Přepis pořadu Jak to vidí - 27.11.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ve čtvrtek je naší hostem v půl hodince Jak to vidí děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, profesor Ivo Barteček. Buďte vítán, dobrý den.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A začínám zprávou, která se může zdát jako neaktuální, ale s vámi, pane profesore, nejde být pragocentristou a jsem tomu rád, podívejme se tedy do Olomouce. Vy jste nedávno vystavili nebo vystavovali unikátní námořní atlas, který byl objeven ve sbírkách univerzity, jak k tomu vlastně došlo a bude ještě k vidění třeba na webu digitalizovaný?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, rád odpovím. Jednalo se o výstavu katalánského atlasu, to katalánské je místo původu, místo původu, vlastně tvůrce atlasu /nesrozumitelné/, chceme-li, ten katalánský atlas byl v uplynulých týdnech k shlédnutí v Uměleckém centru Univerzity Palackého a pochází z pokladu Univerzitní knihovny. Dnes Vědecké knihovny. Takže já upřesním, vystavoval Univerzita Palackého v prostorách svého konviktu, ale tím správcem je univerzitní, dnes vědecká knihovna, takže tam jsou nejméně dva partneři. A byl tam ještě u toho Centrum pro regionální rozvoj a to je ten, který to s náma všechno spolu zorganizoval. V čem byl tento atlas zajímavý, výjimečný, v tom, že mimo jiné byl poprvé uveden ve známost opětovnou po šedesáti letech, protože jsme o něm věděli, věděli jsme o něm z literatury, kolegové, kteří se věnují kartografii v České republice, dříve v Československu, ve světě, jenže to povědomí na šedesát let zmizelo, možná existoval předpoklad, že již není, neexistuje, nebude nalezen a o to příjemnější bylo, když vědecká knihovna rekonstruovala a když rekonstruovala a taky digitalizovala a věnovala se péči vlastně správě svého majetku. Nově tento atlas objevila, identifikovala a byl uveden opětovnou známost. V tom je i ta další mimořádnost druhého, třetího možná čtvrtého života.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Ještě jedna výstava, ta právě probíhající, incké zlato na Pražském hradě, samozřejmě Jižní Amerika, to je vaše velké téma, pro někoho možná bude paradoxem, že jste zatím nenašel čas, abyste se podíval, ale určitě tak třeba mezi vánočními svátky, to stihnete, podíváte se, ale můžete pozvat, protože vy jste na těch místech, odkud je vlastně incké zlato zapůjčeno, byl, viďte?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, místa jsem viděl, místa jsem navštívil, dokonce část z těch exponátů, která jsou v tuto chvíli ke shlédnutí a všem doporučuji a já mám k sobě i k jiným onen dluh, že musím rovněž spatřit, měl jsem příležitost vidět přímo na místě. V tom případě je to muzeum zlata v Limě, vedle limského muzea zlata, které je mimořádné a které rovněž doporučuji ke shlédnutí. Připomínám, že obdobná muzea jsou taky ještě v jiných zemích Latinské Ameriky, připomněl bych především Bogotu, kde Museu del Oro Bogoty je rovněž významné, to muzeum zlata v Bogotě patří jednomu z největších kolumbijských finančních domů a když vás oni pustí do svého trezoru, protože je to uloženo v trezoru, pohybujete se stejně jako v Limě rázem mezi poklady, po niž všichni z konkistadoru a teď dobrovolných i nedobrovolných návštěvníků Latinské Ameriky toužili, je to ten jeden z nejpříjemnějších odkazů, ale pravím, to je ten vrchol kulturního dědictví a současně zlomek toho, co se zachovalo, protože bohužel ona podstatná část zmizela, byla přetavena, byla zničena z neúcty k oněm původním civilizacím které obývali nový svět.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Myslíte si, že je možné jít na takovou výstavu se jenom, takříkajíc, dívat, anebo by člověk měl vlastně to, co uvidí, vnímat v patřičných souvislostech, alespoň v těch základních.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže má odpověď bude jednoduchá a domnívám se, že tak přemítají i jiní, jdou-li na výstavu, pak je zapotřebí se připravit. Jdou-li na výstavu výtvarného díla a jakéhokoliv jména českého umělce, umělce zahraničního, dříve, než tam vstoupím, nahlédnu. Já spíše nahlédnu do knihy, do kodexu, jiní ať nahlédnou třeba do příslušných webových stránek, ale domnívám se, že je zapotřebí se připravit. Takže pokud se posluchači, kolegové chystají, stačí se podívat na odkazy incké impérium nebo zlatý odkaz andských zemí a určitě tam najdou odpovídající informace. Pokud se připravím, ten zážitek, prosím, je mnohonásobně větší a nebudu si klást otázku, proč tam točí, ono není.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říká profesor Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který je dnes hostem pořadu Jak to vidí. Já jen připomenu, že posloucháte půlhodinku pro názory a přemýšlení našich hostů v programu Českého rozhlasu 2 Praha, kterou vysíláme denně od pondělí do pátku v premiéře od půl deváté ráno a v repríze potom po zprávách po třiadvacáté hodině. A textový přepis tohoto pořadu můžete najít druhý den na webových stránkách rozhlas.cz/praha, kde si ostatně to dnešní Jak to vidí můžete poslechnout už půl hodinky po odvysílání v našem Rádiu na přání. S profesorem Ivo Bartečkem se teď věnujme možná z trochu jiného úhlu pohledu celodennímu tématu Českého rozhlasu 2 Praha a tím jsou vlastně poslední věci člověka. Zmínil jsem Jižní Ameriku, místo, kam se rád a často vracíte, můžeme tam hledat svým způsobem nějaké vzory vztahu k předkům, pohřbívání, tradice, kultura.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Pokud je dnešní téma poslední věcí člověka a pokud jsme se před chvílí bavili o expozici, o výstavě inckého zlata, bezesporu právě na této výstavě jsou rovněž ony poslední věci, poslední momenty, protože úcta v minulosti, úcta předkům, uchování předků v naši paměti a v paměti v budoucí generací, to není typické jen pro ony vysoké andské kultury, ale, prosím, to je typické pro všechny z vysokých kultur, pokud budeme nahlížet do minulosti, takže zde vidím tuto souvislost. Současně si dovolím poznámku, že témata, které jsou v těchto pořadech aktuální a aktualizovaná a v tuto chvíli je to téma posledních věcí nebo závětí, můžou být i pro nás referenty a teď hovořím sám o sobě, zajímavá a podněcující, protože nás nutí zamyslet se alespoň pro chvíli, pro onu krátkost nad tématy, které jsou běžně součástí života, možná, že stojí za to se u nich pozastavit a já zrovna za toto téma těch posledních věcí děkuji, protože je určitě pro nás všechny zajímavé.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
To zní trochu jako, že jste přemýšlel o tom, jak psát závěť, pane profesore?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Nepřemýšlel jsem o tom, jak psát závěť, ale zkoumal jsem, zda jsem něco podobného neučinil. A pravím, že jsem svou závěť napsal, onu první, a to byl rok 97, to bylo před mou prvou větší několikaměsíční cestou do Latinské Ameriky, protože to je přece jen svět v tu chvíli, který jsem znal po dvaceti, třicetiletém studování pouze z literaturu, z tištěných pramenů, ale neznal jsem jej osobně, takže, prosím, i to patří k té přípravě. A myslím, že jen ne mé a pokládám za zodpovědné.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Vraťme se k tomu poslednímu rozloučení, respektive k tomu, co zůstává v paměti člověka a v tradici jihoamerické?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže, pokud bychom se vrátili k Latinské Americe a už by to nemusely být jen ty civilizace, vysoké v těch andských zemích andské kultury, ten odkaz v minulosti, prosím, tam je kdykoliv k doložení, jedna z těch mých nebo možná i dvě z těch cest, byly mimo jiné, byla věnovaná pozornost oněm posledním místům odpočinku, chcete-li pohřebištím, pohřebištím, a to koresponduje s tímto tématem, takže osobně jsem měl příležitost být v prostoru Atacama a v prostorou Atacama jsou nejstarší pozůstatky, je to sedm tisíc let, je to srovnatelné, ne-li starší s egyptským prostorem, pozůstatky mumifikovaných těl, ale v tomto případě k tomu výrazně přispělo ono přírodní prostředí. Atacama je prostorem, který, kde, furt přeháním, ale skutečně nezaprší. Měl jsem možnost projít pohřebiště v okolí /nesrozumitelné/, a to se pohybujeme někde dva tisíce před naším letopočtem až tisíc našeho letopočtu, slavné pohřebiště Kauači, které opět doporučuji a mimořádné na povětšinou posluchači, čtenáři, návštěvníci obdivují a navštíví prostor, místo zvané Sillustani, to je nedaleko jezera Titicaca a tam ve /nesrozumitelné/ dle našeho popsání, ale to jsou ony čulpy, čulpas, vlastně to byla místa posledního odpočinku elity inckého impéria. Co vše je pro ně typické a bohužel Evropa je v tom spoluúčastna, zásadním způsobem všechna tato pohřebiště byla zničena, vyvrácena, vykradena, všechna tato pohřebiště jsou v tuto chvíli rekonstruována, uváděna do původního stavu, samozřejmě mimo jiné z úcty k oné minulosti, neznáme-li místa našich předků a poté nemáme vlastní kořeny, totéž by mohlo platit o latinskoamerických kulturách.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Když zůstaneme v naší domácí české kotlině, aktuálně nevím, jestli je to jenom můj pocit, že téma konce života, stáří a smrti je jaksi mediálně odsunováno kamsi do závorky, nediskutujeme-li právě o paliativní péči a euthanasii, jak se to má právě v Latinské Americe z hlediska tradice, ale i dnes "převálcovala" ta moderní doba nějakým způsobem to, co bylo tradiční?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Latinská Amerika je, prosím, světem křesťanským, znamená to, že hodnoty, které tam byly vneseny konkistou dobytím, které tam byly vneseny nedobrovolně, se staly po těch třech stech letech i španělské přítomnosti součástí. Takže Latinská Amerika je, prosím, Latinskou Amerikou přednostně křesťanskou, ty hodnoty jsou obdobné těm hodnotám, ne-li identické hodnotám evropským, ale máte-li možnost být, pobývat v latinskoamerickém prostoru déle či opakovaně navštívit místa identická, dostanete se trochu do toho podhoubí, do toho podloží a pak sestupujete, prosím, do patnáctého, třináctého, dvanáctého století a to je onen odkaz případně inckého impéria, který je v tomto směru stále živý, takže já jsem měl příležitost být přítomen na svátcích, které se odkazují k onomu ... vrcholné etapě inckého impéria, ať už to bylo v Cuzku či na jiných místech a poté zaznívá i něco odlišného, než je jen ona zavedená křesťanská tradice ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
A co to je, pane profesore?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
A objevuje se tam, prosím, já to dokáži posoudit jako pozorovatel dvacátého, jednadvacátého století, ale navštívím-li nedaleku Cuzka Valle de la Luna - Údolí měsíce a běží tam obřady, které jsou samozřejmě jejich běžnou součástí ne každodenního života, ale přečkala staletí, znamená to, že to podloží, která já pokládám pro sebe za to nejcennější, protože nás odkazuje na minulost, je stále živé, a to pokládám za mimořádné.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí v programu Českého rozhlasu 2 Praha dnes ve čtvrtek 27. listopadu je profesor Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. A samozřejmě zůstaneme ještě na chvíli na jihoamerickém kontinentu. Vy jste tam někdy trávil v podstatě už blíží se Vánoce?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, měl jsem příležitost trávit těch několik měsíců po sobě v Latinské Americe a mimo jiné i o vánočních a novoročních svátcích, takže na přímou otázku, zda jsem strávil ony křesťanské Vánoce v Latinské Americe, ano a pak jsem si pro to vybral místo, protože neznám pro to vhodnějšího místa, prosím, než je Cuzko, protože pro ten pupek, ten středobod andských kultur inckého světa a musím konstatovat, že pokud by se nabídla do budoucna příležitost opět strávit v Cuzku tyto vánoční svátky, přál bych si to, protože něco obdobného jsem zažil, nechci říct málokdy, ale v zásadě nikdy.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Rodina by s vámi asi nesouhlasila, ta vás chce mít na Vánoce doma, viďte, pane profesore.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
To je věc osobního rozhodnutí. Ne všechny rodiny tráví, prosím, Vánoce doma a povinnosti pracovní, povinnost nás mohou odvézt jinam do světa a v tu chvíli já pravím, že pokud má někdo ochotu vypravit se do Cuzka na Štědrý večer, činí dobře.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Vy jako odborník si určitě v Cuzku umíte najít místa, kde můžete tuhle atmosféru prožít naplno, protože někdo by řekl, že to je třeba příliš místo, kde už cítí komerci a turisty.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Bezesporu je Cuzko exponováno turisticky, je exponováno vědecky, je exponováno, prosím, kulturně, a to je ten základ. Vstoupíte-li do Cuzka, které je vlastně pod dohledem UNESCO a podařilo se do dnešních dnů udržet jeho podobu z toho šestnáctého, sedmnáctého století, bohužel ne podobu z těch předchozích staletí, ale budiž řečeno, tady ke cti dobyvatelům a konkistadorům, že zachovali topografii města, že ji přijali a jen jí dostavěli podle svého umu. To je rovněž mimořádný vklad. Jste-li v Cuzku, pak doporučuji to, co my nazývám Štědrým večerem, to znamená den před oněmi vánočními svátky, protože Cuzko se vám před očima na čtyřiadvacet hodin promění, nechci říct v město, jaké neznáte, ale sejdou z okolí, sejdou z hor, sejdou ze vzdálenějších údolí, se potomci inckého impéria jsou připraveny vzdát hold svému dávno zapomenutému, ale stále přítomnému svátku. A teprve poté bude onen první a druhý svátek vánoční, rozdíl mezi prvním a druhým svátkem vánočním a Štědrým večerem je, že na Štědrý večer, ale pro ně to není, prosím, Štědrý večer, pro ně to je ono společenské setkání, je Cuzko přeplněné vším, je přeplněné nádherou, zbožím, životem, následně dva dny v Cuzku, prosím, neuvidíte kromě zahraničních turistů nikoho, je to rovněž vyjádření určitého názoru vztahu minulosti a současnosti.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Co je vám z toho bližší, troufám si tvrdit, že možná právě ten klid, odpočinek, utíkáte někam, anebo jste i rád uprostřed tohoto ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
V případě, prosím, je mně bližší to zaznívání, ten ohlas toho dávno zapomenutého, toho potlačovaného, toho, kdy toto je, prosím, i demonstrace, demonstrace vztahu k minulosti, protože každý dobrý křesťan v Latinské Americe, ale především v andských zemích, přednostně obětuje /nesrozumitelné/, takže ta je, prosím, to je, prosím, nade vším. A pro mě je potěšující, že toto stále žije a že toto ve dvacátém století možná do jisté míry vstupuje intenzivněji ve známost, než tomu bylo dříve.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Čím si to vysvětlujete, že právě teď je to období, které, nebo že, říkal jste, dvacáté, jednadvacáté století ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Toto vysvětlení Španělska přítomnost šestnáctého až počátek devatenáctého století, poté do dnešních dnů období republikánské, ale dvacáté století, léta desátá, ale především léta dvacátá jsou období zrodu indigenistických hnutí, to znamená, návrat, o hledání kořenů, hledání současné podoby, hledání odpovědi, ale na straně poražených, na straně těch, kteří byli dobyti, druhá polovina dvacátého století v literatuře se nám objevuje stále více vlastně knižních výstupů, kdy dobytí Ameriky Latinské je popisováno z pohledu těch, kteří ji ztratili, kteří byli poraženi a možná jen tak se můžeme snad dostat k tomu nikdy neobjektivizujícímu pohledu, ale cenné je, že do toho vstupuje ta latinskoamerická strana, uvědomuje si svou hodnotu, své kořeny a jen tak může nám být partnerem.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Tématem mezi Českou republikou a Latinskou Amerikou v podání našeho dnešního hosta v pořadu Jak to vidí, profesora Ivo Bartečka, děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, se prolínají a jsou společná stejně, jako to poslední, a to vyrovnání se s minulostí, na kolik my se samozřejmě dnes díváme k jiným letům, než třeba Argentina a Brazílie, ale jak to probíhá tam, pane profesore?

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Vyrovnávání se s minulostí je opět obecné téma a je přítomno na každém z kontinentu a nechci říct, že je přítomno ve všech zemích, ale tam ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Pokaždé v jiné podobě ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... dochází ke zvratům tam, kde jsou přítomny permanentně či výjimečně revoluce, společenské zvraty, hospodářské zvraty, nutně musí docházet k diskusi a musí docházet k tomu, co my nazýváme vyrovnáním se, vyrovnáním se s minulostí. Je otázkou, zda se k tomu dostane ještě to zaživší, nebo to nechají svým dětem popřípadě se toho chopí vnuci. Když hovořím o vnucích, mám tím namysli třeba realitu Pinochetova režimu, protože vlastně to nebyly děti, ale teprve vnuci, kteří toto téma nově otevírají, možná, že v současnosti posluchači či diváci televizních stanic zaznamenali, že toto vyrovnávání se děje v Latinské Americe, ku příkladu v Argentině, v Argentině, která jako mnohé z latinskoamerických zemí a nejbližším partnerem pro Argentinu je, prosím, Brazílie a tam byly rovněž u moci vojenské režimy, píší se šedesátá, sedmdesátá léta, takže probíhá vyrovnávání se s minulostí. Ti aktéři toho dění jsou mezi náma, jsou v Latinské Americe, v tuto chvíli to vyrovnávání se s minulostí v případě Argentiny má jisté až rysy vlastně osobního nasazení ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Sebevraždy v přímém přenosu ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... zápasu, i to se, prosím, stává, již při jednom z těch minulých hovorů jsem vlastně připomenul, že jsem měl příležitost být v Argentině po několik týdnů v minulých měsících a měl jsem příležitost v těch přímých přenosech, v těch odpoledních a večerních vysíláních tato jednání ze soudních síní sledovat. A protože jsem profesí historik, sledoval jsem, protože, prosím, mě toto zaujalo.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Promiňte, pane profesore, je to věc médií, vyrovnání se s minulostí nebo historiků, anebo se tam šťastně obě role potkávají ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... Argentiny odpovím, že to je věc tamních společenských proměn, v tuto chvíli je paní Kirchnerová prezidentkou a média jsou toho účastna jako zprostředkovatel, média nejsou nutně tím a ...

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
... nejsou tím hybatelem ...

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
... bych zdůraznil ten rozdíl mezi realitou České republiky a tou realitou latinskoamerické, která by to otevírala, respektive která by šla jen jedinou cestou. Tam jde o komplexnější pohled a je to záležitost dlouhodobá. O to, že je to zveřejňováno, i v tom je ten záměr nabídnout co nejširší možný pohled, nikdy to, prosím, nebude spravedlivé, nikdy to nebude tak, jak bychom si přáli objektivně, ale může se to blížit k oné spravedlnosti a objektivizujícímu podání. Možná o Argentině nevíme to a čteme-li prameny, věnujeme-li se Argentině či Brazílii a období represivních vlád, v Argentině je nesmírně cenné poznání, že proti represi se angažovaly výrazně ženy. Takže mezi těmi oběťmi vojenských režimů a vojenského režimu šedesátých a dalších let, ženy jsou výjimečně v Argentině. Do jaké míry to koresponduje třeba kdysi s elitou a odkazem Evity Peronové, ale je to bohužel tragická záležitost, ale ta nejlepší vizitka. Srovnal-li bych Brazily, tam výrazně mezi těmi oběťmi ve vztahu k represivním režimům je klérus, je to nižší klérus, jsou to duchovní, v těch nižších patrech znamená to, že ony vyslovovali, jak ženy v Argentině, tak tito Brazily názory jiných, bránili jiné, ale stávali se oběťmi. Ta role žen v Argentině je mimořádná, ví se o tom v té odborné veřejnosti, byl bych rád, kdyby si toho byla vědoma veřejnost, ne odborná, je to mimořádně cenné a těmto ženám děkuji.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Už jenom stručně, pane profesore, vy jste sám řekl, že to není vždycky jen záležitost vnuků, ale nakolik je možné tu historii uchopit s aktivně žijícími účastníky, bez odstupu historiků.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Pomohu si opět Latinskou Amerikou, v případě Chile jsou a byli a budou zainteresováni ti potomci těch, kteří se stali oběťmi a pak ta skupina, která měla skutečně štěstí a mohla nebo odešla do exilu, jo, v případě Argentiny se to odehrává přímo v onom argentinském, argentinském podloží, pokud dojde k onomu popsání, nikdy nemůže projít, dojít, prosím, k onomu vyrovnání v rovině, ať je naplněn onen právní rozměr, budeme se jemu jen stále blížit. Zdá se, že případně argentinská společnost k tomu dospěla dříve, než společnosti jiné.

Robert TAMCHYNA, moderátor
--------------------
Říká na závěr dnešního Jak to vidí profesor Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Děkuju za návštěvu a brzy opět na slyšenou.

Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji, na slyšenou.