Radoslav Banga jde příkladem mladým Romům

16. červen 2011

Naším dnešním (16. června) hostem pořadu Je jaká je po 11:05 hodině byl muzikant Radoslav Banga z kapely Gipsy.cz.

Na hudební scéně se pohybuje už od svých 13 let. Příští rok oslaví 30. narozeniny a s tím, jak se jubileum blíží, přiznává, že jsou jeho ambice i nároky úplně jiné. „Jak se člověk začíná přehupovat přes třicítku, začne zjišťovat, že priority jsou někde jinde. Je nutné dělat hudbu a svou práci kvalitně, ale jsou i důležitější věci jako rodina, zdraví a podobně. Co je úspěch, co peníze?Jsou to nedůležité věci, které pominou.“

Kapela Gipsy.cz na sebe výrazněji upozornila v roce 2006, kdy získala cenu Anděl v kategorii Objev roku. Od té doby stačila odehrát koncerty téměř po celém světě. Představila se třeba v Německu, Koreji, ale i v řadě australských měst. I když je čtyřčlenná, mnozí si ji nejvíce spojují s tváří romského rappera, hudebníka a zpěváka Radoslava Bangy. Jeho obličej se také objevil na obalech všech tří alb skupiny. Neznamená to ale, že by se chtěl chlubit “cizím peřím,“ jak dále vysvětluje: „Člověk na to musí nahlížet i obchodně, což musí dělat, pakliže se chce touto prací živit.“

Romská hudba je většinou spojována s ohromnou živelností, svobodou a emocemi. A právě energii považuje hudebník za zaručený úspěch známého romského kvarteta. „Je to asi tím, že jsme všichni „Romáci,“ jdeme do lidí a na pódiu se opravdu nebojíme šaškovat. Jsme prostě zábavová kapela. Tvrzení ale zároveň doplňuje o skutečnost, že je hudba jeho etnika velmi omezená, a to z hlediska možností, akordů či melodií.

Aby docílili Gipsy.cz svého typického zvuku, nezbylo jim nic jiného než hledat inspiraci i v jiných stylech jako je např. country, klasická hudba či metal. „Snažíme se vzít nějaký žánr a v podstatě do něj vnést to naše. Např. v Anglii jsou ale tyto kombinace běžné. Takže my jsme nepřišli s ničím novým,“ shrnuje proces tvorby nových písniček.

Logo

K dosažení úspěchu je prý ale také důležité, aby si člověk dokázal udělat legraci sám ze sebe. „Sebeironie je vítězství. Možná, že kdybychom nebyli Romové, tak bychom ji tolik nehledali. Jsme v místech, kde je xenofobii strašně propíraná. Já si ale myslím, že je tohle jediná cesta, jak hranici mezi bílými a černými rozbít a takovéhle škatulkování úplně zrušit. Když si ze sebe děláte srandu, najednou zjišťujete, že na vás nikdo nemůže. A o to nám jde.

A jak vypadá tvůrčí proces v podání R. Bangy? Jak dává vzniknout novým skladbám? Dlouhodobě prý vytváří pouze šablony. „Když mají chytlavou melodii nebo kus textu, založím si je a vrátím se k nim později. Co se s tím děje potom je už horší. Je to hlavně o „ piplání.“

Přestože je úspěšný a má za sebou poměrně bohaté profesní zkušenosti, nedokončil střední školu. Chce to ale změnit a od září tohoto roku se opět chystá zasednout do školních lavic. Nevede ho k tomu přitom jen maturitní vysvědčení, ale i vyšší cíle. Jaké? „Rozhodl jsem se jít příkladem mladým Romům a jdu si dodělat vzdělání, i když ho v podstatě nepotřebuji. Obor IT mě hodně baví a mám ho rád.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Evou Kvasničkovou.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...