Průhlednost politiky

Nepohrdnou možností mít něco levně či rovnou zdarma. Je-li jim ovšem vyčteno, že si nechali proplatit služby nesouvisející s jejich prací, vždy nejprve zkusí kritiky obvinit z politického útoku.

I ve chvíli, kdy si politik za státní peníze nechá vyčistit bazén, anebo za veřejné peníze letí na výlet třeba do Afriky, cítí se být v politickém boji. Podle logiky, že cokoli se týká politika, je politikou. O nějaké nepolitické, rozuměj objektivní a oprávněné, kritice pak sotva může být řeči.

Někdy se politikovi podaří přesvědčit veřejnost, že nebyl přistižen, usvědčen, odsouzen, nýbrž pouze rafinovaně politicky napaden. Jindy převládne názor, že politik pouze neobratně zatlouká. V Británii, zdá se, politici rychle pochopili, že není co vysvětlovat či obhajovat, a nejlepší bude rychle přiznat chybu, vrátit peníze a plédovat pro změnu systému.

Takový přístup pravda není univerzální. V zemích s drsnější politickou kulturou může politik téměř jakékoli obvinění odbýt otázkou: "No a co?" Rozhodující je, zda si veřejnost považuje politiků čitelných, průhledných a slušných, anebo zda je ochotná tolerovat politikům drzost a hrubost.

Za politicky motivovaný útok lze vydávat cokoli. Podstatné je, zda to v dané chvíli danému politikovi uvěří konkrétní publikum. Není proč závidět Britům politiky, co si za jejich peníze nechají uklidit byt. Co ale můžeme závidět britským politikům, jsou voliči, kteří si to nenechají líbit.