Proč jdou chlapi do války? Filmové příběhy, vlastenectví i dobrodružství... To všechno tam splývá, říká Radan Haluzík

11. červenec 2018

Host do domu

Radan Haluzík prý zbraně v lásce vůbec nemá. „Nikdy mě nefascinovaly, ale měl jsem rád vojenské příběhy, o kterých moje kniha je.“ (na snímku jednotka ruských vojáků Ilovajsk)|foto:Tomáš Vlach, Český rozhlas

Sociální antropolog a bývalý válečný reportér Radan Haluzík strávil víc než dva roky v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze. Ve své knize odpovídá právě na otázku v titulku: Proč jdou chlapi do války?

„Pro mě nebylo ani tak těžké najít odpověď jako spíš tu otázku. Moje kniha je nakonec o tom, jak se pojí emoce s válečnou estetikou a představou o válečném dobrodružství,“ popisuje Radan Haluzík. Pod „válečnou estetikou“ rozumí to, jak si „chlapi hrají na válečné hrdiny minulosti – na srbské četníky, ustašovce, v Čečensku zase na zbojníky proti ruskému impériu“.

„Hráli si dokonce na konkrétní válečné hrdiny, které neznali z folklorní tradice, ale z komunistických románů. Ještě líp, když byly ty příběhy zfilmované a já viděl, že kusy těch filmů odehrávají přímo v poli. Vlastenectví s dobrodružstvím tam splyne.“

Jaké vzorce chování v poli existují? Bojují za vlast nebo představu? Jaké země procestoval? Poslechněte si ze záznamu.