Rafting je o celém komplexu lidského těla včetně myšlení, proto prý vyhovuje českému naturelu

Kolébkou raftingu jsou nejspíš Spojené státy americké. U nás zdomácněl okolo r. 1990, kdy se na našem území začaly vyrábět první gumové čluny. „Do té doby se řeky sjížděly na kánoích či kajacích. Rozvoj nových technologií ale umožnil, že můžeme splouvat i další stupně obtížnosti řek.“ Vzpomíná zkušený vodák Stanislav Hájek.

Jezinky

Vyšší složitost sjezdu řeky je ale spjata i s vyšším rizikem. Toho se nebojí Šárka Znamenáčková, sedminásobná mistryně světa v raftingu a členka posádky zvané „Jezinky“. „Řeku jsem poprvé sjížděla v 7. třídě, když mě rodiče vyslali na vodácký tábor. Opakovalo se to tak několik prázdnin po sobě a v 16 letech jsem se tam vlastně i seznámila s mým nastávajícím manželem, který Jezinky v posledních asi 10 letech trénuje.“
Tato ryze ženská posádka je tvořena sedmi členkami, které sportují v kategorii R6. „To znamená, že šest osob sedí v raftu a závodí a jedna je náhradnice na břehu, kterou je možné vystřídat mezi disciplínami. V rámci českého poháru závodíme čtyři.“ A složení takového odvážného týmu nejednoho člověka možná překvapí. „Po deseti letech jsme dosáhli kategorie středního věku. Jedna naše kolegyně je už dokonce několikanásobnou babičkou. Nedávno jsme jako posilu na Mistrovství Evropy vzali dočasně do týmu jednu mladou 22letou kajakářku, která omladila náš věkový průměr,“ říká Šárka Znamenáčková, která trénovala na Mistrovství světa v raftingu v r. 2003 už pouhé dva týdny po porodu.

Šárka Znamenáčková|foto: Pavla Kopřivová

Rafting, sport šitý Čechům na míru

Česká republika je, zdá se, vodácká velmoc. Jak si Stanislav Hájek vysvětluje naši vášeň pro tento sport a skutečnost, že máme několik úspěšných reprezentantů? „Když jsem potkával lidi kdekoliv, ať už na úřadech nebo v přírodě, tak každý druhý držel pádlo v ruce. Vezmeme-li si, že je nás 10 milionů, tak celá polovina už někdy seděla ve člunu. Pět milionů lidí, to už je nějaké množství, které dává vodáckou základnu. Na vodě je pořád ještě legrace a plno zážitků. Je to činnost vhodná pro celé rodiny, takže tam vyrůstá nová krev. Kdo chce závodit, může na raftu skloubit jak sílu, tak chytrost, šikovnost. Je to něco, co vyhovuje českému naturelu. Není to jen o „nabušených svalech“, ale o celém komplexu lidského těla včetně myšlení.“

Kam se vydat?

Stanislav Hájek|foto: Pavla Kopřivová

Kde jsou vyhlášené evropské raftingové ráje? Podle jedné z Jezinek může být v této spojitosti řeč o Norsku, Slovinsku či Rakousku. „Tam lze ale navštívit nebo splavit řeku pouze organizovaně s cestovní kanceláří.“ Několik raftařských destinací nabízí i tuzemsko. Stanislav Hájek doporučuje k tomuto účelu využít hlavně horské toky jako jsou Labe, Kamenice, Jizera, v některých místech i Vydra nebo Otava. „Všechno je ale sjízdné hlavně na jaře, když taje sníh. Pak už jsme odkázáni jen na velké řeky, tzn. na Vltavu, Lužnici. Sportovní rafting využívá umělé slalomové kanály v Tróji, ve Vrbném, na Trnávce.“

Více už si poslechněte sami v audiozáznamu pořadu Je jaká je (viz "Přehrajte si celý příspěvek).