Radoslav Banga jde příkladem mladým Romům
Naším dnešním (16. června) hostem pořadu Je jaká je po 11:05 hodině byl muzikant Radoslav Banga z kapely Gipsy.cz.
Na hudební scéně se pohybuje už od svých 13 let. Příští rok oslaví 30. narozeniny a s tím, jak se jubileum blíží, přiznává, že jsou jeho ambice i nároky úplně jiné. „Jak se člověk začíná přehupovat přes třicítku, začne zjišťovat, že priority jsou někde jinde. Je nutné dělat hudbu a svou práci kvalitně, ale jsou i důležitější věci jako rodina, zdraví a podobně. Co je úspěch, co peníze?Jsou to nedůležité věci, které pominou.“
Kapela Gipsy.cz na sebe výrazněji upozornila v roce 2006, kdy získala cenu Anděl v kategorii Objev roku. Od té doby stačila odehrát koncerty téměř po celém světě. Představila se třeba v Německu, Koreji, ale i v řadě australských měst. I když je čtyřčlenná, mnozí si ji nejvíce spojují s tváří romského rappera, hudebníka a zpěváka Radoslava Bangy. Jeho obličej se také objevil na obalech všech tří alb skupiny. Neznamená to ale, že by se chtěl chlubit “cizím peřím,“ jak dále vysvětluje: „Člověk na to musí nahlížet i obchodně, což musí dělat, pakliže se chce touto prací živit.“
Romská hudba je většinou spojována s ohromnou živelností, svobodou a emocemi. A právě energii považuje hudebník za zaručený úspěch známého romského kvarteta. „Je to asi tím, že jsme všichni „Romáci,“ jdeme do lidí a na pódiu se opravdu nebojíme šaškovat. Jsme prostě zábavová kapela.“ Tvrzení ale zároveň doplňuje o skutečnost, že je hudba jeho etnika velmi omezená, a to z hlediska možností, akordů či melodií.
Aby docílili Gipsy.cz svého typického zvuku, nezbylo jim nic jiného než hledat inspiraci i v jiných stylech jako je např. country, klasická hudba či metal. „Snažíme se vzít nějaký žánr a v podstatě do něj vnést to naše. Např. v Anglii jsou ale tyto kombinace běžné. Takže my jsme nepřišli s ničím novým,“ shrnuje proces tvorby nových písniček.
K dosažení úspěchu je prý ale také důležité, aby si člověk dokázal udělat legraci sám ze sebe. „Sebeironie je vítězství. Možná, že kdybychom nebyli Romové, tak bychom ji tolik nehledali. Jsme v místech, kde je xenofobii strašně propíraná. Já si ale myslím, že je tohle jediná cesta, jak hranici mezi bílými a černými rozbít a takovéhle škatulkování úplně zrušit. Když si ze sebe děláte srandu, najednou zjišťujete, že na vás nikdo nemůže. A o to nám jde.“
A jak vypadá tvůrčí proces v podání R. Bangy? Jak dává vzniknout novým skladbám? Dlouhodobě prý vytváří pouze šablony. „Když mají chytlavou melodii nebo kus textu, založím si je a vrátím se k nim později. Co se s tím děje potom je už horší. Je to hlavně o „ piplání.“
Přestože je úspěšný a má za sebou poměrně bohaté profesní zkušenosti, nedokončil střední školu. Chce to ale změnit a od září tohoto roku se opět chystá zasednout do školních lavic. Nevede ho k tomu přitom jen maturitní vysvědčení, ale i vyšší cíle. Jaké? „Rozhodl jsem se jít příkladem mladým Romům a jdu si dodělat vzdělání, i když ho v podstatě nepotřebuji. Obor IT mě hodně baví a mám ho rád.“
Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Evou Kvasničkovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.