Přepis pořadu Jak to vidí - 2.4.

2. duben 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl geolog, spisovatel a např. filozof RNDr. Václav Cílek CSc. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí RNDr. Václav Cílek CSc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Od mikrofonu vás zdraví a dobrý den vám přeje Vladimír Kroc. Naším hostem v pořadu Jak to vidí je dnes geolog a spisovatel, popularizátor vědy Václav Cílek, dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane doktore, vy jste se vrátil pln dojmu z Egypta, nutno říci, že to nebyla dovolená, nýbrž pracovní cesta, kolikátá už v pořadí?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Byla to šestá cesta.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se jako geolog můžete podílet na výzkumu českých egyptologů?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Jé, to já vám ukážu hrozně jednoduše, že jo. Začalo to kdysi tím, že pod abúsírskou koncesí, tedy českou, leží takzvaný Abúsírský rybník, a to je místo, kam původně byly převáženy ty lodě s těmi mrtvými faraony, úředníky, prostými lidmi, že jo, oni přecházeli na ten druhý břeh, to je doslova, jako být za vodou znamená de facto být mrtvý tedy, jako v tom egyptském jako pojetí, být obsloužen, být v jiném světě, to je velmi jako stará paralela. A ten původní výzkum začal tím, že jsme vrtali a kopali sondy do těch sedimentů toho Abúsírského rybníku, zejména pro to, abychom zjistili, proč zanikla ta stará říše, což se vždycky říká, že to bylo vlastně to velké sucho a doopravdy se ukázalo, takový jako velký přechod ze sedimentů říčních nebo jezerních do sedimentů eolidských nebo větrných. A od té doby já do toho Egypta jezdím dokumentovat v podstatě kvartérní profily, určovat materiály a v podstatě dělat všechno, co se od geologa očekává.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kvartérní profily, co to je?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Aha, to znamená, že tam jsou hrozně mladé sedimenty, že jo, nebo prostě hrobka se nějakým způsobem zasypávala, ty sedimenty odrážejí podmínky, ke kterým docházelo. Tady vidíte takový ten velký posun té egyptologie od sbírání krásných předmětů k tomu, aby podala jako svědectví o takové interakci o tom životě teda mezi civilizací a přírodou. Třeba konkrétní příklad, že jo, teďka Abúsíru, oni by o tom měli mluvit páni egyptologové, ale oni mi snad prominou, že jo, se kope na třech místech, tam je jednak nádherné místo profesora Bárty, to je velká mastaba, neboli hrobka postavena z cihel, která je padesát dva metrů dlouhá, to znamená, jako těch sto, sto loktů jako egyptských, to znamená, vlastně je to obrovská hrobka, kde je právě hrozně málo nálezů, ale ta hrobka, mě to jako doteďka fascinuje, má takovej jako jednoduchou pravoúhlou jako velice modernistickou architekturu, jo, jako dobrý architekt druhé poloviny dvacátého století, jo, a v tý prostotě to teda působí úžasně. A kousek pod tím kopou tři moji kamarádi, Hanka Vymazalová, Filip Kopenc a Vláďa Varazín, a je to takový systém naopak jako chudých mastab, chudých hrobek. A teďka se dostávám k tomu, o čem ty přírodní vědy tam jsou, a v jedné z těch mastab se objevila šachta, dělníci ji začali vyzdívat pohřební šachta, dostala se do hloubky deseti metrů, a v té hloubce deseti metrů se objevil otvor do pohřební komory a vypadalo to, že je neporušený. Takže my už všichni jako těsně před objevem hrobky, že jo, neporušené tedy jako tutanchamonvská situace, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když vstoupím do řeči, protože to mě strašně zajímá, jaký je to pocit v tu chvíli, ještě než se vůbec dozvíte, co tam je?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Jste v poušti, jste na největším pohřebišti světa, jste na pohřebišti, kde se pohřbívalo minimálně čtyři tisíce let, jo, takže už samotný prostředí je sugestivní, ať chcete nebo nechcete, takovým jako mírným, ale hrozně jako silným způsobem, jo. A teďka, protože těch zklamání už bylo tolik, tak si každý jako ty emoce drží, jo, jako, ono se tak jakoby vyplatilo, že jo, takže teda Vláďa Varazín slezl dolů a začal to čistit, já jsem to nevydržel, že jo, slezl jsem prostě za ním dolů, a teďka odstraňoval kameny a ukázalo se, že to, co vypadalo jako vchod do neporušené, tedy pohřební komory, tak byla skalní nika jenom asi půl metru hluboká, vůbec nic tam nebylo, žádný archeologický nález, to znamená taková aspirace na cenu Antitutanchamon. Ale, jo, a teďka jsou ty přírodní vědy, stala se věc, která se v těch hrobkách jako čas od času stává, že se tam usídlila sova, a ta sova se tam pravděpodobně usídlila v té nice, pravděpodobně té staré říši, on to jako rovnou vlastně ukáže, a taková sova, že jo, létá deset, dvanáct kilometrů daleko, létá zejména teda do říční Nivy, lovila malé ptáky a hlodavce, takže z těch sovích vývršků já jsem vybral minimálně sto dvacet až sto padesát lebek drobných savců, a to už jako je pěkný statistický soubor, je to teprve třetí soubor, takovej podebnej pro celu Abúsír, ono jich asi bylo moc, ale bylo zničeno, protože dřív jako to je právě ta archeologie zaměřena na předměty, která dneska ustupuje téhle té jako enviromentální archeologie jako taková, takže dneska očekává naši kolegyni, vlastně Zdeňku Suvou, která se tam vypravuje, prostě soubor kostí malých savců a může to poskytnout informaci, tentokrát ne o materiální kultuře, ale o životním prostředí, ve kterém ta kultura se vyvíjela. A ještě vám doplním jednu věc. Když tam ta Zdeňka byla přede mnou, tak právě v těhle těch mastabách, té Hanky Vymazalové a Filipe Kopence, oni odkryli býčka. A je to Apisův syn, to znamená, pravděpodobně teda je to čtyřletý býček rezavý, není to Apis, tedy posvátný býk, ale některý z jeho synů je pohřben tak, že hlava míří na sever k polárce, stejně jak východy z egyptských pyramid. A teďka naštěstí, že tam ta Zdeňka byla, a pomalu rozebírala takový jako velmi citlivě složený balíček kostí toho býka, a všimla si, že na nohách jsou jako zákonitě a symetricky proházeny pravé a levé kosti, jo, interpretace je taková, že ten býk ta síla vlastně jakoby třeba pomáhá tomu panovníkovi, jako dostat se, dostat se k té polárce, jako takové, ale pro případ, a je tam zároveň ta magie, že pro případ, kdyby se ten býk náhodou ocitnul na tomto světě, tak se nepostaví na vlastní nohy. Takže je to takovej jako případ jako kultu, úcty, jo, a kdyby tam nebyl zooarcheolog v té chvíli na místě, tak prostě v životě jako normální archeolog, nebo já, nemáme šanci poznat /nesrozumitelné/ jenom některých kostí. A tohle mi přijde, vlastně jako hrozně silný motiv na téhle té současné egyptologii. Ještě zároveň, že jak já někdy učím na té akademii výtvarných umění, tak člověk žije taky v těch tak trošku výtvarnou, a ty kosti toho býka byly polité pryskyřicí, která se používá na munifikaci a tam úplně jako cítíte to pomalý gesto, ten dripink toho /nesrozumitelné/, kterej, jo, takže najednou ještě je z toho takovej jako pocitu úplně jako, že si až umíte představit ten rituál nebo kus toho rituálu, který se před těma kostma odehrával.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud, stejně jako já, posloucháte s napětím vyprávění pana doktora Václava Cílka, můžete se k němu vrátit hned následující den v přepisu na stránkách www.rozhlas.cz/praha. Jak už jsme řekli, nebyla to první vaše expedice do Egypta, třeba a podzim jste se zúčastnil výpravy do pohoří /nesrozumitelné/, kde jsou prý snad tedy kořeny starověké egyptské civilizace. Co jste tam zkoumali?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Zase jelo nás několik lidí různých disciplín, to znamená, snaha byla mít tam jednak klasické archeology, paleolitického archeologa, egyptology a minimálně dva až tři přírodovědce kvůli kytkám, porostu a změně prostředí. V podstatě, upřímně řečeno, za ty tři neděle, nebo necelý měsíc toho nemůžete tak moc vyzkoumat, ale můžete získat úplnější obrázek vývoje egyptské civilizace jak v centru, tak na periférii. Mimochodem, já jsem o tom mluvil víckrát, jedna z věcí, která mě téměř jako nejvíc fascinuje na tom Egyptě nebo na Středním východě nebo i Středním východě kolem roku 3000 před Kristem jsou ty dálkové transporty zboží, jo, prostě ustanovené karavanní trasy, které vyrážejí, třeba z území dnešní Palestiny do dnešního Bagdádu a dál, třeba do severního Afghánistánu /nesrozumitelné/, které vyrážejí pro stříbro do Turecka, což je kousek, ale pravděpodobně pro zlato na Ural, pak se to přichází, že jo, do říční delty nilský a odtamtud, anebo z Tripolitánie zase jdou další karavany k /nesrozumitelné/ až k Nigéru vlastně, takže najednou jako to, co je hrozně, zase pro mě jako téměř až jako dojemný je, že okolo roku 3000, že jo, vzniká Mezopotámie, vzniká Egypt, vznikají takové ty říše, malinkatá království obchodním v Jemenu a v Ománu a objevuje se Kréta, a vidíte ten svět, který je protkaný v podstatě karavanním Internetem, jo, a během několika desítek let s tím zbožím jako proudí ty myšlenky organizace, jak věci uspořádat a najednou během hrozně krátké doby vzniká ta civilizace. Takže od té doby si myslím, že Internet v civilizaci prostě patří už těch pět tisíc let.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 Prahu, pořad Jak to vidí dnes s Václavem Cílkem. Vy jste se vrátil z Abúsíru, tedy z archeologické lokality, kterou zkoumají čeští vědci a kde podle víry starých Egypťanů byl vstup do podsvětí, vysvětlil jste nám ten vlastně smysl výrazu, že je člověk za vodou. Ale, jak jste mi vyprávěl, tak vás hodně zaujal život koptů, což je tady výraz, jenom připomenu, pro Egypťany, kteří zůstali i tedy po arabské /nesrozumitelné/ křesťany. Kobská národní egyptská církev je oddělena od církve univerzální. Jak vlastně tady křesťané v Egyptě žijí?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Nejdřív, jak jsme se vlastně k nim dostali. Celé to zase vzniklo z geologické problematiky, že je zapotřebí určit materiály, které, ze kterých jsou postaveny pyramidy, hrobky a prostě egyptské stavby. Část těch materiálů jsou materiály ryze místní, těžené na místě, část z nich je takový jako krátký transport do dvaceti, třiceti nebo padesáti kilometrů, a část z toho, zejména ty žuly a diority je dálkový transport třeba na sedm set nebo na tisíc kilometrů z východní pouště nebo z oblasti Asuán. Takže s egyptologem Jaromírem Krejčím jsme se vydali podívat se na Mokatám, to je takový jako velký kopec vápencový, který dál pokračuje známými lomy v Tuře a na dalších místech, odkud právě byl dovážen kvalitní kámen pro pyramidy. A tam se stala taková věc, že hned nad Citadelou v místě těch velkých lomů, kde se dneska staví nějaké nákupní středisko, a odkryl se tam otvor do podzemí, já jsem tam nejdřív byl s kolegou geologem Radkem Mikulášem, takže jsme viděli díru, že jo, máme s sebou baterky, takže jsme tam zalezli a teďka jsme s údivem zjistili, co se nám potvrdilo při té další návštěvě, že se jedná o pravděpodobně nově objevený chodbový podzemní lom, dlouhý asi okolo 80 metrů, o maximálně výšce tak 12 metrů a poměrně široký, ale ten lom je teda velmi krásný tím, že nahoře je úplně jako detailní opracování s těmi, kde byly odlámávány velké bloky vápence. Velké bloky znamená, že to je starší než středověk. A způsob opracování odpovídá antice. Takže najednou jsme jako byli konfrontováni vlastně s nádherným antickým důlním dílem, pak jsem si všimli teprve při té druhé návštěvě, že ta spodní polovina toho lomu je ještě starší a že naopak ten způsob opracování stěn odpovídá faraónské době, jsme měli moc pěkný pocit z toho, že vlastně v té, že zalezete někde prostě na okraji dvacetimilionového města, kam si prostě do díry a najednou se ocitnete v něčem, kde pravděpodobně nebyl nikdo před váma, protože ta chodba nebyla ochozena. Jenom tam sídlilo, jak jsme odhadovali, dva až pět tisíc kaloňů, kteří pobíhali, to jsou tedy, že jo, netopýři, zhruba netopýři, kteří žerou ovoce, mají ocásky, takže doopravdy vypadají jako myšky, že jo, a tvář a obličej mají jako pes, jako s takovým delším čumáčkem, jako na rozdíl, že jo, netopýr má tvář jako boxer, když to teda řeknu takhle hodně laicky, a teď tam jako pobíhají okolo vás, piští a občas vám některý třeba pleskne do obličeje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to se nemusí každému líbit, ale vy to vyprávíte s úsměvem, takže jste se tam cítil dobře i mezi těmito kaloni.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Kaloni jsou bezvadný, to jako, to, no, trošku se bojíte těch různých nemocí, no, ale budiž. A když už jsme teda měla takhle jako velkou radost z těhle těch podzemních lomů, navštívili jsme jich víc a většinou byly mladší, zjistili jsme tam někdy výrobky ze začátku dvacátého století, takže bylo to využíváno hodně dlouho, to jsou třeba komory 120 metrů dlouhé a 20 vysoké, skutečně jako obrovitý, ale výhoda tohohle toho našeho objevu je právě v tom, že asi to bylo postiženo skalním zřícením a zůstalo to tam, ale abych se dostal ke koptu. Takhle za rohem asi kilometr a půl dál pod tím /nesrozumitelné/ je koptská čtvrť a tam nejdřív sídlí sběrači odpadků a třídiči. V Káhiře dneska pracuje pravděpodobně třicet tisíc lidí na sbírání a recyklaci odpadků. Oni mají takovou jako, takovej jako dvoukolák, objíždí Káhiru, berou odpadky, vozí to do této čtvrtě, tam to skutečně jako páchne, prach víří vzduchem, že jo, papíry lítají, a jdete místama, kde jsou jako obrovský černý pytle plný recyklovaných odpadků roztříděných, jdete tak daleko, že jsou takový jako zahrady, kde vidíte ženy, jak se ručně probírají třeba hnijící zeleninou, jo, to třídí na krmivo pro prasata, na kompostování a podobně. A je to, umožňuje jim to žít docela dobře, teda musím říct, těm sběračům odpadků, a projdete touhle tou jako velmi chudou čtvrtí, všude vás lidi rádi vidí, jo, jako není běžný, aby tam chodili Evropani, pokud tam jdou, tak projíždějí buďto nějakým mikrobusem nebo prostě autem, takže lidi se s vámi zastavují a hovoříte s nima, celý to má velmi jako hezký a příjemný jako charakter, no, a projdete jako neznačenou uličkou a dostanete se pod další obrovský systém lomu. Ty lomy na tom Okatamu byly, že jo, v provozu několik tisíciletí, takže místama stěna, která je tak někdy 50 nebo 60 metrů vysoká, ustoupila až o 200 metrů, to prostě jako, Petřín už by dávno neexistovalo, a to je jenom jeden z těhle těch, no. A teďka se ocitnete v jiném koptském světě, že jo, koptská církev, já to řeknu jenom tak nějak stručně, byla pravděpodobně založena apoštolem Markem, který se vylodil, že jo, v té Alexandrii, takže to z těch nejstarších křesťanských církví světa, pak v desátém století Benátčani ukradli ostatky svatého Marka nebo je možná zachránili, že jo, takže od té doby jsou Benátky pod záštitou svatého Marka, ale v roce 1968 se Koptům podařilo zase z těch Benátek nějaký ty ... něco získat nazpátek. Tak a teďka jste v tom areálu a jak se rozvíjel, tam byla ta čtvrť těch sběračů odpadků a pak tam přišel místní kněz. A teďka já musím říct takovou věc, já jsem se na to díval trošku jako ironicky a trošku jako s velkým obdivem, protože tam jako do dneška se dějí zázraky, mariánská zjevení, hlasy boží promlouvají, dokonce v kostele je freska, kdy takoví dva maníci v normálních oblecích si ukazují, pravděpodobně je to mobil, který bíle září, jo, a z něj se prostě line nějakej hlas, to znamená, já jsem měl pocit, že jsem se ocitnul v trošku jiných Čechách, barokních, takových tý jako lidový zbožnosti. Ale příběh je následující. Kněz jel do této čtvrti, spletl si autobus a jak si spletl ten autobus, tak uslyšel v tom autobuse tedy hlas boží, jak píše tedy otec Mathaos, biskup mokatamský, že jo, že je ve špatném autobuse, tak přestoupil na autobus a odjel teda do Mokatamu a tam se jako začal modlit mezi těma lidma a pak se stal ten hlavní mokatanský zázrak, přišel velký vítr, to se tam děje furt, že jo, /nesrozumitelné/ odpadky, to tam se tam děje jako pravidelně, vznikl velký vír papírů a teďka, když se uklidnil, tak před ním akorát na zem padla kus stránky z Bible, prostě s nějakým jako svědectvím. Takže začal organizovat kostel, který nejdřív postavil z rákosí, potom ho postavil z barelů, rok 1974 jako nedávno, jo, začali se scházet lidi, a najednou těch lidí tam jako chodilo vlastně hrozně moc, tak začali vybírat peníze, čistit to, teďka dál jako pro tu koptskou církev jsou docela právě charakteristický ty mariánský zjevení, ale ta Panna Maria se nezjevuje v nějakým klášteru v horách, jo, ta se zjevuje někde ve středním Egyptě nebo v Deltě, většinou třeba mezi věžema novýho kostela, kterej je betonovej, jo, tak je to úplně takový jako na hlavu postavený, tak začali stavět teda ten kostel, já o Koptech musím říct to, jak jsou dědici zároveň tý římský tradici, to znamená, obsahují ty západní prvky, tak jsou to vždycky lidi, kteří byli třeba ministrama ekonomiky, jo, to znamená, je to poměrně na jednu stranu jako elitní vzdělaná skupina lidí. A dělali kostel tím, že čistili ty podzemní lomy a teďka se odehrál slavný mokatamský zázrak s vodou, že jo, neměli, protože stavěli většinou z betonu, tak neměli vodu. A tak ten kněz jak vyšel večer na procházku jako po takový tý silničce a přemýšlel a modlil se, jak to zařídit teda, aby Mokatama měla vodu, a teďka potkal traktoristu a ten traktorista vezl velkou nádrž na vodu, tak on ho zastavil a řekl mu, ať mu tu nádrž dá a traktorista mu jí dal. Takhle prostě, jo, jako na tomhle tom živým náboženství, kde jsou, ty světla se objevují, jo, kdy ikony jsou tříděný na ikony, který pláčou, který krvácejí, na ikony, který uzdravují, který přináší plodnost a na ikony, který jako odpařujou olej, jo, to je prostě taková jak normální klasifikace jako taková. Takže v tomhle tom jakoby náboženství, kde furt se něco takovýhle děje, archanděl Michael se objeví a vidí to deset tisíc lidí, jo, a zase na nějakým prostě úplně blbým místě z našeho pohledu, prostě nějakým betonovým zaprášeným dvorku, jo, zhruba tak, tak celý tohle to náboženství, ty lidi, kteří k nám přicházejí skoro jako antimistický. Teďka tam máte, přijdete tam, máte hrozně dobrý pocit, lítají tam všude děti, dělají bordel pochopitelně, a máte pocit radostnosti, to je jako další, jako určitě větší radostnosti, než kdekoliv v Praze, co jako já jsem viděl a je to taková radost z toho, že ty lidi jsou jako pohromadě, že jsou jako relativně jako v bezpečí, jo, protože ne všude ty koptský komunity v bezpečí jsou a jako zajímavý je, že tenhle ten jako ten nový zrod, ten rivavil prostě náboženský se odehrává právě bez těch jakoby mystických stavů, tím, řekl bych, úplně nejblbějším způsobem, že zázrak je to, že se někde prostě, že někdo zafouká do odpadků, jo, nebo že traktorista vám dá nádrž s vodou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ještě stručně další témata, třeba to, které nás provází ve vysílání Českého rozhlasu 2, po celý den budeme o něm mluvit hodně v Kávě o čtvrté, a to je geomagnetické pole, jenom připomenu, že jde o to, že se ukázalo, že volně žijící zvířata reagují na magnetické pole země, ale my se v té souvislosti ptáme, budeme se ptát také V hovorně, jestli si lidé myslí, že takzvaný elektrosmog má vliv na naše zdraví. Co o tom soudí popularizátor vědy, jinak geolog Václav Cílek?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Víte, všechny tyhle ty věci jsou na půl záležitost jako víry. A vědecký výzkum, často to vůbec není schopný rozlišit a my to vnímáme, třeba jak dlouho se prosazoval názor o škodlivosti kouření, 20 nebo 30 let statistiky byly vědecky jako zpochybňovány, jo, dneska už je to jako přiznávaný fakt, podobně v současný době je hrozně obtížný poznat, jak znečištění prostředí ovlivňuje život člověka. Všichni intuitivně cítíme, že ho prostě ovlivňuje a necítíme se dobře na zaprášených místech, že jo, a dokonce se zdá, že právě ty výfukové plyny a karbonové částice způsobují neplodnost zejména u mužů, to vypadá skutečně jako vážný problém.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co ten elektrosmog.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Ano, já se k tomu dostanu. To znamená, já chci říct, že když se bavíme o tom elektrosmogu, tak se bavíme o věcech, která je ještě mnohem méně určitelná a mnohem méně jasná, než ty věci, jako silnější, se kterými jsme konfrontováni častěji, to znamená, že to je taková věc trošku jako osobní víry, víte, já jsem všimnul, že když nosím svůj mobil v náprsní kapse košile, abych po něm prostě mohl šáhnout, že se necítím dobře, jo, a otázka je, jestli je to to, že cítím, že jsem prostě, že mně nikdo může zavolat a vyrušit nebo prostě, jestli cítím nějaký ten zbytkový náboj, jak se často píše vlastně okolo toho mobilu. Tak jsem si říkal, dobře, necítím se jako dobře v této pozici, tak ten mobil držím dál od sebe a mám z toho lepší pocit, i když nevím, jestli je to sugesce nebo vědecký pozorování. Tak si myslím, že ať si určitě, takhle, vždycky jsou lidi, na které něco působí a lidi, na které stejný aspekt jako nepůsobí. Takže chce si to vypozorovat, co máte rádi a neradi a spíš bych to dával dál od sebe.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale nepříjemně se může cítit člověk, který si mobil zapomene, protože už je na něm závislý a pak je celý den nesvůj. Ale já mám ještě jednu otázku, nevím, jestli na ní odpovíte v jedné minutě nebo ve dvou, které nám zbývají, protože jsem se od vás dozvěděl, že se hledají lokality vhodné pro vyhlášení za přírodní dědictví UNESCO. Proč je to podle vás v Česku problém?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
V Česku je to problém proto, my jsme si zrovna včera s kolegou dělali takovou inventuru, co by mělo být přírodním dědictvím UNESCO u nás, jo, a ono vždycky je to, má to být velká krajina, má to být autentická krajina a neporušená člověkem. A my máme hrozně moc jako přírodních klenotů, který se většinou odehrávají na ploše menší, jaký jen ten kilometr čtvereční, nepotřebuje jenom dvě stě nebo tři sta metrů. A z těhle těch důvodů to vypadá, že jako jedná velká lokalita, tak Česká republika nemá ani jednu, ale může jít systémem sériových lokalit, to znamená, třeba pískovcová skalní města by byla možná jedna série, druhá série by byly třeba případy říčního fenoménu, jo, kus Podyjí, kus střední Vltavy, Labe, těm se například navrhovali celý tok Labe od hranic, jo, mně by to třeba vyhovovalo od Litoměřic, respektive uvažovali o tom. A pak je možnost taková kombinace těch botanických a geologických lokalit, třeba Český ráj a Křivoklátsko, ale jako všichni cítíme, že to, upřímně řečeno, v tom evropským nebo světovým standardu za moc nestojí. A když si naopak uvědomíte, v čem je síla té české krajiny, tak je to síla v kulturní krajině, kterou máme prostě jako nádherný a pak si řeknete, a kolik krásných kulturních krajin jsme vytvořili za posledních sto let, pravděpodobně jenom Ostravsko, jo, a kolik jsme ji zničili a je vám z toho málem špatně, ale naštěstí tady máme ty kopty s tou nadějí a s těmi prostě zázračnými mobilními telefony, tak si myslím, do světa můžeme dívat dost optimisticky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takto hezky končí naše povídání v pořadu Jak to vidí, doktor Václav Cílek je geolog, se kterým se těším, že si budeme povídat zase někdy příště. Děkuju za návštěvu a přeju, ať se vám daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, popularizátor vědy
--------------------
Díky, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A na závěr ještě připomenu, že na stránkách www.rozhlas.cz/praha najdete přepis tohoto rozhovoru hned následující den.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Cílek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.