Přepis pořadu Jak to vidí - 23.6.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné úterní dopoledne přeje Daniela Brůhová. Doufám, že ve zlínském studiu Českého rozhlasu mě slyší kolega Ivan Hoffman.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, slyším velmi dobře, ale nemůžu hovořit o pěkném Zlínu, tady je pod mrakem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady je stejně pod mrakem. Čekáme, že bude pršet, ale snad se nám to vyhne. Ivan Hoffman je komentátor Deníku a bude se zamýšlet nad dnešním zmateným světem, tak by se to dalo říci. Ivane, já bych začala takovou otázkou, přijel jsi do Zlína autem?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Víš to, že Češi jsou jedni z nejhorších řidičů v Evropě, jsou horší než Rumuni a Bulhaři.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já možná mezi ně taky patřím, kdyby se vzali prostě od mých mladých let, co jezdím autem, všechny škrábance a drobné havárie, tak jich bylo doopravdy hodně, ale je fakt, že od té největší, která byla před nějakými více než deseti lety, už jsem potom nenaboural ani jednou. To znamená, teď už jsem vlastně vzorným řidičem a přesto u nás lepší řidičkou je manželka, která řídí většinou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle statistik jsou ženy lepší řidičky, ovšem statistiky shrnují jak muže, tak ženy, no, a Češi jsou jedni z nejhorších řidičů v Evropě, už jenom devět států je na tom hůře než my. Pozná se to na silnicích, když člověk jezdí, tady, co vydaly agentury ty zprávy, tak se píše o agresivitě, o tom, že nejsme tolerantní řidiči a tak dále.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že se to pozná, že každý, kdo tím autem jezdí, tak zná situaci, kdy ho najednou někdo netrpělivě předjíždí přes plnou čáru v riskantní situaci, to člověk jenom kroutí hlavou, jak jsou někteří teda jako odvážní, anebo lehkomyslní, takže já mám pocit, že se to na silnici pohnulo a že to stále vzrůstá s tím, jak přibývá aut, jak ten provoz houstne. Ono, když byl zaváděn ten bodový systém, tak potom někteří politici byli takoví strašně chytří a říkali, že to je jenom taková buzerace řidičů a tak a zlehčovali to a potom na různých statistikách se snažili dokázat, jak měli pravdu a jak to vlastně bylo zbytečné, jenomže vlastně do těch statistik se nikdy příliš nezapočítá to, co jsem nedávno slyšel říct pana Moose, bývalého ministra dopravy ještě z Tošovského vlády, který je podle mě chytrý muž, a ten, poprvé jsem od něj slyšel, že říkal, že si musíme uvědomit taky, že prostě neustále přibývá aut, situace houstne, to znamená, nebýt toho bodového systému, tak si vůbec neumím představit, jaké kvantum by tu bylo mrtvých, protože přece jenom se zřejmě někteří začínají trochu málo bát.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc kvalita silnic není příliš dobrá, když člověk vyjede například do sousedního Německa, tak to hned pocítí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to je pravda, no.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To také jistě nepřispívá k tomu, že na silnicích je příliš bezpečno?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že za ty špatné silnice hodně vděčíme našemu korupčnímu prostředí, kdy všechno stojí víc než musí a trvá déle, než musí, to znamená, že srovnáváme s Německem, tak tam jsem si nevšiml, že by někde vedle cesty někdy stály odstavené stroje a lidé nepracovali, tam prostě, když se něco opravuje, tak se to doopravdy opravuje a podobně. Ty silnice také nějak kupodivu déle vydrží a tak dál. Zřejmě je to větší nějakou společenskou kontrolou, aby prostě někdo nedostal státní zakázku a příliš si na ni nevydělal víc, než je zdrávo, to bude asi tím, Němci jsou takoví pořádnější, u nás se prostě víc krade.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsme se od špatných řidičů dostali úplně někam jinam. Ivane, tebe samotného zaujalo něco z těch posledních zpráv, které jsi sledoval?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak mě nejvíc zaujala teď úplně, jako ne o řízení.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne o řízení, jakýkoliv.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jako, když hovoříme o tom zmateném světě, tak to byl dobrý důvod, tak mě nejvíc zaujalo to, jak si ocelářská firma ArcelorMittal teď prostě chce přijít na nějaké peníze od státu na platy svých zaměstnanců, ještě říkají, tak vtipně, že jinak je budou muset propustit, protože nemají pro ně peníze a přitom dneska v době Internetu prostě máme všichni výbornou paměť, protože stačí dát něco do Googlu a hned si vzpomeneme, co kdo kdy říkal. A tady mluvčí ještě, před ne příliš dlouhým časem nám říkala o tom, jak ta firma nemůže příliš dávat peníze a vyplácet dividendy a platit nějaké vysoké daně a tak dál, neboť musí vytvořit pro případ nějakých špatných situací jakési, jakési polštáře, to znamená, oni vytvářeli si nějakou rezervu pro případ nouze a když ta nouze přišla, tak najednou říkají, že vlastně ty peníze, to byl zisk akcionářů, to přece oni nemůžou dávat prostě lidem, od toho je přece stát, aby se, aby se staral o lidi a ne o ně, oni musí vydělávat. Na těch polštářích je zajímavé, že vlastně tou výmluvou na polštář se čelí vždycky obvinění z chamtivosti, to je jedinýho smyslu. Najít nějakou záminku, proč se ta firma snaží ty lidi oškubat, jak to jenom jde. A ve chvíli, kdyby se měl použít, tak najednou se zjišťuje, že vlastně od toho se vůbec nevytvářel, tak to mě pobavilo, jo, prostě ale současně mně je z toho teda jako smutno a říkám si, tímhle tím systémem prostě to nemůže dobře skončit, tohle to nemůže prostě dobře skončit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já to poslouchám s údivem. ArcelorMittal je přece soukromá firma, jak může žádat soukromá firma od státu peníze na jakýsi polštář, aby mohla jaksi zaplatit zaměstnance, přece si vydělává ta firma, ne?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak, ale v jiných zemích kolem nás, dejme tomu, právě kupodivu v tom Německu, tam asi úplně ztratili rozum, tak tam jim prostě přispějí v takovýchto situacích. Ta snaha postarat se o toho zaměstnance, protože koneckonců člověk, který je najednou v nouzi, tak ve společnostech, kde je určitá, přece jenom ještě takový zbytek nějakého soucitu, anebo nějaké, já nevím, sociální soudržnosti, tak vede k tomu, že ten stát sice v první chvíli prostě všeho se vzdá, všechno rozprodá, nemá žádné příjmy, jenom z nějakých daní, pak se dostane vlastně do pasti, ale i v té pasti, když je, tak ještě stále má nějakou jako potřebu pomáhat lidem, což je z jedné strany správné, ale všechny korporace toho pochopitelně využívají, aby ještě více zbohatly.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Přece jen možná, že to je špatnými zákony nebo zákony, které nejsou zcela jasné, říkám si, když to poslouchám, určitě zaměstnanci by měli být chráněni, ale ne až když už se firma dostává do krize, ale zákony by snad měly zajistit to, aby ta firma byla dobře kontrolována, pokud prosperuje, aby byla dobře směrována, i, aby byla kontrolována, jak je vedena.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nebýt krize, tak teď by prostě nám spousta takových těch chytrých, mladých, dynamických finančníků, analytiků ekonomických, bankéřů vysvětlila, jak to je, jenomže teď té krizi jsou všichni zticha a prostě nevědí, která bije, protože jsou vlastně z toho úplně zneklidnění, nebo všechny jejich teorie najednou prostě se zřítily, nefungují a jiné nemají, ale ono je to tak, že, že ten systém, v podstatě to není systémovou vadou, podle mě, to je tím, že ten systém, který zde byl vytvořen, funguje naprosto stoprocentně, lépe, než kdykoliv jindy. Doopravdy tady se maximalizuje zisk a ten se maximalizuje ze všech stran všemi způsoby, to znamená, každý, kdo prostě chce vydělat, tak věci pořizuje co nejlevněji a prodává je co nejdráž, to znamená, my levně pořízené produkty, dejme tomu, já nevím, od zemědělců pořizujeme za vysoké ceny, teď teda to platí obecně, jo, a výsledkem toho je, že ten systém funguje tak dokonale, že každý šestý člověk v dnešním světě trpí hlady. V osmdesátých letech se ještě dařilo prostě bojovat proti hladu, ale daří se stále méně, protože ten systém to jednoduše nedovoluje. Do toho, do toho dobře fungujícího ekonomického celku nepatří soucit, nepatří vztah k druhým lidem, jo, prostě to jenom kazí kšefty, to znamená, ve chvíli, kdybychom prostě najednou se začali ohlížet na lidi, tak prostě hrozí, že klesnou akcionářům zisky, a to se přece nemůže stát, a to se ani neděje.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Každý šestý člověk na světě trpí hladem.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to miliarda. A přitom v těch rozvojových zemích je to jenom polovina, to znamená, že ukazuje se, že důvodem není jako primárně, jak se to, obyčejně o tom soudí, nedostatek potravin, ale jejich cena, prostě cena. Za rok, za minulý rok o nějakých čtyřicet procent prostě vzrostla cena, to je neuvěřitelné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to zvláštní, když člověk vidí záznam v televizi jako včera, jak v Lucembursku demonstrovali zemědělci, mléko se vylévalo na zem, zapalovala sláma, s tím, že naopak výkupní ceny mléka jsou podhodnocené.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, to je právě ten problém, že na jedné straně ten člověk, který drží teda celý ten potravinářský byznys v rukou, tak na jedné straně se snaží to, ten produkt od toho zemědělce pořídit co nejlevněji a toho lze prostě docílit tím, že v rámci zachování volné soutěže ti větší neustále žerou ty menší, protože tvrdí, že oni prostě si dovolují kazit ceny různým dumpingem a tak dále, to znamená, ti velcí postupně žerou ty malé, až nakonec sami diktují ceny a dneska jsou tu teda vlastně hlavně asi ty, ty velké řetězce, které vykupují od farmářů dneska už pod výrobními náklady, ale potom v rámci teda celé té sítě na druhé straně maximalizují zisky, to znamená, že, protože nemají nějakou vážnou konkurenci, tak za prvé se teda domlouvají, kolik a dneska už to není tak, že když levně prostě vyrobí výrobek, tak ho mohou levněji prodat, ne, oni ho prodají za tolik, kolik máme v peněžence, jinými slovy, oni nás oškubou úplně o všechno a podle toho se tvoří cena, ta cena se netvoří už na trhu v konkurenci, už se ani netvoří na základě toho, kolik ten výrobek stál, kolik byla jeho výroba, kolik byly náklady, o tom se sice hovoří, ale nehraje to žádnou roli, roli hraje, kolik lidi za to můžou dát a tolik si oni řeknou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivane, když tě poslouchám, tak si říkám, že ten zmatený svět, ve kterém žijeme, se žene do nějaké podivné pasti.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že v ní jsme, a tak to říká mnoho autorů, jenom u nás se příliš nepřekládají, protože já si myslím, že to je hlavně dáno tím, že zatímco ve světě se hledá prostě nějak, jak z toho ven, tak u nás potom pádu režimu minulého, vznikl takový spontánní odpor, k jakémusi zasahování do spontánně probíhajících dějů, to je taková liberální zásada, nechat věci, ať prostě přirozeně plynou, že ono se to samo tak nějak otřese. Ono se to neotřese, jenom prostě ti nejdravější prostě zvítězí, prostě v té konkurenci nad těmi méně dravými a toto jsou výsledky, to znamená, že zatímco ve světě, který je odjakživa nebo dlouhou dobu kapitalistický, tak se objeví teorie, které prostě uvažují o tom, co s tou chamtivostí nekonečnou těch nejbohatších dělat, jak prostě napravit ten stav, kdy se rozevírají nůžky, bohatí bohatnou, chudí chudnou, to se prostě řeší, ale u nás se to neřeší z takové panické obavy, aby náhodou se sem nevrátil komunismus, ten, ten banální, to banální jednoduché vysvětlení, my o tom prostě nečteme samozřejmě, ve světě se uvažuje, u nás ne.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká komentátor Deníku Ivan Hoffman. Všechny pořady Jak to vidí, které posloucháte, najdete ve zvukové i písemné podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nad stavem zmateného světa se v dnešním Jak to vidí zamýšlí komentátor Deníku Ivan Hoffman. Zajímalo by mě, Ivane, co si myslíš na skupování půdy. Četla jsem na Internetu několik různých článků, cizinci skupují půdu v Česku, je jako zlato.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak, ono v tomhle tom dnešním světě, kdy se vytisklo peněz odhadem desetkrát více, než je cena veškerých zdrojů, veškerých výrobků a veškerých možných služeb, se musí dříve nebo později stát, že se prostě od té deflace dostaneme k inflaci, to je příliš složité, než abych tomu já rozuměl, abych to ještě uměl vysvětlit, ale to, co je jasné na první pohled, je, že věci, které doopravdy jsou, které nejsou vymyšleny virtuálně někde v počítačích, v bankách, tak ty prostě jednoho dne musí mít cenu, to znamená, je jasné, že mít pozemek je, je jistota, je to něco, co smysl má. A my, když o tomto hovoříme, tak to, co se teď děje, je, že prostě byla přijata taková jakási novela zákona o prodeji státní půdy a ta novela je strašně komplikovaná, ono v jedné chvíli se může zdát, že jenom pomáhá lidem, kteří si půdu koupili a ještě ji nesplatili, splácejí, ale, dejme tomu, jsou v potížích, tak jim umožňuje ještě před splacením té původní státní půdu ji převést na sourozence, příbuzné, manžela, na manželku, jenomže pak je tam ještě takový dodatek, že je také možné tuto půdu nově prodat za výhodných podmínek a rychleji právnickým osobám, a přes právnické osoby se ta půda může dostat k, buďto zahraničním vlastníkům, kteří by jinak na ni dosáhli těžko, ale hlavně dostane se k lidem, kteří už jí nemusí používat k zemědělským účelům, jinými slovy, můžou tam něco postavit, můžou ji vlastně, můžou na ní ještě více dělat, no, a když se člověk dívá na ty naše poslance, že přijmou takovou tu novelu, tak si samozřejmě dává otázku, o co jim šlo, jestli teda o státní zájem, o veřejný prospěch, anebo jestli prostě sledujeme práci nějakých lobbyistů, kteří prostě šikovně prostě svým klientům dopomohli zase k dalším nějakým ziskům a vlastně, jestli se ten společenský zájem obchází, a to je vlastně vždycky ta otázka, jestli ty poslance volíme proto, aby se nám starali o ty věci veřejné, anebo si je sice zvolíme, ale oni se pak starají o sobě a vlastně nám jenom škodí. A teď si samozřejmě tuto otázku můžeme klást, nejprve by si jí teď měli položit senátoři, protože oni by měli tu novelu odsouhlasit a schválit a pak by ještě by si měl na to sednout prezident a taky si říct, jestli to podepíše. Ale já teda nemám pocit, jestli mohu hovořit sám za sebe, jak já to vidím, že to je velice podezřelá novela.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkal jsi, že je velmi komplikovaná. Co je zajímavé, je to, že Česko je jednou z mála evropských zemí, kde půda, včetně té státní, je stále na prodej. Jak jsem se dočetla, tak ve většině států jsou zemědělské pozemky dlouho rozdělené a půdu nikdo neprodává, pokud prodává, tak jsou ceny mnohem, mnohem vyšší, než v Česku.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak každý sedlák /nesrozumitelné/ a řekne neprodám ani metr, jo, prostě nikdo neprodá, ani nic, a to se traduje odjakživa, to znamená, tady spíš se ztratil ten vztah k té půdě. Já mám pocit, že jsou takové generace, které si myslí, že budou žít ve vzduchu, jo, které nepotřebují mít půdu pod nohama, že to je prostě obecně nějaký důsledek toho trendu, že u nás došlo k velikému zestátní, to znamená, ztratil se jako kdyby vztah toho jednotlivce nebo té rodiny k půdě nikde se až tak nezestátnilo, protože u nás až tak vlastně ten vztah k půdě je lhostejný. Jinak já si to moc vysvětlit neumím, protože doopravdy jde to proti zdravému rozumu. Doopravdy není možné žít ve vzduchu, musíme po té zemi chodit a když bude cizí, tak nám to někdo jednoho zakáže.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Doufejme, že ta novela v Senátu bude skutečně zodpovědně posouzena a že dostane přece jen lepší vizáž, než, jak se zdá, má teď.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ona by měla být taky, ještě bych měl říct jenom slovo, ona by taky měla být tato problematika řešena s ohledem na ty naše zemědělce, prostě pokud chceme, aby se ten vztah vrátil, resuscitoval, tak prostě před, do minulosti, tak to neřeší prostě vlády, to řeší vlastně podpora lidí, kteří si k té půdě najdou vztah, jo, prostě to je, to je, když se člověk podívá na krajinu v Rakousku nebo ve Francii, v cizině, ty, ta země jinak vypadá, jo, prostě, a proto, protože ti lidé, co na ní žijí, oni pečují a mají ji rádi, a tohle to je ten účel, jo, prostě ne nějaké vyšší výnosy z hektarů.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká komentátor Deníku Ivan Hoffman.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Společnost vám dělá Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. Na svět, který se nám zdá lehce zmatený, se díváme spolu s Ivanem Hoffmanem, můžete také poslouchat reprízu tohoto pořadu, a to dnes večer od třiadvaceti hodin a pěti minut. Naše dnešní celodenní téma zní železnice. Pomůže železnici konkurence, co myslíš, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že ano, konkurence vlastně je skoro bych až řekl nezbytná, protože ty České dráhy poslední dobou tím, že byly spravovány vlastně úzkým okruhem lidí, tak také do značné míry doplatili na takový klientelismus při různých výběrových řízení, já to vím proto, protože jsem železnicí dlouhou dobu cestoval každý týden několik let, a tím pádem jsem na těch cestách potkal i mnoho železničářů, kteří vlastně zevnitř popisovali stav té firmy a někdy jsem se doopravdy nestačil divit, jak se řeší tam, prostě mezi těmi kolejemi narostla tráva, jakými postřiky se to tam stříká, jak se vždycky zákonitě vybere ten úplně nejdražší a nakoupí ve velkém, to jsou jenom takové detaily, které se mi tak momentálně vybavují v hlavě, ale myslím si, že to je, že to je prostě firma, která vlastně ve výsledcích v tom svém hospodaření doplácí na to, že je tak velká a že prostě konkurence určitě jí prospěje a přinutí jí nějak jinak ekonomicky lépe jednat. Já tomu docela věřím, že konkurence může zlepšit stav železnice.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemusí tady být obava, že když se rozdrobí ta železnice, že potom nebude dobře fungovat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, ne, věci špatně fungují, když se zcelí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to jednoznačný, jednoznačné vyjádření.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jako jednotlivci jsme my lidé docela, docela hodní, příjemní a dá se s námi vyjít a když je nás víc pohromadě, tak vznikají takové ty davové psychózy a měníme se prostě na něco velice špatného.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je, myslím, velmi jasné, chápe to každý. Já bych ráda ještě u železnice zůstala z jiného pohledu. Kousek od tebe v Ústí nad Orlicí, nebo tedy je nádraží, kterým jsi asi projížděl, když jsi jezdil z Prahy na Moravu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já to nádraží dobře znám, ano, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je velmi krásné, taková ještě rakousko-uherská stavba typická, a to bylo prohlášeno koncem května kulturní památkou, ovšem České dráhy se jako vlastník budovy proti tomu odvolali a věc se teď bude řešit. Měla bych připomenout, že okolo toho nádraží je určitý humbuk už delší dobu, protože ono mělo být strženo a ustanovilo se občanské sdružení Nádraží nedáme, kterému se skutečně podařilo to, že ministerstvo kultury prohlásilo nádraží v Ústí nad Orlicí kulturní památkou, ale ještě není všemu konec.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to je jasné, protože strhnout a postavit nově, to je kšeft pro nějakého kamaráda, anebo pro spřátelenou firmu, anebo je to taky koneckonců levnější, protože věci restaurovat je prostě vždycky dražší, než postavit je nově, to mimochodem i mezi samotnými památkáři celosvětově je taková otázka, jak přistupovat ke starým věcem, které už vlastně jsou opotřebené a já si pamatuji z období, kdy jsem se tomu věnoval, takovým těm restaurátorským problémům, protože to jsem, s mým zaměstnáním, tak si pamatuji debaty o tom, jak v Americe restaurátoři byli lidé, kteří zakreslili starou budovu, pak jí srovnali se zemí a podle perfektní fotodokumentaci ji postavili nově, ona byla úplně stejná, ale zase déle vydržela, byla lepší, neměli vlastně vztah k tomu materiálu přímo, jo, zatímco v Evropě vždy byla ta tradice, že součástí té památky i ta substance, to dřevo té plastiky, ten kov, ten kámen, to znamená, ten je potřeba zachovat, no, a samozřejmě ten, ten evropský přístup k těm památkám je z jedné strany dražší, ale vlastně díky tomu uchováváme jakého si génia loci, nějakou paměť na naše předky a díky tomu ta Evropa vypadá jinak, než ta Amerika.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych si dovolila ještě jednu poznámku, nejen ten starý kov a kámen, o kterém jsi mluvil, ale i ta práce, kterou dělali naši praprapředkové, myslím, že je také obdivuhodná.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, vlastně při tom restaurování stále zůstává nějaké byť malé, ale určité procento lidí, kteří ještě umějí udělat některé věci, které jinak už dneska prostě nikdo neumí. A já si myslím, že to taky je cenné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím bychom mohli zvolna končit dnešní Jak to vidí, pokud nemáš ještě nějakou poznámku, já myslím, že jsme téma železnice zdaleka nevyčerpali.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, to ani nejde.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty teď jezdíš autem, takže víme, že čeští řidiči nebo tedy řidiči v Česku jsou jedni z nejhorších v Evropě a s těmi železnicemi asi tam jedničky také nebudou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já, abych to vysvětlil, já jezdím autem z nouze, protože musí přes kopec sem do Zlína do studia a trať tady nevede, kdyby byla, tak bych asi ten vlak klidně, klidně použil. Já teda mám cestování vlakem stejně rád jako děti, které k tomu dneska u nás vyprávěly ve vysílání velmi pěkně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejen z ekologických důvodů, ale i z romantických.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Taky se dívám z toho okna na ty zvířátka a tak, ale je pravda, že kdy člověk jezdí dlouhou dobu po stále stejné trati, tak potom už je takový otrlý a už ho to moc nebaví. Ale kdybych měl něco říct, tak mám ještě jednu věc takovou na srdci, a to, že teď vlastně už končí takový ten náš cyklus těch Jak to vidí, v létě budou přicházet lidé a hovořit o tom, jak je to ve světě a já mám prostě takový deficit, já mám pocit, že za tu dobu, co sem každé druhé úterý chodím, říkám samé depresivní věci, já bych rád řekl něco pěkného a teď mě nic momentálně nenapadá.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak alespoň ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Skončit něčím hezkým, no.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Alespoň ta snaha, já myslím, že posluchači Českého rozhlasu 2 Praha potěšila. Ivane, přejeme krásné léto, klidné a pohodové. No, a doufám, že se uslyšíme zase v září.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, to je to pěkné, co můžu říct na závěr, pěkné léto.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí byl Ivan Hoffman, komentátor Deníku. A zítra uslyšíme slovenského velvyslance, jím je Peter Brňo. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.