Rostliny jsou chytřejší, než si myslíte

„Chování, to jsou podle nás pozorovatelné důsledky rozhodování, které jako odpověď na vnější podmínky a na základě vlastní předchozí zkušenosti činí nějaká živá bytost, a tou může být třeba i jen buňka,“ uvedla v Meteoru jedna z autorek studie Fatima Cvrčková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Článek o chování rostlin, který sepsala společně s Viktorem Žárským a Antonem Markošem, vyšel nedávno v časopise Frontiers in Psychology.

Rostliny se vrtí, jen my to nevidíme

Důvod, proč si většina z nás neumí představit rostlinu jako tvora, který se nějak „chová“, souvisí podle Cvrčkové v tom, že se rostliny v našem časovém a prostorovém měřítku nehýbou.

„Ale když vezmete mikroskop, tak se tam toho vrtí docela dost. Nebo když natočíte rostlinu časosběrnou kamerou, tak také uvidíte zřetelný pohyb, například sklápění listů nebo růstové ovíjivé pohyby,“ upozornila Cvrčková.

Jak se chovají kořeny

Vědce zajímá mimo jiné to, jak se chovají rostlinné kořeny. „Například jak se rostlina rozhodne, kde zakoření, jak se k sobě kořínky vzájemně chovají, jak spolu soupeří nebo se sobě vyhýbají. Sleduje se také, jestli se liší chování kořenů sousedních jedinců stejného nebo různého druhu, případně potomků jedné rostliny,“ nastínila Cvrčková.

Jakou cestičku si proklestí jednotlivé kořeny?|foto: Fotobanka Pixabay

Zjistilo se třeba, že kořeny rostlin, které vznikly dělením trsu, se k sobě často chovají jako k svému a nesoutěží spolu, ale jen dokud je mezi nimi fyzické spojení. Jakmile se poruší, začnou mezi sebou soutěžit. „To jsou témata, která se v posledních desetiletích dost intenzivně studují,“ dodala botanička.

Rostlina pozná stín své kolegyně

Aby rostliny přežily, musejí být schopné zareagovat na nenadálé zastínění sousední vegetací. „Rostlina pozná velmi spolehlivě stín vržený neživým předmětem od stínu vrženého listem jiné rostliny,“ řekla Cvrčková.

Jak je to možné, když rostlina nemá oči? „Stín vržený listovím je ochuzen o vlnové délky červeného světla, které je absorbováno chlorofylem. Rostliny mají speciální receptor na vlnové délky světla,“ vysvětlila Cvrčková.

„Vegetační zastínění, to je samozřejmě průšvih. Rostlina tomu musí buď urůst nebo co nejrychleji odplodit, aby to stihla,“ dodala Cvrčková.

Ředkvička si spočítá, jak je dlouhý den

Rostliny vnímají délku dne, podle ní se rozhodují, jestli pokvetou, nebo ne. Typickým příkladem jsou podle Fatimy Cvrčkové ředkvičky – tedy jejich tradiční odrůdy, ne ty vyšlechtěné k celoročnímu plození.

„Ředkvičky má smysl sít na jaře a potom až po slunovratu, kdy už se dny zkracují. Jen tehdy si ukládají zásoby do ředkvičkových kořenů,“ vysvětlila Cvrčková a dodala: „Když je vysejete mezi tím, tak se vám ředkvičky vykašlou na to, aby plodily, a půjdou do květu, pak budete mít takový malý dřevnatý ocásek a na něm krásnou kvetoucí bylinu.“

Ocún ví, kdy má vystrčit listy

Ocún jesenní (Colchicum autumnale)|foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Dalším příkladem „chytré“ rostliny je ocún. Zvláštní rostlina, která má na jaře do června pouze list, pak na podzim květ a po zbytek roku dlí v zemi. „Fascinuje mě, jak ocún pozná, kdy má vystrčit listy. Jeho cibulka totiž sedí velmi hluboko v zemi, v místech s konstantní teplotou,“ řekla Cvrčková.

„Ocún má nádherný životní cyklus, ta rostlina si k venkovnímu vzduchu čichne jen dvakrát za rok. Když má listy, tedy na jaře, a pak když má květ. Nevím, nakolik někdo zkoumá, zda a jak květy vnímají venkovní popudy. Ocún je dost výjimečná kytka a není to kytka, na které by se dobře dělaly pokusy,“ doplnila Fatima Cvrčková.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.