Proč Rusové nepřistáli na Měsíci?

„Ti lidé podávali heroické výkony. Sergej Koroljov je osobnost uznávaná po celém světě. Protože dokázat něco takového jako vypuštění první družice nebo prvního člověka do vesmíru v těch podmínkách bylo opravdu neuvěřitelné,“ upozorňuje Jan Kolář.

„Jenže právě tyhle podmínky se pak ukázaly jako rozhodující v jejich (ne)přistání na Měsíci,“ myslí si. „V zásadě ty důvody spočívaly v ekonomických, kulturních a společenských podmínkách.“ Proč se ale SSSR stalo vedoucí velmocí v počátcích kosmonautiky?

Úlitba akademikům

„To souvisí se strategickými vojenskými cíly USA a SSSR, které se v 50. letech lišily. Američani dávali přednost rozvoji strategického letectva. V SSSR měly větší přednost rakety. Cesta do kosmu vedla přes mezikontinentální balistickou střelu, kterou SSSR chtělo získat strategickou převahu,“ vysvětluje Kolář.

„Země je pod kontrolou. A my všichni také,“ připouští Jan Kolář. „Data ze státních družic jsou dostupná zdarma na internetu“|foto: Adam Kebrt

„Koroljov dostal za úkol postavit tuto raketu. Pro vojenské účely. Aby mohla dopravovat nukleární hlavice. A víceméně při té příležitosti se mu povedlo přesvědčit vedení SSSR, aby souhlasilo, že když už tu raketu mají, vypustí i družici. Jako úlitbu akademikům.“

Jenže když Sputnik v roce 1957 vyletěl, na druhé straně Atlantiku to způsobilo doslova zděšení. Najednou se ukázalo, že Sověti můžou vypustit družici nad Ameriku a Američani s tím nemohou nic dělat. Strach podporovala silná protikomunistická atmosféra v tehdejších USA.

Devět kosmických mocností

„A jako reakci USA prezident Eisenhower okamžitě založil NASA, civilní a vojenskou složku odděleně, a odtud pramenilo přehodnocení strategie a věnování se i raketové technice a později kosmickému výzkumu.“ Ještě později se zapojila třetí mocnost. Čína. Jaké ta má záměry?

„Ty důvody jsou úplně stejné, jako byly u USA a SSSR v 60. letech. Dokázat svoji prestiž. Čína chce být světovou velmocí. A ona jí už v podstatě je,“ myslí si Kolář. „Dnes ale nastává boom malých družic, které si může dovolit každý stát. Ale dostat ji na oběžnou dráhu nabízí zhruba asi devět států.“