat v prostorách Českého rozhlasu, soutěžní přehlídky konané tamtéž by měly vytvořit prostor pro setkávání profesních a i laických pohledů na kulturu… Objekty Českého rozhlasu by neměly zůstat pouze pracovištěm, měly by se stát společensko-kulturní platformou moderního média.
Nemohu se nezeptat na klavír – jste mu stále věrný nebo ho teď necháváte (nejspíš s výčitkami svědomí) stranou?
Věrný mu jsem. Ono se může zdát, že jsem se poněkud "vytratil" z klavírní scény. Je pravda, že jsem, tuším, už čtvrtou koncertní sezonu vynechal své účinkování v rámci předplatného SOČRu. Jde ovšem o jednoznačný záměr, protože vystupovat na koncertech, které – nadneseně řečeno – pořádám (hlavním pořadatelem je samozřejmě Český rozhlas), nepovažuji za šťastné. Nebrání to ale mým dalším sólistickým aktivitám. Na počátku září vystoupím se chopinovským recitálem ve Varšavě, v říjnu "oslavíme" se SOČRem na Bratislavských hudebních slavnostech kulatiny pana šéfdirigenta Lenárda, tam zahraji 3. koncert Ludwiga van Beethovena, v listopadu několikrát provedu Dvořákův klavírní koncert ve Španělsku, v lednu přednesu v Káhiře a Alexandrii 2. koncert Johannesa Brahmse, ve Zlíně 1. Chopina... Tohle všechno jsou koncerty, které Český rozhlas nepořádá. Každopádně mi můžete věřit, že po dni stráveném v kanceláři není vždy jednoduché nalézt morální a i fyzickou sílu sednout ke klavíru a cvičit. Svědčí to pouze o jednom: Hudbu stále miluji a stojí mi za to odříci si jiná potěšení ve prospěch nejkrásnější mluvy na světě.
