Přepis pořadu Jak to vidí - 23.10.

Jak to vidí děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik a iberoamerikanista Prof. Ivo Barteček, CSc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka --------------------
Příjemné dopoledne s Českým rozhlasem 2 - Praha, u mikrofonu vás zdraví Zita Senková. Začíná náš pravidelný pořad Jak to vidí a dnes je naším milým hostem profesor Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik a iberoamerikanista. Dobrý den.

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Dobrý den, dobrý den vám a dobrý den posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začneme, pane profesore, u takového milého tématu, tématem dnešního dne je totiž víno, konkurence českých a moravských vín. Jste vinař, pijete, máte rád víno?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Takže vinař, rozumí se majitel vinohradu, prosím, ne, ale zda piji rád víno, zdali jsem rád blízko vína, ano, jednoznačně ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jakému dáváte přednost? My dnes hovoříme v našem vysílání, jestli jsou to vína pozemská nebo ta dovozová, zahraniční? Co lahodí?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Takže já bych odpověděl trochu jinak, než byla postavená otázka. Dal bych přednost a dávám přednost kvalitě. A ta kvalita, prosím, ať jsou to vína bílá, ať jsou to vína červená a škála se nám rozrůstá a když to budeme identifikovat s prostorem, ať jsou to kvalitní vína moravská a pak řeknu třeba bílá nebo pro mě přednostně bílá a budou-li to vína z ostatních kontinentů, poté už jste zmínila onen mně blízký iberoamerický svět, pak ať jsou to vína argentinská, ať jsou to vína Španělská, ale prosím, to jsou možná ta, s kterými přicházíme my běžně do kontaktu, a protože je vídáváme ve vitrínách vinoték, vídáváme je v obchodních domech, ale prosím, jsou ještě jiné země, které disponují mimořádným fondem historie a současnosti provázané s vínem a možná o něm nevíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odborníci lékaři dokonce často říkají, že člověk by měl primárně jíst a pít to, co se urodilo v jeho regionu, odkud pochází, že vlastně je to to nejlepší pro náš organismus, dělá to nejlépe našemu tělu i duši, měli bychom teda z tohohle hlediska dát třeba přednost těm našim mokům?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Určitě kolegové mají pravdu, vždy bychom měli respektovat prostor, ze kterého vycházíme, ve kterém jsme ukotveni a teď mám na mysli ono naše genetické ukotvení, protože jsme na to ustrojeni a připraveni, takže tomu bychom měli dát přednost. Pokud jsme u vína, já bych odkázal na Středomoří a pak jsme určitě dědici Středomoří a kultury středomořské a tam to víno k tomu patřilo, patří k tomu taky olivy a obojí jistě že je příznivé pro organismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Než jsme šli do studia, tak jsme si povídali o tom, že v České republice bychom dnes stěží hledali vinice tam, kde vlastně kdysi byly.

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Ano. Pohlédneme-li na to z historické perspektivy, zůstanu na Moravě, je mi bližší, ale bližší proto, že ten terén znám topograficky možná trochu lépe než kterýkoliv jiný, ta hranice pěstování vína se v minulosti a nakonec i v současnosti prosím, posouvá, jen příkladem bych připomenul sedmnácté století, období nejen ochlazení mezilidských vztahů a je tam třicetiletá válka, jsou tam jiné mocenské ideologické přesuny, ale mimo jiné i ona třicetiletá válka a ochlazení, klimatické proměny dočasné měly za následek, že se posouvá ona hranice, kde až kam se pěstovalo víno, kde byly vinné tratě, kde byla vinná réva a procházejí či projíždějí-li kolegové Moravou, zajisté znají místa a města, která nesou název Viničné Šumice, jistě velmi obtížně by teď tam hledali, prosím, vinné tratě a vinnou révu, ale kdysi mnohem severněji se pěstovalo víno, posunu se ještě více výš, byly zavedeny pojem slezská vína. Jistěže jsme severněji a pěstovala se tam vína, ale prosím, to byl raný novověk, dnes, pokud identifikujeme hranici míst, kde ta vína a nám doporučovaná jsou, pak řeknu Svatý Antoníček moravský prostor, tato oblast, která je oblastí pravděpodobně, ale přistupuji k tomu jako konzument - amatér jen poučený a zajímá mě to. To jsou asi ty nejsevernější partie, kde se na Moravě víno pěstuje a doporučuji samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímavé. Čeští a moravští vinaři to přece jenom ale nemají tak snadné v té celoevropské nebo celosvětové konkurenci. Zmínili jsme i třeba jihoamerická, chilská vína nebo argentinská vína, obstojí v této konkurenci?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Ano, obstojí. Ta konkurence, prosím, je, byla a v budoucnu bude. To je jako standard a je to nezvratné. Moravská vína zjednodušíme-li si všechny ty oblasti pod jakoby jedno pojmenování, takže moravská vína zajisté v této konkurenci mají své místo a jsou proto i nutně vyhledávána nejenom těmi standardními konzumenty, ale taky sběrateli, rozumí se těmi, kteří víno zakoupí, uloží, nechají dále uzrát a poté časem zjišťují, zda vlastně ta jejich investice, rozumí se investice do budoucího ochutnávání vína byla tou správnou, takže moravská vína, prosím, to své místo tam samozřejmě mají jako každá jiná, jako dolnorakouská, to je nejbližší oblast, o níž se ve vztahu k tomu moravskému prostoru zmiňuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2, posloucháte Jak to vidí, dnes jak to vidí Ivo Barteček, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pane profesore, my jsme mluvili před chvílí o víně, říká se také In vino veritas, ve víně je pravda. Omlouvám se, zastavme se nyní u tématu, u kterého zatím můžeme jenom spekulovat, zda je to pravda, co je pravda a co ne a je to případ spisovatele Milana Kundery, který měl údajně udat letce, špiona. Včera přišla zpráva, podle které Milan Kundera požaduje po týdeníku Respekt omluvu. Vadí mu článek, podle kterého měl v roce 1950 udat Miroslava Dvořáčka. Ten byl posléze odsouzen k mnohaletému vězení. Jak na vás, vy jste historik, jak na vás tento případ působí?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Zatímco ono konstatování In vino veritas, ve víně je pravda zajisté má skutečně blízko k té své vlastní podstatě, téma, o kterém se budeme bavit teď, je, prosím, navýsost významné, důležité a jsem rád, že mu případně věnujeme v tuto chvíli pozornost. Budu odpovídat v rovině přednostně obecné, přednostně se znalostí, řekněme, i své osobní historických fondů, fondů, které zpřístupňujeme veřejnosti. Možná, že bych začal v tom krátkém čase odkazem na ne českou dějepisnou práci, začal bych odkazem na německý prostor, který už před léty a můžeme hovořit takřka o desetiletí a ještě dříve prodělal něco, co nazývají naši němečtí kolegové historical strike, kde se mimo jiné objevilo téma zodpovědnosti historika, zodpovědnosti historické práce vůči společnosti, ale taky proč si my i vůči sama sobě, protože tak to my budeme pro budoucno zase našimi, nyní mladšími, poté našimi partnery posuzováni. Takže ta má odpověď půjde v rovině zodpovědnosti historikovy práce a historik nahlíží-li do archivních, nahlíží-li do pramenných fondů, dostává se k informacím, skutečnostem, které jsou, prosím, nesmírně závažné. Ovšem tyto informace, prosím, aby byl dán důraz jejich hodnověrnosti, ta hodnověrnost musí být poté provázaný ještě s dalším podpůrným informačním fondem. To znamená, narazím na informaci, kterou musím ověřovat, prověřovat a poté ověřuji, prověřuji v onom odborném světě. Pokud přistoupím k onomu publicistickému sdělení, to pokládám až za ono finále, až za onu případnou informaci, která byla prověřena a která, prosím, ať poté je co rozprostraněna, co nejšířeji. V žádném případě bych, prosím, nezačínal u publicistiky, když tak se domnívám, že ta zodpovědnost té historické práce je nejen prověřovat, ale taky jistým způsobem hierarchizovat zpřístupňovaný informace, nejsem přesvědčen, že kolegové, kteří informace zveřejnili, postupovali tím nejsprávnějším, s tou nejsprávnější cestou. Každopádně prostě neměl by být takto prezentován výstup příslušného ústavu, není-li to ústav případně publicistiky. Poté ano, ale myslím si, že v popisu práce je něco zcela jiného, takže cesta, která byla v tomto směru podána, nastoupena, zveřejněna, prosím, domnívám se, že nemá všechny ty aspekty oné zodpovědné práce historika i vůči sama sobě, vůči společnosti, ale především vůči, ať je to kdokoliv, koho se dotkne či dotýká. Takže tato cesta, prosím, není tou cestou mou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě někteří historikové způsob prezentace toho zjištění kritizovali a vytýkali zejména to, že v článku nezazněl hlas pana Kundery a také to, že obvinění bylo založené nebo je založeno na jediném dokumentu, to vlastně koresponduje s tím, co jste právě řekl.

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Je onou samozřejmostí, prosím, oné práce historika, ale prosím, nemusí to být historik, to je samozřejmostí oné práce odborné, že má být a) v našem případě slyšena druhá, možná třetí strana a že má být nabídnut soubor vícero pramenů, které poté a zase podotýkám, na té straně, na té rovině odborné komunikace, v rovině komunikace s osobou dotčenou a teprve následně, prosím, ať se toho v dobrém zmocní jiný než odborný svět. Obávám se a lze doložit z minulosti, že uškodit je velmi snadné. Napravit je někdy až nemožné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bývalý prezident Václav Havel vyzval tento týden mladé historiky, aby právě při posuzování dějin byli hodně opatrní, jinak by mohli napáchat, cituji, "v dobré víře více škody než užitku podobně jako jejich dědové".

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Hovoříte o opatrnosti, já se domnívám, že by postačovalo a určitě postačuje, jo, to je případ, který na sebe upoutal pozornost, dodržovat ty postupy standardní, k nimž jsme byli připraveni během našich univerzitních vysokoškolských studií a jimiž musel a nutně každý adept historické práce, archivní práce a další prochází. Možná, že ta vábnička nabídnout informaci mimořádnou, jedinečnou jako prvý jistě je velká a opět v tom je ona velikost toho historika, prosím, ustát to, zvážit a poté, prosím, ano, nabídnout jisté informace, které ať poté jsou zase odbornou stranou nějakým způsobem, chcete-li, vyvraceny, chcete-li, zvažovány, ale posečkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by teda měl historik, už jste to naznačil, správně nakládat s informacemi, ke kterým se dostane?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Není to jen, prosím, role historika. Každý sehráváme vedle toho svého profesního, a to je u mě historie, povolání jisté jiné i dočasné role, prosím, takže jste zmínila, že jsem děkanem, jako děkan přicházím do kontaktu s informacemi, které se týkají bytostně vnitřního života organismu, který zastupují příslušné fakulty, k informacím, které přicházejí zvnějšku a které se týkají širšího rámce kontextu, ba České republiky ve vztahu k vysokému školství, ale i s těmito informacemi, jak mnohdy se mohou zdát zajímavé, jak mnohdy by mohly i vábit až publicistiku, je prosím zacházet ne opatrně, ale takovým způsobem, aby ten výsledný efekt, prosím, byl pozitivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel Pavel Kohout tento týden řekl, že zatímco demokracie umírají během jedné noci, tak ty totalitní režimy umírají celé desetiletí. Jinými slovy, téměř dvacet let od změn poměrů tady ve střední Evropě je těch dvacet let, je to pouze kapka v moři na to, abychom se vlastně vypořádali s minulostí.

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Z dějinné perspektivy spolu dvacetiletí je příliš krátká doba, i když lze doložit, že za dvacetiletí některé ze státních útvarů a já připomenu Československou republiku, protože budeme mít výročí osmadvacátého října, za dvacetiletí mezi rokem osmnáct až 1938 právě Československá republika doložila své výrazné místo v tom slunci Evropském, světovém, v tom kontextu prvé poloviny dvacátého století a dovoláváme se jí, takže to dvacetiletí může i nemusí být doba krátká. Ještě se vrátím k onomu vašemu zmínění o totalitních režimech a o totalitarismu a o tom, že tato odezva zaznívá a je protažena až do dnešních dnů, to, co mě při čtení těch textů, které se váží k celé kauze, o níž teď hovoříme, nejvíc jakoby, nechci říci poutalo, ale na co nejvíc byla soustředěná má pozornost, zda tady nezaznívá ono reziduum skrze takto vlastně prezentovanou informaci, ona minulost totalitarismu, která je v tuto chvíli takto znovu připomínáno, a v tomto bych viděl pravděpodobně tu největší obavu, že ten totalitarismus, jakkoli může přijímat jiné podoby, pořád je, prosím, přítomen a lze jej snadno spustit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohla by právě tato kauza s Milanem Kunderou být tím katalyzátorem procesu přiznání si vlastní minulosti?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Začali jsme tím odvoláním na diskusi v německé dějepisné práci, onen historical strike, ale ten šel ještě hlouběji, prosím, ten obsahuje nejen ta léta posledních desetiletí, ale ten, prosím, ten jde hlouběji, ten jde až do těch třicátých let, to znamená, spoluzodpovědnosti elity, v tomto případě elity historické práce za dějiny a za nahlížení na dějiny, takže ta německá strana nejenže k tomu byla možná povinována ještě více než my, protože tam je to reziduum druhé světové války a předehry druhé světové války, ale ten model, že lze takto uchopit i naše nahlížení na dějiny a interpretaci dějin je zajisté následováníhodný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------------
Pane Bartečku, nakousněme další téma, vy jste nejenom historik, ale také známý iberoamerikanista a já jsem se dočetla takovou zajímavou zprávu o tom, že španělštinu prý ohrožují ve Španělsku regionální jazyky. Co si o tom myslíte?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Tak, začneme u oné iberoamerikanistiky. Mě to táhne spíše k tomu zámořskému hispánskému světu nebo k tomu iberoamerickému, ale je to v naprostém pořádku, protože mateřská země a mateřské země jsou na Iberském poloostrově, otázka zněla, do jaké míry je ona normativní španělština ohrožována v uvozovkách, prosím, ohrožována jinými z jazyků, které na Iberském poloostrově jsou. Takže jen pro informaci, vezmeme-li celý Iberský poloostrov pro posluchače, máme tam Portugalsko a Španělsko, takže to už jsou dva systémy jazykové a je otázkou, co je velké a co je malé, protože samotné Portugalsko a portugalština, myslím, že je srovnatelná co do mluvčích s prostorem České republiky, řekněme, těch deset milionů, byť, prosím, ta čísla proměnná v čase já si asi velmi špatně pamatuji. A poté jsme v té části španělské, já bych to ihned identifikoval jako historiky kastilsky hovořící a kdo v uvozovkách ohrožuje, jsou ty národy a jsou jazyky, které tyto národy nesou a podle nichž jsou identifikovaný a teď opět trochu historie, Iberský poloostrov, ona hispánská část má za sebou minulost, která je velmi bohatá a jsou zde samostatné země, samostatné zemské celky, samostatná království ještě dříve, než Madrid ustavil onu korunu, já bych příkladově jmenoval Leon Aragon a už nebudu obtěžovat, vrátím se do devatenáctého, do dvacátého století a zajisté máme na mysli především katalánský prostor a katalánštinu, baskičtinu a region Baskicka, popřípadě ten nejseverozápadnější výběžek Iberského poloostrova, a to je Galície a galicejština. Co mají společné, všichni jsou v těch severních partiích Iberského poloostrova na hranici někde Biskajský záliv, někdy jsou Pyreneje, je to oblast, kam kdysi dávno mezi tím osmým až patnáctým stoletím vlastně nepostoupila oblast, která byla pod kontrolou arabského světa či Granada 1492. Takže tam tyto jazyky jsou vlastně uchovány, katalánština, opět uvedu číslo, myslím si, že sedm milionů, ale nejsem si jist, že je správné, sedm milionů není málo, opět ve srovnání s Českou republikou, vezmeme-li nově etablovaný jazyky v Evropě, nizozemština, prosím, to jsou taky jen desetiletí, není to tak dávno, kdy tento jazyk vstoupil do rodiny normativně závazných evropských jazyků, katalánština, prosím, nebyla možná v tom našem povědomí za doby Frankovy přítomnosti, ale katalánština byla vždy ukotvena. Baskičtina, tam ten počet je podstatně samozřejmě nižší, možná, že Baskové na sebe upozorňovali a upozorňují nejvíc, určitě není ohrožována ta kastilština, španělština prostorem galícijským. Tam se domnívám, je to spíše dáno důrazem na tu minulou a současnou kulturní souvislost, kdo byl v galícijském prostoru ví, že to je mimořádně nádherná krajina výše položená, drsnější, možná i toto vše zapříčinilo v dobrém, že Galícijci dokázali kdykoliv svou samostatnost uhájit, aniž museli hledat podporu. Takže můj názor, není ohrožována ta normativní španělština, kastilština na Iberském poloostrově, pouze musí vzít v úvahu, že tam je a kolegové to samozřejmě vědí, jiná historická realita, jiné historické souvislosti a k tomu patří samozřejmě katalánština, Katalánsko k tomu patří, baskičtina a region Baskicka, je to možná výraznější na té španělské straně než na té francouzské, tam to, prosím, není pociťováno a rovněž onen galícijský prostor, byť právě tam to není tak výrazné jak u těch ostatních. Takže já bych se neobával být tím, který hovoří přednostně španělsky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemusíme si teda kupovat slovníček baskičtiny?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Je otázkou, zda když budeme v Barceloně, ale jako cizinci, se bezesporu prosím domluvíme, dohodneme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tu iniciativu mimochodem podpořily i takové osobnosti, jako je slavná operní pěvkyně Monserrat Caballé nebo Casillas, kapitán fotbalového týmu, který zvítězil na mistrovství Evropy, spisovatelé a univerzitní profesoři se právě rozhodli bránit svůj jazyk španělštinu. Není ale třeba ta jazyková rozmanitost spíše bohatstvím než vadou?

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Takže možná teď se dostáváme k jádru toho našeho krátkého rozhovoru. Ta identita národa jako by byla, a ne jakoby je koncentrovaná právě jazykem a v jazyku, to znamená, má-li se projevit, projeví se přednostně přes tento kulturní fenomén, přes jazyk a poté je to v naprostém pořádku, když zvláště prostor česky hovořící střední Evropy má stejnou historickou zkušenost, posuneme-li se do přelomu osmnáctého devatenáctého století, vzpomeneme-li Dobrovského a jeho ovšem tehdy v němčině sepsané Geschichte der Böhmischen Sprache und Literatur, dějiny českého jazyka a literatury a teprve nyní se otevírá cesta k tomu, aby ten prostor byl taky definitivně popsán po stránce odborné a aby se čeština vrátila na místo, které zaujímá dnes, takže já bych naopak tomu prostoru iberskému tu mnohotvarost mimo jiné i jazyčnou a kulturní jen přál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to vidí Ivo Barteček v dnešním pořadu Českého rozhlasu 2 Praha, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik a iberoamerikanista. Pane profesore, děkuji vám moc za návštěvu u nás ve studiu, připomínám, že pořad Jak to vidí od začátku září najdete ve zvukové i v písemné podobě hned následující den si můžete přečíst needitovaný text, vše na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.

prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, historik
--------------------
Na shledanou.