Rada pro rodiče paterčat: Hlavně přežít!

Paterčatům Alexandry Kiňové bude za chvíli osm měsíců. Dvě z dětí, Alex a Míša jsou jednovaječná dvojčata. Liší se snad jen pihou na bříšku. Umí zlobit a zkouší se plazit, popisuje pokroky dětí Antonín Kroščen. Dnes zvládne nakrmit dvě děti naráz, umí i přebalovat. Připouští, že vypjatých situací je hodně. Denně totiž vstává ve 4 hodiny ráno a do práce dojíždí. Teď je s paterčaty doma, protože měly neštovice a maminka byla na operaci kýly.

Jak vůbec vypadá den s paterčaty? Tatínek se spíš stará o nejstaršího, skoro šestiletého Tonyho. Mamince Alexandře se málokdy podaří pět minut nic nedělat. Většinou ji do odpočinku musí nutit. Rodina dostala i dvě pečovatelky. Ty však podle zákona nesmějí vykonávat řadu věcí. Například nesmí samy připravovat dětem jídlo nebo se o ně nemohou bez dozoru matky starat.

Děti projí měsíčně 23 tisíc korun

Klára Vítková Rulíková kontaktovala Alexandru a Antonína s nabídkou pomoci, když se doslechla, že čekají paterčata. Sama má dvacetiletá dvojčata a ví, že to není jednoduché. Případ však nebyl mediálně známý a tak většina firem odmítla. Zájem byl od obyčejných lidí.

Třiadvacetiletá Alexandra Kiňová z Milovic porodila první česká paterčata|foto: ČTK,ČTK

Podařilo se zajistit plenky, mléko, kočárky. Obec nabídla třípokojový byt. Byl založen i transparentní účet, který rodiče nechtějí vyčerpat. Vědí, že další náklady přijdou, až půjdou děti do školy. Zároveň s pomocí se však rozpoutala i rasistická kampaň a rodiče se báli útoků na rodinu. Stáhli se z mediálního světa a neposkytovali žádné rozhovory.

O rodině však vzniká časosběrný dokument České televize. Pomoc je stále potřeba. Momentálně vypadli sponzoři na mléko. I z oblečení děti vyrůstají. Nejdůležitější je přežít, říká mamince paterčat Klára Vítková Rulíková.

Antonín Kroščen: Měli jsme krizi

Jak to rodiče šesti dětí zvládají po psychické stránce? Je pravda, že nám vztah po narození dětí skřípal, přiznává dnes Antonín Kroščen. Děti jsou středobodem vesmíru, ale podle Kláry Vítkové Rulíkové je třeba, aby si partneři na sebe našli čas. Zasloužili by si jednou měsíčně zajít na dvě hodiny do restaurace na večeři.

A co svatba? „Určitě si ji chci vzít,“ říká Antonín Krosčen. „Šest dětí a nebýt svoji, to asi v dnešní době není normální.“