Režisér Robert Sedláček vidí svůj svět velice kriticky. Ve srovnání s některými politiky se ovšem cítí být jako lilie
Naším dnešním (11. listopadu) hostem v pořadu Je jaká je byl po 11:05 hodině scénárista a režisér Robert Sedláček. Autor úspěšných a mnohdy nekonvenčních snímků.
„Snažím se, aby moje filmy byly pro diváka jako reálná návštěva v novém prostředí. Jako by přišel na návštěvu a během oběda s hostitelem mohl sám poznat, kde se skrývá velký problém, silný osud nebo překvapivé dobro.“ Za touto větou stojí režisér a scenárista Robert Sedláček. Autor snímků, které divákovi umožňují nahlédnout za běžný rámec tématu a hlouběji poznat osoby hrdinné, nebo naopak společností zatracované.
Stává se korupce opět společenskou normou?
Podle R. Sedláčka se chceme všichni postarat o svou rodinu. Mít se dobře je základní rodinný imperativ. Ovšem každý člověk má hranice toho, co je dobře a co špatně, velice rozdílné. Tato myšlenka je také stěžejním tématem jednoho z posledních autorových snímků s názvem Rodina je základ státu. Záporný hrdina prožívá poslední chvíle se svou rodinou a film divákovi postupně odkrývá příčiny jeho zločinného jednání, a to i z té světlejší stránky: „Všichni se pomalu smiřujeme s tím, že celá řada našich zastupitelů si bere prostředky z veřejných financí. Naštěstí můžeme stále tvrdit, že tak nejednají všichni, jinak by se v takovém prostředí snad ani nedalo žít. Jsem rád, že si pomalu začínáme pokládat otázky a zabývat se příčinou jednání těchto mafiánů.“ Popsal myšlenku silně kritického snímku režisér a citoval bývalého aktivního politika a svého přítele Miloše Zemana, který odchylky od zkorumpovaného, téměř „všeobecného standartu“, označuje jako tzv. ostrovy pozitivní deviace. Jaké jsou ovšem pohnutky režiséra a kde se na pomyslných vahách nachází on sám? „Já ve své tvorbě zkoumám, kdo je kde především ve vztahu k mé osobě. Svůj svět vidím velice ostře a kriticky, ve srovnání s některými politiky se přesto cítím být jako lilie.“
Pro režíséra je nejdůležitější cítit z publika emoce
Většina lidí, která měla možnost shlédnout premiéru výše zmíněného snímku si prý myslí, že se režisérova tvorba ubírá správným směrem: „Lidé sice nechodí v takovém počtu, jako jsem si představoval, ale jsem rád že chodí především ti, kterým se moje tvorba líbí.“ R. Sedláček navštěvuje osobně první veřejná promítání: „Na předpremiérách totiž diváci dostanou jídlo a pití zadarmo a jsou pak s filmem jistým způsobem „svázaní“. Pro mě je důležitější cítit nefalšované emoce a ještě důležitější je, aby se návštěvníci smáli. I v sebe smutnější věci se dá najít něco úsměvného a myšlenky, při kterých se lidé nesmějí, bývají často neupřímné.“
Každý z nás nosí masku a jen některým se podaří pod ni nahlédnout
R. Sedláček vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU a dokumentu se věnuje dodnes. Jak režisér prozradil, všechna díla jsou pro něj důležitá: „Každým objektem zájmu se zabývám klidně i několik let. Konfrontuji své poznatky se skutečností a s tím, jak se člověk prezentuje navenek. Pro mě to není krátkodobé seznámení. Všichni nosíme masku, která nám pomáhá uspět v představení zvaném svět. Já se během tvorby svých prací pomalu dostávám pod tuto masku a v některých případech nahlédnu i dál, než třeba rodinní příslušníci. Opravdu, některé otázky co jsem položil, by ani blízcí nedokázali zmínit nebo zodpovědět.“
Více si poslechněte v přiloženém audiozáznamu se Stanislavou Lekešovou…
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
