René Brinda: „V Asociaci debatních klubů používáme místo zbraní argumenty“

Asociace debatních klubů má několikaletou tradici. Debatní program uvedl do České republiky filantrop a finančník George Soros. „Prostřednictvím sítě svých nadací Open Society Institute v polovině 90. let uznal, že je úroveň naší diskuse méně přesvědčivá než třeba teleshopping. Za účelem rozvoje demokratického myšlení a kultury dialogu proto zavedl program debatování. Ten se šířil v zemích bývalého Sovětského svazu.“

Skutečnost, že je kultura diskuse ve východním bloku diametrálně odlišná od té západoevropské, demonstruje René Brinda na příkladu parlamentních schůzí. „Přesvědčit se o tom může každý, kdo se podívá na zasedání britského a českého parlamentu. Na zastupitelích Velké Británie vidíme, že je pro ně účast v debatním programu na střední a vysoké škole v podstatě povinností. V anglosaském světě se to týká nejen veřejných zástupců, ale např. i právníků, publicistů apod. U nás to ale zvykem není a výsledek je potom zjevný.“

Debatování bychom mohli přirovnat k závodu ve zbrojení, kdy jedna strana vyvíjí systémy a ta druhá reaguje na pokrok vymýšlením dokonalejších protizbraní. Což samozřejmě zase vyvolává na druhé straně tlak na to, aby byly zbraně lepší. „V Asociaci debatních klubů ovšem používáme místo zbraní argumenty, princip je ale stejný.“

A jak vypadá takový průběh debatní soutěže? „Jejich drtivá většina je na předem známé teze. Účastníci v týdenním až měsíčním předstihu vědí, o čem se bude debatovat. Příprava v podstatě znamená orientaci v problematice, následuje podrobné vyhledávání argumentů pro a proti, hledání důkazů. Poté dojde ke konzultaci s odborníky, vyřazování nápadů, které vypadaly jako průchozí, nicméně se ukázalo, že daná tvrzení nelze dokázat. To probíhá tak dlouho dokud tým, který se připravuje společně, nevytvoří něco, v co sám věří a nepřipraví si prezentaci, která dává smysl a z jejich pohledu je možno s ní vystoupit na veřejnost.“ Popisuje průběh argumentačního klání René Brinda.

„Jakkoliv to tak zvenku vypadá a někomu by mohlo připadat, že tomu tak skutečně je, pak musím říci, že ne. Rozhodně nedoporučujeme našim účastníkům, aby zastávali názor, se kterým nesouhlasí. Už jenom proto, že věříme, že skutečně přesvědčivá argumentace vychází ze srdce. Musí to být něco, čemu člověk pevně věří, o čem je přesvědčen.“ Uvádí R. Brinda k otázce, zda může člověk se striktním názorem na určitou věc kvalitně obhajovat i postoj opačný, aniž by to bylo znatelné.

Co je ale možné, a co se v Asociaci debatních klubů skutečně dělá, je vystupování z druhé strany problému. Není prý totiž problém zastávat opačné stanovisko, jestliže v něm máme možnost najít si prostor, se kterým sami souhlasíme. „Na začátku 90. let byla kontroverzní teze, jestli se má zrušit lidová a založit profesionální armáda. Kdokoliv byl a sloužil v Československé lidové armádě, tak byl jeho názor jednoznačný, chtěl ji zrušit. Nicméně když člověk přemýšlí, tak skutečně najde jeden, dva, možná tři poměrně významné důvody, proč může zastávat i druhou roli. Svět není černobílý. Když člověk přemýšlí a studuje danou problematiku, tak najde prostor i pro argumentaci z druhé strany.“

Více si poslechněte v rozhovoru s Martinou Kociánovou.