Přepis pořadu Jak to vidí - 30.9.

Jak to vidí Ivan Hoffman

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkný den. Začíná pořad Jak to vidí. Ve studiu Českého rozhlasu ve Zlíně už sedí náš spolupracovník, komentátor deníků Ivan Hoffman. Pěkný den, Ivane.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já vás také zdravím a hrozně rád vás po dlouhé době slyším.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, z Prahy zdraví Daniela Brůhová a budeme probírat různá zajímavá témata. Jedno z těch prvních, já vím, Ivane, že ty jezdíš autem, do Zlína si pravděpodobně také dojel autem.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, ale dnes to bylo docela dramatické. V jednu chvíli na křižovatce se někteří nepozorní řidiči srazili, a tak v jedné chvíli jsem se bál, jestli to stihnu včas, ale naštěstí teda ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechno se podařilo a já právě mířím k dopravně-bezpečnostní kampani, která byla odstartována včera, dívala jsem se na Internet na některé ty spoty a ona má, řekla bych, velmi drsným způsobem řidiče upozornit na to například, aby nejezdili agresivně, aby se nechovali hrubě na silnici, aby dokázali dát přednost slabšímu, aby dokázali vydržet být trošku trpěliví. Myslím si, že to našim řidičům chybí. Jakou zkušenost máš, Ivane, ty a jak vidíš tu dopravně bezpečnostní kampaň, která startuje?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, já mám tu zkušenost špatnou, a to je i důvod, proč neustále uvažujeme, jestli, jestli nepořídit nějaké takové auto, samozřejmě asi ojeté, ale s takovou tou kolejnicí vepředu, takové bezpečné, když vidím, jak jezdí ti ostatní, tak sám může být dobrým řidičem a stejně mu to nemůže být, stejně mu to nemusí být nic platné, to znamená, já podle toho, jak se dívám na to, jak jezdí řidiči kolem mě, tak mám někdy strach.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To, máme mnozí. Myslíš si, že třeba taková kampaň, která je velmi drsná, kde i teče krev v těch spotech, že může řidiče upozornit na to, aby se chovali lépe?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já bych to řekl tak, já věřím psychologům, kteří říkají, že to funguje a věřím statistikám, které to prokazují, že to tak asi je a chápu, že někomu to nemusí být příjemné. Ono se diskutuje o tom, že ti, co jsou doopravdy otrlí a nejnebezpečnější na silnicích, že těch se to nedotkne a my ostatní budeme u toho trpět, tak ale asi to, asi to smysl má, musíme to nějak, nějak zvládnout. Jinak, ono je to paradoxní. Auta jsou stále dokonalejší, a přesto vlastně těch nehod přibývá a dopravit se kamkoli je stále obtížnější. Já dneska v té zácpě jsem si uvědomil, že kolem mě tady ve Zlíně je i dost takových šikovných podnikatelů, kteří i doopravdy jezdí těmi nejluxusnějšími čtyřkolkami, ale mezi nimi jezdíme my, takoví ti obyčejní a potom různé malé náklaďáky s hromadou hlíny a všichni jsme jeli stejně krokem vedle sebe. Najednou nebylo žádného rozdílu. Nepoznalo se, kdo, kdo má na konci kolik nul na konci, všichni prostě byli otrávení a vlekli se jak šneci. Existuje nějaká asi taková i spravedlnost.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Provoz je velmi hustý. To víme všichni, a obzvlášť ve městech, ať je to Zlín, Praha, Brno, ta větší města, všechna jsou zavalena auty, ale když bychom se podívali třeba za hranice, máš zkušenosti s řízením ze zahraničí? Jsou lepší, horší?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak mé zkušenosti nej sou moc velké. Moc, moc do ciziny nejezdím, ale pokud ano, tak určitě, určitě daleko, daleko klidněji a, řekl bych, bezpečněji se řídí. Myslím, že to je tady náš takový nějaký místní zvyk neustále závodit a neustále si něco jeden druhému dokazovat. Mám pocit, že je to takové naše specifikum.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká náš spolupracovník a komentátor deníků Ivan Hoffman. Ještě probereme další témata. Samozřejmě dnešní celodenní téma, jaké jsou vaše zkušenosti s katastrálním úřadem. Podíváme se na volby do Rakouska, a také na sedmdesát, zavzpomínáme, dnes je sedmdesát let od podpisu Mnichovské dohody, připomeneme si možná i svatováclavský rok, protože svatého Václava jsme slavili v neděli. To není tak daleko, abychom se ještě obrátili. Teď si odpočineme maličko u hudebního předělu a potom budeme pokračovat. Já ještě upozorňuji, že v písemné podobě dnešní Jak to vidí můžete přečíst následující den na internetových stránkách Českého rozhlasu www.rozhlas.cz/praha. Ten text je needitovaný, samozřejmě najdete tam Jak to vidí i ve zvukové podobě a všechna Jak to vidí, tedy od září, tedy od 1. září. No, a samozřejmě reprízu si můžete poslechnout stejný den od třiadvaceti hodin a pěti minut.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Náš spolupracovník, komentátor deníků Ivan Hoffman sedí ve studiu Českého rozhlasu ve Zlíně. Daniela Brůhová ho velmi pozorně poslouchá z Prahy. Začnu dnešním celodenním tématem. Ivane, zkušenosti s katastrálním úřadem. Máš nějaké?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ano, mám. Já tady budu docela stručný. Já jsem udělal výbornou zkušenost s katastrálním úřadem v Kroměříži, kde jsem se zajímal o nějakou, nějakou parcelu a na počkání jsem se dostal k obrázku, k výpisu. Když jsem potřeboval cokoli kolem prodeje bytu nebo, nebo, nebo podobné věci, tak já jsem měl zkušenost vždycky dobrou. Já samozřejmě vím, že existují zmatky v parcelách, že jsou velké problémy s takovou tou digitalizací a s tím zjistit, co komu patří, protože v minulosti se udály, udály věci, které tu kontinuitu přerušily a vrátit se k ní není snadné, tak teoreticky to vím. Taky vím, že mnoho lidí má těžké srdce na, na úřady, kde mají a možná někdy oprávněně podezření, že se věci protahují proto, neboť dotyčný úředník čeká na nějaké všimné, na nějakou láhev nebo na nějakou obálku, ale moje zkušenosti, jak říkám, jsou jenom dobré.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to se dobře poslouchá. To je katastrální úřad v Kroměříži, jestli jsem správně zaznamenala. Otočme list a podívejme se na sedmdesát let od podpisu Mnichovské dohody. Já tohle, tento historický milník vůbec nechci přehlédnout. Myslím si, že ovlivnil mnohé generace, a to nejenom u nás, ale i za hranicemi, protože samozřejmě to, co potom následovalo, se týkalo například i Němců. Četla jsem někde takovou zajímavou myšlenku s tím, že když by pan prezident Beneš svolil k tomu, aby tehdejší Československo bojovalo, tak že by plakaly vdovy těch mužů, kteří by padli, ale tím, že nebojovalo, tak pláčou všechny generace těch mužů, kteří nebojovali, jejich potomci, kteří dnes to vidí velmi negativně. Jak to vnímá Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak, hlavně nejsem rád, když se věci připodobňují k nějakým jiným, protože ta historie pokaždé je v jistém smyslu neopakovatelná, to znamená, kolega Petr Nováček vždy říkal, že je mnoho lidí, kteří se rádi obslouží historií. Něco si z ní vezmou a použijí to na nějakou jinou situaci a vezmou si z ní právě to, co se jim hodí. Když dnes se vracíme k těm událostem a nasloucháme historikům, tak bychom vlastně měli být už jako s chladnou hlavou nad věcmi, které jsou dávno pryč, a proto bychom měli být osvobozeni od emocí a vidíme, že, že to se neděje. Že neustále v lidech jsou silné emoce, nějaký průzkum tam ukázal, že, že tedy polovina Čechů dodnes Němcům ten akt neodpustila. No, ale když se vlastně díváme do té minulosti, tak bychom si měli možná stejně tak dát otázku, jestli je na místě odpustit jen tak Francouzům a Němcům, jejichž představitelé tenkrát podepsali ten dokument a pak po letech samozřejmě řekli, že je neplatný. Ale kdy to řekli. Řekli to až poté, když učinili stejně špatnou zkušenost. V případě, že by zůstal status quo, Německo by nebylo tak rozpínavé, jak bylo a nevzalo si příliš velké sousto a nenapadlo vlastně každého, koho mohlo, tak, tak by zřejmě možná dodnes měli pocit Angličané a Francouzi, že to šikovně zařídili a že tím podpisem sami sobě pomohli a co tam po nějakých Češích, o kterých, kdo ví, jestli nakonec i ti Němci neměli pravdu, a tak dál. Jinými slovy, to, co se děje vždy a opakovaně, je, že se sice podepisují různé smlouvy, ale nakonec rozhoduje úplně obyčejné právo silnějšího, a to odjakživa. To znamená, já bych řekl, že hlavní poučení z toho, jestli je a jestli vůbec historie dá se brát nějaké poučení, tak je to, že, že člověk nemá si dělat nějaké velké iluze o tom, o tom, že, že se prostě podpisem něčeho někde jako docílí ten, ten obsah těch smluv, zestárne daleko dříve než ten inkoust, kterým se to podepisuje.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, to jsou zajímavé myšlenky. Když jsme u té historie, mohli bychom se posunout ještě o kousíček dál. Připomenout letošní svatováclavský rok. Tisíc sto let od narození svatého Václava. Myslíš si, že tahle historická postava má ještě dnešnímu člověku co říci, anebo je to už jenom taková ikona na obrazy?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak, je to hezká ikona na obrazy kromě jiného a svatý Václav je ten nejlepší z Václavů, které, který nás potkal. To se dá říct úplně klidně. Ale já bych řekl, že ono, s tím, s tím duchovním odkazem, pokaždé prostě je taková tendence říci, už to nikomu nic neříká, už je to staré, a tak dál, a kdo je duchovně založen, tak zná takovou tu zásadní myšlenku, že je potřeba nových nádob pro nové víno a že vlastně to duchovní poselství se neustále proměňuje, tak jak se proměňuje svět. Z toho se velmi často odvodí, že to, co je takové tradiční, staré, že to je vlastně takové, no, nechci říct harampádí, ale že už se to do moderní doby těžko používá, ale my vidíme, že, že v každé době vedle sebe je, vidíme moudrost a pitomost. V každé době je láska a nenávist, jako protiklady velkorysost je proti malichernosti, anebo vidíme lidi štědré a lidi chamtivé. To je, to je, ten, ten model je stále stejný, no,a tak vždy se hledá, jak, jak to staré podobenství, ta stará pravda, ten, ten příklad, který kdysi byl, použít v dnešní době, ale já si někdy říkám, že úplně nejlepší je to staré víno v těch starých nádobách a že, že vlastně v takové té snaze neustále něco ukazovat nově a nějak moderně a najít pro ty dnešní situace nějaké nové přetlumočení a nějak, někdy je to zbytečné, někdy je daleko snazší porozumět tomu, jak, jak to bylo kdysi a vzít to, tak jak to bylo a nic na na tom neměnit a právě ta svatováclavská legenda je i jedna z těch, které jsou v té původní podobě srozumitelné dodnes a já bych ji nepřetlumočoval do dnešního jazyka.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíš tedy, že svatý Václav byl dobrým kamenem úhelným naší státnosti, dobře položeným kamenem?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Nepochybně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je jednoznačná odpověď. Já bych hned přešla do doby moderní, protože s tou svatováclavskou tradicí se pojí i nová, nový háv naší hymny. Nevím, jestli už jsi ji slyšel.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, slyšel jsem ji, já rovnou řeknu, že je hezčí, tak mám pocit, že, že to vyjádřil i publicista Jirka Černý, když, když ocenil, že vlastně jsou tam hezké ty smyčce a mně se líbí i ta zpívaná verze a mám pocit, že to je zdařilý remake, jak by se řeklo tou dnešní, dnešní řečí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají se tedy staré symboly proměňovat, odívat do nového hávu?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
V tomhle tom případě určitě, určitě ano. Navíc, jestli teda tomu dobře rozumím, tak experti říkají, že to je blíže k té původní verzi, a také je podstatné, že zatímco tu minulou verzi oficiální, která se pouštěla, nahrála hudba Hradní stráže, nic proti teda jim jako muzikantům, ale člověk tam vlastně možná trochu slyšel ty vojáky a dnes ta civilní verze je, řekl bych, blíž k tomu neozbrojenému lidu. Já, já to teda říkám takhle, trochu zlehčuju kvůli, kvůli kráse, ale, ale, ale prostě je tam slyšet ty filharmoniky a, a mám dojem, že, že je to prostě hezčí, že to je taková, taková zpěvnější verze.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já cítím, Ivane, z toho, co říkáš, že k hymně nějaký vztah máš. Jaké má místo v hierarchii těch symbolů a hodnot, které vyznáváš?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
My jsme v takovém tom osmičkovém roce a já vlastně si vzpomínám, že poprvé jsem prožil velmi výrazně státní hymnu v roce 68 jako patnáctiletý kluk tenkrát ve frontě na chleba před, před samoobsluhou, kde měl někdo puštěný tranzistorák a z něho prostě zněla ta státní hymna. O pár ulic dál prostě přijížděly z pražského letiště tanky do města a my jsme tam stáli, teda čekali na ten chleba, zněla ta hymna a všichni jsme plakali. Já to mám prostě na celý život jako zachycené někde, někde v hlavě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, k tomu není co dodat. To říká náš spolupracovník, komentátor deníků Ivan Hoffman.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha posloucháte pořad Jak to vidí. Ten můžete najít i v písemné podobě, na Internetu, na internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha, přepis toho dnešního pořadu v needitované podobě najdete zítra. Předchozích všech pořadů od začátku září už tam visí, samozřejmě můžete si tam najít i zvukovou verzi tohoto pořadu, a také reprízu Jak to vidí můžete poslouchat od třiadvaceti hodin a pěti minut. Ivan Hoffman ve Zlíně se těší na další téma a já bych ráda trošičku nakoukla za hranice, do Rakouska, kde měli předčasné volby a mě by zajímalo, jestli to sledoval a jestli si myslí, že atmosféra v Rakousku ovlivní i vztahy s Českou republikou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak, ono by to tak mohlo vypadat, protože některé ty projevy zřejmě, hlavně teda té pravice radikální, tak byly namířeny i proti, proti sousedům, a tak by se dalo očekávat, že, když slavila, my tomu říkáme extremní pravice, možná je to pravda, možná je to přísné, my tam nežijeme, takže úplně přesně to nemůžeme říct, a ta tendence strčit někoho do nějakého šuplíku je hrozně nebezpečná, ale, ale budiž, dostali třicet procent, to je hodně, ale současně všichni komentátoři, kteří to teda pozorně sledují, říkají, že z těch hlasů byly dvě třetiny hlasů protestních, to znamená hlasů, které spíš byly proti předchozí vládě a způsobu, jak se ti politici, kteří byli u moci, starali, respektive nestarali o věci veřejné, jinými slovy spíše se jednalo o prohru těch tradičních dvou velkých stran než o nějakou jednoznačnou podporu programu těch dalších. K tomu je potřeba říct, že asi většina Rakušanů je úplně ve stejném průšvihu, jako jsme my. Doplácejí na, na stejnou, řekl bych, takovou, takovou globální tendenci věci zestejňovat a doplácejí na úplně stejný odklon lidí od politiky, která přistává vlastně vyjadřovat jejich zájmy a uzavírá se do sebe. Jinými slovy, to Rakousko není o moc jiné, než, než jsme my a máme spíš důvod s obyčejnými Rakušany společně nadávat na stav světa. Kdybych to měl teda říct stručně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
My bychom měli říci, že vyhráli sociální demokraté, hned za nimi byli křesťanští demokraté. Ti vlastně vyvolali ty předčasné volby a jak jsem četla ve statistikách, tak dostali ovšem o devět procent hlasů méně než v těch minulých volbách, takže ač jsou druzí, tak v podstatě je to pro ně velká prohra.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, dostali méně i sociální demokraté, to znamená, že dá se říct, že asi výsledek toho bude, že v té, v té straně lidové u křesťanských demokratů to křídlo, které, které bylo spíš nakloněné spolupráci, ještě teda napravo, na tom politickém spektru, tak vlastně to křídlo prohrálo a vidí se to hned do budoucna člověkem, který bude pravděpodobně mluvit za lidovce, je politik, který má blízko spíše k sociální demokracii, to znamená, předpokládá se už teď vznik velké koalice těchto dvou silných stran, která má v Rakousku dlouhou tradici a zřejmě půjde i o to, že, že budou muset se trochu nad sebou zamyslet a říci, co chtějí teda dělat, aby ještě v těch dalších volbách vůbec měli dost hlasů na uzavření nějaké velké koalice, takže možná je to, teď myslím ty politiky z obou stran, nějakým způsobem "polepší", ale, ale to je, to je taková spekulace. Když se na ně díváme, na politiky v různých zemích, protože mohli, mohli jsme současně sledovat, jak situace vypadala v Bavorsku, kde CSU snad po padesáti letech docílila tradiční většiny, tak můžeme si říct: "Ano, tak, něco se děje s tou společností, je tady nějaké politické kyvadlo zprava doleva," ale ono to spíš vypadá tak, že se doopravdy, tak jak u nás je to teď populární říkat, ta politika do té míry vyprázdnila, že už, že už lidé necítí s těmi politiky nějakou vnitřní spřízněnost a že je stále méně těch, kteří od nich vůbec něco očekávají, a to je, to je nebezpečný, nebezpečný trend a je na čase, aby začali sociologové trochu přemýšlet, proč tomu tak je. Jednou z možností totiž je, že ve chvíli, když se zřítil takový ten bipolární systém a na jedné straně zde byla, byl jakýsi blok komunistický a pak, pak byl ten Západ demokratický, no, tak se ti kapitalisté měli důvod nějakým způsobem více snažit. Museli prostě dělat něco pro lidi, protože stále ti jejich občané pošilhávali někam, kde, kde bylo něco zadarmo a tak dál a mohlo se jim něco na tom socialismu nebo komunismus líbit, i když to se tady nám těžko chápe proč, jo, a s naší historickou zkušeností. No, ale teď, když se ten systém vlastně bipolární zřítil a je vlastně jenom jeden systém a ten je, /nesrozumitelné/ všude stejný a všechno se zestejňuje, tak najednou vlastně ani ti, ani ti "kapitalisté" už nemají důvod něco pro ty lidi důvod, už je mají prostě jako pevně, pevně v rukou a můžou se s nima dělat co chtějí, a taky to podle toho vypadá. Jinými slovy, tady prostě doopravdy je čas se zamýšlet nad novou situací a opustit všechna ta stará, stará klišé, která podle mě, takové to, ta, ta debata o té šetřivé pravici a rozhazovačné levici, to jsou podle mě už překonané floskule, to jsou pitomosti.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvil jsi o politickém kyvadle, nerozkýve ten, tu dnešní politickou scénu světovou ekonomické kyvadlo? Nerozkývává ji už ?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já mám pocit, že ano. To, to, co vidíme, je, je, když hovoříme teda o té bankovní krizi, tak to je přesně ta situace, kdy, kdy se vlastně tady podvodem vymýšlely peníze a lidé, kteří to obhajovali jako, jako cosi velmi šikovného, rozumného, moderního a něco, co podnítí nějakou větší dynamiku hospodářství a nakonec díky takovému tomu prokapávájícímu bohatství, když, když ti nejbohatší už budou hodně bohatí, tak prostě něco z těch drobků propadne i mezi ten obecní lid a tohle to s vážnou tváří se nám, nám tady prostě servírovaly dlouhé roky. Teď se ukazuje, že, že vlastně nic takového, tak že takový zvíře neexistuje, že vlastně, když něco není podložené seriózní prací, ale jenom spekulací a nějakou, nějakým podvodem, tak to prostě se musí jednoho zřítit. Taky těch lidí, kteří to říkali, bylo dost, jenom nikdo je nechtěl poslouchat, každý si chtěl ještě pro sebe něco urvat a teď vidíme, že to tak prostě jako zřejmě dál nepůjde a ty nuly prostě na těch kontech, těch nejbohatších se prostě jednoho dne budou škrtat. A, a teď, co s tím. Teď my máme tady vystudovanou celou jednu generaci, anebo několik generací naprosto nepoužitelných ekonomů, kteří vůbec nerozumějí nějakému reálnému světu a ti se stále ještě prostě objevují, objevují v televizi, mluví z rádií, vypráví nám, jak americký Kongres a americký prezident chce zachránit téměř celý svět. Je to zvláštní, ale žijeme doopravdy v nějaké přelomové době, kde buďto věci, velice špatně skončí, anebo naopak z té krize vzejdeme nějaký, nějací pravdivější, schopnější prostě reálně existovat, reálně žít.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kéž by nás krize naučila odrazit se od dna.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ano, to je, to je někdy to nejlepší dostat se doopravdy až na úplné dno a pak se dál odrazit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom neskončili negativně. Já vím, Ivane, že na Moravě ...

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já mám pocit, že jsme optimističtí, pozor.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
... no, na Moravě v této chvíli probíhá čas burčáku. Ty z Moravy teď vysíláš z našeho studia ve Zlíně, možná, že tam mají lidé úplně jiné starosti. Jak to je?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak nepochybně. Tak jednou z nich se v dnešním ranním vysílání zabývali, zabývali i naši kolegové, než jsme my přišli k mikrofonu, a to je prostě problém s medem, kterého je doopravdy málo. Druhý problém vážný, který by měl být ve zpravodajských relacích jako na prvním místě místo politiky, je, že nerostou houby a vlastně tady by měl nějaký analytik se zamyslet nad těmi jednotlivými faktory, jako je teplo, vlhkost, a tak dál, a vysvětlit nám proč chodíme marně po lese a nic nikde neumíme najít. A třetí věc je potom samozřejmě ten, ten burčák, který je důležitý a občas člověk musí vyměňovat krev.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká náš spolupracovník, komentátor deníků Ivan Hoffman. Zdravím ho do Zlína. Vám přeji příjemný den. Pokud nás posloucháte v repríze od třiadvaceti hodin a pěti minut, tak hezký večer přeje Daniela Brůhová.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
A já vám přeju hezký den také.