Rakouská venuše pochází z Moravy

„Jedná se o krásnou naturalistickou figurku ženy z vápence. Soška měří 11 cm, žena má velké prsy, na nich položeny ruce, na hlavě je naznačen účes, nohy má trochu ve tvaru písmene X a má zbytnělé břicho, možná byla těhotná,“ popsal Willendorfskou venuši v Meteoru geolog Antonín Přichystal z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Vzácná venuše je atraktivní součástí vídeňského Přírodovědného muzea. Jeho pracovníci se 100 let po objevu sošky, tedy v roce 2008, rozhodli zjistit, odkud pocházel materiál potřebný k její výrobě. Úkolu se ujal tým významného geoarcheologa Alexandra Binsteinera. Na práci týmu se podílel i Antonín Přichystal.

Hledání ztraceného vápence

„Zjistilo se, že soška je zhotovena z takzvaného oolitického neboli kuličkovitého vápence. Tvoří ho velmi drobné kuličky z uhličitanu vápenatého, které vznikly v teplé vodě vysrážením za pomoci řas,“ vysvětlil Antonín Přichystal. V Rakousku podobné oolitické vápence jsou, jenže žádný nevypadal jako ten, který se stal základní sochařskou surovinou „willendorfského“ umělce.

„Nalezené rakouské vápence měly odlišnou velikost kuliček nebo obsahovaly úlomky různých zkamenělin nebo kousíčky křemenů, živců a podobně,“ řekl Přichystal. Spustilo se tedy hledání zdroje za rakouskými hranicemi.

Tři moravské oblasti

„Na našem území, na Moravě, máme tři zdroje oolitického vápence. Jeden se nachází v pálavských vrších, druhý na Štramberku a třetí na Stránské skále v Brně,“ řekl geolog Přichystal. Vápence ze všech 3 lokalit jsou podobného stáří. Jenže ty štramberské a pálavské obsahují různé pukliny a poruchy. Zhotovit figurku by z nich bylo obtížené.

Stránská skála v Brně se ukázala být jako místo, odkud čerpal willendorfský umělec materiál|foto:Český rozhlas

„Když jsme provedli srovnání s oolitickým vápencem ze Stránské skály, tak ten po všech stránkách vyhovoval. Velikostí oolitů, absolutní čistotou, nepřítomností úlomků křemene a mikrofosilií. V současné době převládá názor, že Willendorfská venuše, národní poklad Rakouska, byl zhotoven z vápence ze Stránské skály v Brně,“ zdůraznil Přichystal.

Vznikla venuše ještě na Moravě?

Otázkou zůstává, jestli si umělec odnesl materiál na sošku z Moravy a vyřezal ji ve Willendorfu, nebo jestli už na Moravě vznikla. „Na to se názory různí. Nedá se ale vyloučit, že lovci chodili na dlouhé vzdálenosti, některý z nich si třeba chtěl připomenout svou družku a mohl si vytvořit figurku přímo tady na Stránské skále. Ale samozřejmě doložit to nemůžeme,“ podotkl Přichystal.

Obřadní figurka

Teorií o tom, k čemu mohly figurky venuší sloužit, je více. „Tady se pohybujeme na bázi spekulací. Existuje představa, že figurky mohly sloužit k šamanským obřadům,“ řekl Přichystal. Někteří výzkumníci takový obřad dokonce zkoušeli napodobit. „Figurka se zavěsila uvnitř stanu, kde plápolal oheň. Figurka vrhala stíny na stěnu a vypadalo to, jakoby se pohybovala. Máme z Brna i nález mužské figurky, která má pohyblivé nohy a spolu s ní se našly i další malé kamenné předměty. Toto vysvětlení by asi mohlo být nejpravděpodobnější,“ soudí Antonín Přichystal.

Venuše tesali různí autoři

Že by obě slavné venuše – Věstonická a Willendorfská – měly stejného autora, to se dá vyloučit. Dělí je od sebe několik tisíc let. Přesto si jsou některé jiné figurky nápadně podobné. „Na Ukrajině se našla figurka venuše z kamene, i když z jiného typu, ale velice podobná té willendorfské. Má stejné držení těla, předklon hlavy, ruce na velkých prsou, nohy trošku do X, účes na hlavě. Působí to dojmem, jakoby obě vytvořil stejný člověk a usuzuje se, že už v té době mohly být kontakty mezi lidmi na vzdálenosti tisíců kilometrů,“ uzavřel Antonín Přichystal.

Věstonická venuše|foto: Český rozhlas

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.