Pro mezinárodní umělce otevíráme nový region. Praha je pro ně zajímavá, objevují ji, říká galeristka Trčková

Říkáte, že za umění jste ochotná cestovat na konec světa. Kde je to poslední místo na mapě, kam jste si píchla špendlík, kam jste za uměním cestovala?

Nejvyšší peak umění se odehrává – Berlín, New York, Londýn. Ten peak se mi v poslední době daří, nacházím autory, taháme je do Prahy. Londýn zní dobře, to byl shodou okolností i ten poslední výlet, je to taková mekka, kde se vyskytují nejlepší autoři, galeristé, galerie...

Kdybyste mohla, žila byste v Londýně?

Čtěte také

iROZHLAS

Rekordní vyvolávací cena 200 milionů odradila. Kokoschkův obraz Žena a otrok se v aukci neprodal

V Londýně bych žila hned, ale Praha mi také vyhovuje, je strašně zajímavá pro mezinárodní umělce, objevují Prahu, nevědí, jestli si mají myslet, že to je taková romance, nebo tam žijí bohatí lidé, kteří chtějí sbírat, ale neví co. Takže je to pro ně zajímavé, otevíráme pro ně nový region a je to fajn.

Je tady malba Žena a otrok Oskara Kokoschky, vyvolávací cena byla 200 milionů korun, ale kupce nenašla, taková suma za obraz v Česku nemá obdobu. Čekala jste takovou vyvolávací cenu? Líbí se vám vůbec ten obraz?

Obraz je bezvadný. Je pravda, že to je už spíš hra vysokých sběratelů, tyhle obrazy jsou víc trofejová záležitost. Myslím si, že takových obrazů, které ve vás brnknou, jako Žena a otrok, jestli je to vztah muže a ženy, vztah submise a dominance, najdete na AVU za 30 tisíc u fantastických mladých studentů, brnkne vám to na stejnou strunu a nemusíte mít těch 200 milionů. Ale to, že se neprodal, že provenience nebyla úplně jasná, to je asi v pořádku.

Jste autorkou knihy, která letos vyšla pro americký akademický trh ve spolupráci s Columbia University New York. Co to je za knížku a dá se vůbec číst?

Absolutně se to nedá číst. Nejlepší věc na knize je, že se dostala tím, že vznikla s americkou univerzitou, do všech knihoven všech amerických univerzit. Druhá nejlepší věc je, že jsem tam dala všechny umělce, které zastupuji, a jejich nejlepší věci. Podprahově jsme se tam dostali, dáváme tam jména, která zastupujeme – Kintera, Typlt a další. 

Na vysoké škole učíte umění a finance. Je to důležitá věc?

Není to důležité, musíte být umění oddaná, musí vás to bavit, to stačí, abyste byla galeristka. Ale studenty učím, jak se nebát založit si něco vlastního, může to být festival divadla, galerie, a jak získat donátory a sponzory, aby nebyli závislí na státu a na grantech. Jak někoho zaujmout a jak se nebát mít něco vlastního.

Není výhodnější koupit dílo přímo u autora než přes galeristu?

Čtěte také

Na mých obrazech se vlasy stávají účesem psychiky, popisuje malířka Sedlo. Zve na výstavu Kadeřnictví

Můžete, dokonce zacítíte spirit ateliéru, poznáte ho, ale poznáte ho i v galerii. Dobrá galerie vám vždycky zprostředkuje umělce, vždycky se tam můžete setkat. V ateliéru umělec, který spolupracuje s galerií, prodá za stejnou cenu jak v galerii. Takže nic v galerii není dražší, ani levnější, a je bezvadné, že umělce poznáte.

Co když galerista nutí autora, aby tvořil něco, co nechce a měl to dělat jenom proto, aby se prodával?

Tohle nefunguje, takže dobrý galerista to ani nedělá, nevyplácí se to. My chceme vědět, co autor tvoří svobodně ve svých strastech a radostech, a to rádi ukazujeme, ten jeho svět. I když to třeba vypadá, že to nebude prodejné, i to je ale relevantní výstava a musí se udělat. Měli jsme spoustu výstav a od začátku jsme věděli, že se ani jedna věc neprodá, ale musíme to dělat, protože se to musí dělat. A je to správně.

Někdy přijde nějaký sběratel s tím, jestli by nějaký autor nenamaloval jeho manželku. Takt to vůbec nedoporučujeme, protože autor je znásilněný do něčeho, co nechce dělat, pak se tomu sběratelovi manželka nelíbí na obrazu a každý je nespokojený. A dopadne to špatně. Počkejme si na to, co autor chce udělat, a to je vždycky fajn. Vy vlastně chcete být v dialogu a být součástí světa autora.

Jak se poslední roky investuje do umění? Narostl zájem o umění? Poslechněte si celý rozhovor.