Radoslav Banga jde příkladem mladým Romům

Na hudební scéně se pohybuje už od svých 13 let. Příští rok oslaví 30. narozeniny a s tím, jak se jubileum blíží, přiznává, že jsou jeho ambice i nároky úplně jiné. „Jak se člověk začíná přehupovat přes třicítku, začne zjišťovat, že priority jsou někde jinde. Je nutné dělat hudbu a svou práci kvalitně, ale jsou i důležitější věci jako rodina, zdraví a podobně. Co je úspěch, co peníze?Jsou to nedůležité věci, které pominou.“

Kapela Gipsy.cz na sebe výrazněji upozornila v roce 2006, kdy získala cenu Anděl v kategorii Objev roku. Od té doby stačila odehrát koncerty téměř po celém světě. Představila se třeba v Německu, Koreji, ale i v řadě australských měst. I když je čtyřčlenná, mnozí si ji nejvíce spojují s tváří romského rappera, hudebníka a zpěváka Radoslava Bangy. Jeho obličej se také objevil na obalech všech tří alb skupiny. Neznamená to ale, že by se chtěl chlubit “cizím peřím,“ jak dále vysvětluje: „Člověk na to musí nahlížet i obchodně, což musí dělat, pakliže se chce touto prací živit.“

Romská hudba je většinou spojována s ohromnou živelností, svobodou a emocemi. A právě energii považuje hudebník za zaručený úspěch známého romského kvarteta. „Je to asi tím, že jsme všichni „Romáci,“ jdeme do lidí a na pódiu se opravdu nebojíme šaškovat. Jsme prostě zábavová kapela.“ Tvrzení ale zároveň doplňuje o skutečnost, že je hudba jeho etnika velmi omezená, a to z hlediska možností, akordů či melodií.

Aby docílili Gipsy.cz svého typického zvuku, nezbylo jim nic jiného než hledat inspiraci i v jiných stylech jako je např. country, klasická hudba či metal. „Snažíme se vzít nějaký žánr a v podstatě do něj vnést to naše. Např. v Anglii jsou ale tyto kombinace běžné. Takže my jsme nepřišli s ničím novým,“ shrnuje proces tvorby nových písniček.

Logo|foto:Český rozhlas

K dosažení úspěchu je prý ale také důležité, aby si člověk dokázal udělat legraci sám ze sebe. „Sebeironie je vítězství. Možná, že kdybychom nebyli Romové, tak bychom ji tolik nehledali. Jsme v místech, kde je xenofobii strašně propíraná. Já si ale myslím, že je tohle jediná cesta, jak hranici mezi bílými a černými rozbít a takovéhle škatulkování úplně zrušit. Když si ze sebe děláte srandu, najednou zjišťujete, že na vás nikdo nemůže. A o to nám jde.“

A jak vypadá tvůrčí proces v podání R. Bangy? Jak dává vzniknout novým skladbám? Dlouhodobě prý vytváří pouze šablony. „Když mají chytlavou melodii nebo kus textu, založím si je a vrátím se k nim později. Co se s tím děje potom je už horší. Je to hlavně o „ piplání.“

Přestože je úspěšný a má za sebou poměrně bohaté profesní zkušenosti, nedokončil střední školu. Chce to ale změnit a od září tohoto roku se opět chystá zasednout do školních lavic. Nevede ho k tomu přitom jen maturitní vysvědčení, ale i vyšší cíle. Jaké? „Rozhodl jsem se jít příkladem mladým Romům a jdu si dodělat vzdělání, i když ho v podstatě nepotřebuji. Obor IT mě hodně baví a mám ho rád.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Evou Kvasničkovou.