Přepis pořadu Jak to vidí - 20.1.

20. leden 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl komentátor a publicista Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman


Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Dobrý den ještě jednou. Začíná úterní Host do domu. Dnes vás opět z Bruselu bude provázet Jan Křelina. A jak jsem si včera spočítal, přesně 1154 km ode mne sedí ve Zlíně náš spolupracovník a komentátor Deníku Ivan Hoffman. Dobré ráno.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já přeji dobré ráno do Evropy, do Bruselu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Každopádně srdečně zdravím. Témata pro Ivana Hoffmana, těch je dnes hodně. Ztráta zaměstnání, jak se s tím vyrovnat, výměny v české vládě a také výměny v americké vládě, respektive na postu prezidenta, dále úmrtí Jana Kaplického, plastika Davida Černého, kurz koruny k euru, který v poslední dnech zdivočel. Pane Hoffmane, pojďme rovnou tam, kde nás asi bota v posledních měsících nejvíc tlačí a podle všech prognóz ještě nejvíc tlačit bude. Téma dne Českého rozhlasu 2 Praha má titulek - Jsem bez práce. Jak se vyrovnat se ztrátou práce a jak si najít nové zaměstnání. Nejdříve. Jaká je situace u vás na Zlínsku? Mluvíte s lidmi třeba o tom, že se něčeho bojí, nebo naopak vůbec ničeho nebojí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Popravdě řečeno, já spíš sleduji to, co se o tom dovím v médiích. Moc, moc lidí nepotkám. My jsme taková malá vesnice, kde není ani hospoda, takže ani, ani se u piva tohle to neřeší u nás, protože není kde. A z toho, co ale, z toho, co ale člověk tak nějak čte a slyší takové ohlasy, tak to zřejmě není vůbec žádná legrace, protože přibývá, dejme tomu, lidí i částečně nezaměstnaných, firmy se ptají, jestli je možné zkrátit pracovní týden na čtyři dny. To se zdá, že je prostě ještě taková milosrdná věc. A když člověk sleduje, jak dopadají lidé, kteří prostě něco umějí, kteří mají nějaký fortel a kterým já jsem vždycky záviděl, že něco doopravdy umějí udělat rukama, tak nakonec se ukazuje, že to není žádná výhoda být šikovný, když je člověk sklář, vůbec nic neznamená, to, to mě děsí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jaké myslíte, že mají ti lidé šanci, může jim někdo vůbec pomoci?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Možná, že... možná, že to se tak teď ještě nezdá, jo, prostě zatím, když člověk měl zbohatnout, tak určitě se mu to nemohlo stát prací jeho, prostě musel něco, koupě, prodej nebo, nebo něco, něco vykoumat, anebo nebo někomu půjčit a pak, pak vydělal na úrocích. Ale poslední dobou se zdá, že jak vlastně přichází ta krize, tak možná, že se i změní trochu poměry. A já stále doufám, že by znovu lidé, kteří něco umějí, mohli mít ve společnosti větší cenu. Jednoduše. Prostě ukáže se, že když prasknou všechny bubliny, tak, tak znovu budeme muset něco umět, abychom přežili. Tak to je takový můj optimismus, ale jenom filozofický a velmi obecný. Jinak já s tou situací mám osobně zkušenost velmi kratičkou. Já jsem neměl práci, anebo nepracoval za celý život vlastně jenom jeden měsíc, a to bylo přesně před rokem, kdy mi skončil takový jeden úvazek na Radiožurnálu. A pak jsem si říkal, než bych teď chodil na úřad práce a teď se různě ptal, jestli by mě někdo nechtěl, tak radši, radši počkám, budu doma, mám nějaké úspory a uvidím tržně prostě, jestli je o mě zájem, jo. No, a pak jsem, pak jsem se teda dozvěděl, že je a z nabídek, které přišly, jsem si, jsem si vybíral. Ale v této situaci jsem byl vlastně v takové exkluzivní třeba já, ale mnoho lidí, kteří dělají povolání, ve kterých prostě najednou není o ně poptávka, tak to vůbec nemůžu dávat jako návod, jo, prostě mnoho lidí kdyby udělalo to tak já, sedli si, tak za nima nepřijde nikdo a uhynou, jo, prostě když se podíváme, že u nás je osm procent lidí pod hranicí chudoby, já ještě říkám, že to je v Evropě vynikající průměr, protože jinde jsou na tom ještě daleko hůř, no, ale to je, každý dvanáctý člověk je chudý, to mně přijde moc.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Kouzelné slůvko rekvalifikace. Máte pocit, že může být k něčemu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Určitě ano, protože člověk by měl, to se tak někdy říká, i z psychologických důvodů jednou za sedm let změnit místo, dělat něco jiného, jednoduše, aby, aby jaksi vnitřně nevyhořel, aby se stále něčemu novému učil, aby, aby měl z něčeho novou radost, a tak to si myslím, že je vždycky dobré se rekvalifikovat, člověk se znovu, znovu do něčeho pouští, znovu něco startuje, znovu je někde na začátku, něco má před sebou. Já si myslím, že to je jenom dobře se rekvalifikovat.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Koruna nám v posledních dnech létala, analytici na to mají různé názory. O tom všem budeme s Ivanem Hoffmanem ještě v Jak to vidí mluvit. Jen tím chci říct, že analytici mají skutečně různé nebo dávají různé prognózy na to, co se bude dít. Ale pokud jde o ekonomickou krizi, naprosto všichni se shodují, že my jsme teprve na začátku. Koneckonců už jsme do toho začátku zdárně vstoupili, s prominutím, údaje za prosinec ukazují, že průmysl poklesl o taková procenta, že jsme to ani v těch nejčernějších snech nečekali. Myslíte, pane Hoffmane, že jsme připraveni na to, co nás čeká, pokud jde o trh práce, myslíte si, že i lidé jsou připraveni?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak většinou člověk nemá nějaký plán B, žije od výplaty k výplatě. A těch, kteří jsou prozíraví a něco si našetří na horší časy, myslím, že takových je menšina. To znamená, až když vlastně ta situace přijde, tak se člověk o sobě něco doví, jestli je schopen prostě se s tím nějak porvat a zvládnout to, anebo těch nepříjemných věcí přijde, přijde víc, nějak se zřetězí dohromady a pak, pak to neustojí, ale většina lidí právě v těch zkouškách vyroste, jo, prostě to se říká, co člověka nezabije, to ho posílí. Ono je to blbé říct takhle předem, ale, ale ve chvíli, když člověk překoná něco a, a dostane se přes to, tak velmi často bývá i za tu zkušenost vděčný, to znamená, protože já jsem bytostný optimista, tak já se to snažím vidět z té lepší stránky, ale to už teda Seneca říkával, že osudem člověka je jeho povaha. Pro pesimisty to není žádný návod, protože ti pokaždé vidí, že se věci můžou ještě zhoršit. Oni mají zase to, to přísloví, že když se může něco pokazit, tak se to určitě pokazí.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha náš spolupracovník a komentátor Deníku Ivan Hoffman.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha pokračuje dnešní Jak to vidí Hosta do domu Českého rozhlasu 2 Praha s naším spolupracovníkem a komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Dnes je minimálně pro Spojené státy americké velký den. Včera byla u Bílého domu velikánská oslava, dnes by měl nastoupit do úřadu nový americký prezident Barack Obama. V čem je, pane Hoffmane, podle vás význam toho, že Obama přichází? Ono se hodně mluvilo o tom, že nasliboval věci, které splnit vlastně nemůže, takže, že by psychologická nějaká hra pro Američany a pro svět?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Řekl jste to přesně. Všichni komentátoři prostě považují za důležité říct, že toho nasliboval hodně a že v době, která přichází, anebo která už tady je, málo z toho zřejmě se mu může podařit splnit, že to vlastně není v lidských silách a že jsou zde objektivní nějaké procesy, které budou nějak probíhat, a ten jeden lidský faktor, ten vliv toho jednoho člověka, jednotlivce, byť jakkoli charismatického, prostě je omezený. Ale ono asi to je celý ten, celý ten povyk kolem Baracka Obamy spočívá v tom, že já bych si půjčil prostě slova Bruce Springsteena, který, který řekl, že poměřuje celý život, jaká je vzdálenost mezi americkou realitou a americkým snem, a má pocit, že vlastně ta vzdálenost se strašně jako zvětšila. A od Baracka Obamy se vlastně očekává, že on, on je ztělesněním toho amerického snu. To si asi my tak úplně neumíme uvědomit, v čem je, v čem je důležitá ta představa, že i čistič bot se může stát milionářem, proč, proč je to pro tu Ameriku tak hrozně důležité. Ono je to asi tím, že je to společnost velmi polarizovaná, kde vedle sebe žijí lidé hodně bohatí a lidé hodně chudí, a v té společnosti, aby se mezi sebou neservali, aby prostě mohli držet spolu, a to je, to je dost důležité, protože ta společnost pozůstává z přistěhovalců všech možných národností, ras, přesvědčení, tak musí mít něco, co je spojuje, a to, co je spojuje, je vlastně právě ten americký sen, to, že se prostě i ten jednotlivec, který je zdánlivě bezmocný, může prosadit. Bush nebyl žádným ztělesněním amerického snu, to byl naftař, který prostě byl prezidentem naftařů, zbrojařů a prezidentem farmaceutických lobby a já nevím, jak bysme to řekli, a pokud ho měli rádi obyčejní lidé, tak vlastně spíš jenom z takového psychologického důvodu, že byl takový neohrabaný, nemotorný, každou chvíli se přeřekl a vlastně v tom, on byl projevem, kdybych měl použít takového slangového výrazu, takový, takový trouba, který se ale líbí, kterého vlastně berou jako, jako jednoho z nich, takového jakoby obyčejného, ale ve skutečnosti to příklad amerického snu nebyl. Zatímco ten Obama, ten přichází doopravdy z poměrů, ve kterých se musel vypracovat, i tak, jak vypadá, je prostě něčím novým, to znamená, asi psychologicky je pro Ameriku, ale vlastně i pro svět dobré, že přichází taková to změna. A já jsem si všiml, to je na tom vlastně nejzajímavější, že, že vítají toho Baracka Obamu vlastně i lidé, kteří byli stoupenci George Bushe, drželi v kampani palce McCainovi, oni říkají, že, že sice byli pro McCaina, ale Obama není prohra, a to je, to je vlastně ten hlavní slogan, to je hlavní ztělesnění toho, co se teď děje, že Američané prostě jsou v krizi a potřebují se nějak sjednotit. Obama může být tím sjednotitelem.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Takže Ameriku, říkáte, spojuje jakýsi ideál, americký sen, byť bychom se mu mohli někdy vysmívat, protože on je často vidět i v amerických filmech. Ale skoro přemýšlím, co spojuje nás, Čechy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, my něco takového asi nemáme, protože my jsme vlastně byla společnost dlouhou dobu rovnostářská, společnost, kde všichni se měli přibližně podobně, jestli měl někdo víc, tak nebyl, tak se to spíš snažil zakrýt, skrýt, rozhodně se nechlubil, a vlastně to v nás dodnes přetrvává. Když někdo prostě se vlastní zásluhou nějak dostane, vyšvihne, tak, tak se mu závidí. A mám pocit, že to v té Americe až tak není. Ale jestli my se můžeme stát Američany, tak to nevím, to asi ne, ten evropský kontext je jiný, ta tradice u nás je, u nás je přece jenom jinak, jinak utvářena a hlavně my jsme, my jsme vlastně všichni stejní, my tady máme minimum přistěhovalců, většina z nás hovoří stejnou řečí, doopravdy u nás je ta situace hodně jiná, my nejsme nuceni k tomu, abychom prostě hledali nějaké takové pojítko, protože ho vlastně přirozeně máme.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Přirozeně máme. To je právě otázka, jestli my ho přirozeně máme.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Jako jsme všichni bílí, jsme všichni Češi, prostě v takovém smyslu.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Bude mít Barack Obama nějaké hájení, myslíte, nebo rovnou bude muset vplout do těch, do těch nebezpečných vod?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak on určitě přichází do situace, kdy může věci jenom zlepšovat, to je, to je vlastně i jeden z důvodů, proč vyhrál volby, protože, protože doopravdy proti tomu McCainovi, který byl slušný člověk, za normálních okolností by měl velké šance, proti němu se úplně všechno spiklo, to znamená, že on by měl vlastně cokoli, cokoli udělat, tak by se měly poměry měnit jenom k lepšímu, ale to je těžko takhle předvídat. Když se analytici dívají na to, jakými lidmi se obklopil, tak říkají, že nějaká velká změna dramatická se nedá čekat, a jsme zase u toho, čím jsme začali, protože mnoho těch lidí jsou staří rutinéři a jsou mezi nimi i tací, kteří mají některé problémy dneška vlastně na svědomí, protože byli u toho, když vznikaly.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha Ivan Hoffman.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Stále posloucháte Jak to vidí, Český rozhlas 2 Praha, je s vámi Ivan Hoffman, sedí ve Zlíně, Křelina v Bruselu. Oba vás srdečně zdravíme. Mluvili jsme o tom, že dnes nastupuje do úřadu nový americký prezident Barack Obama. Ovšem někteří lidé nastupují do úřadu, také u nás Mirek Topolánek se konečně odhodlal k tomu, že po víceméně velmi silně prohraných krajských volbách uvede do úřadu nové ministry. Já jsem byl, přiznám, trochu rozpačitý, když jsem to sledoval, protože jsem se opět utvrdil v takovém pocitu, že politika se nechová, řekl bych, racionálně nebo nesleduje můj selský rozum, někteří ministři jsou vyměňováni tak, že to nechápu, jiní jsou vyměňováni až teď, ačkoli podle všech ukazatelů a i současných důvodů měli být vyměněni už dávno, pokud vůbec měli být přijati. Jak vy to sledujete, pane Hoffmane, ty rošády ve vládě?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak já jsem, já jsem už minule se tady vlastně vyjadřoval k tomu, že úplně přesně nerozumím tomu, proč, proč vlastně chce tak dlouho po volbách premiér vládu vůbec měnit. Protože vlastně tou obměnou se stejně ta její politická síla nezvyšuje, protože poměr hlasů ve sněmovně, ten se změní až volbami a je takový, jaký je. A vláda nemá příliš velkou oporu. Ale musím říct, že poté, co ty změny proběhly, tak mám pocit, že, že, že možná můžou především teda Občanské demokratické straně, ale možná i straně lidové přece jenom trochu pomoct, protože jestliže se dlouhodobě opozice stále navážela do stejných témat a vlastně úspěšně, protože když se podíváme na průzkumy volebních preferencí, tak tam, tam je zjevné, že prostě té opozici se vlastně dařilo, tak, tak teď vlastně jako kdyby ztratila několik terčů svých oblíbených, a to by mohlo vlastně těm politickým stranám psychologicky trochu pomoct. Pokud jde o to, co noví ministři udělají a jestli budou užitečnější, než, než byli lidé, které vyměnili, tak tam samozřejmě je na místě skepse, protože co oni můžou dělat jiného, můžou dělat jedině to, co prosadí v parlamentu, co prosadí v Senátu a co jim podepíše prezident, to znamená, tady ty jejich vyhlídky, že by udělali nějakou hlubokou, výraznou reformu, příliš velké nejsou, protože opozice cítí, že v době, kdy přichází krize, je, je velmi snadné a velmi, velmi jako šikovné každou změnu, každé utahování opasků, které by případně z těch reforem vzešlo, kritizovat, to znamená, já si myslím, že ta vláda bude, bude působit opticky trochu lepším dojmem, ale pracovat bude stejně, jako kdyby v ní žádné změně nedošlo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ono to ale zatím, pane Hoffmane, vypadá, že u nás se žádné reformy dělat nedají.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si to taky myslím. Ono, možná že problém byl v tom, že ta vláda vznikla tak slabá, že v tom začátku volebního období, kdy se ty změny mají dělat, protože pak, pokud přinesou nějaké ovoce, během dvou, tří let se na ně zapomene a lidé "ty změny" k lepšímu vládě odpustí. Ale v případě, že by se ty změny měly dělat jakoby v závěru toho volebního období, no, tak to je politická sebevražda, to vlastně žádná vláda nedělá, nejen u nás, ale nikde jinde. Jinými slovy. Ta vláda začala jako slabá, měla prostě nějaký svůj reformní program, nějaký svůj plán, ale šance, že ho zrealizuje, byla malá a navíc neustále klesá.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Asi před čtrnácti dny vyšel mezinárodní průzkum, který české zdravotnictví postavil mezi pět nejlepších v Evropě. Dýchat na záda Skandinávii, to je velmi zajímavé, to tu, myslím, ještě nebylo. Přesto je ministr Julínek nesmírně neoblíbený, jeho reformy zdravotnictví vlastně prohrály ODS krajské volby a ministr Julínek odchází. Střídá ho paní ministryně, která říká, že bude v těch reformách pokračovat. To je zajímavé.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak ona říká, protože to je taky slušné vůči člověku, se kterým se zná, se kterým dobře vychází, ale bude dělat jenom to, co jí dovolí politická situace. Kdyby řekla, že to dělá špatně, tak to bych, to bych byl překvapen. Z tohohle překvapen nejsem. Pokud jde o tu, o tu pozici zdravotnictví, tak na to budou určitě dva výklady. Jeden řekne, že je to díky Julínkovi, a druzí řeknou, že to je navzdory, jo. To je, to taky museli bychom více znát metodiku, jak se ten průzkum dělal, jaké věci se zohledňovaly. Jisté je, že u nás zatím to zdravotnictví není do takové míry zprivatizované, jako je to v jiných zemích. V mnoha zemích kolem nás je daleko více otázka zdraví předmětem nějakého byznysu, anebo obchodu, anebo nějaké, nějakého podnikatelského prostředí. Se zdravím se podniká, se zdravím se obchoduje. U nás zatím ještě stále právě kvůli tomu, že se nikdy nepodařilo udělat nějakou zásadnější změnu ve zdravotnictví, tak má spíše stále charakter služby občanům a vlastně i teď ten trend je takový, že, že se bude snažit středočeský hejtman Rath nemocnice, které již byly zprivatizovány za Bendla, zase zpátky soudně vlastně je převést na kraj, to znamená, tady vůbec není jasné, jestli k takové té změně, aby to zdravotnictví vypadalo podobně jako, jako v jiných zemích kolem nás, jestli vůbec dojde.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Zajímavé je, že senátorka Filipiová, která bude novou ministryně zdravotnictví, není lékařka a je to žena. Říká to něco?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak každá, každá jedna žena ve vládě je dobrá, protože se ti chlapi aspoň začnou nějak, nějak chovat, jo, prostě ty ženy kultivují tu politiku, pokud teda to nejsou ženy toho typu, že jsou stejně rázné jako chlapi, ale, ale, ale ona vypadá taková milá, no, tak člověk to nemůže takhle jenom podle, podle vyjadřování a vzhledu posuzovat, ale, ale já si myslím, že, že je dobře, že tam bude žena. A navíc. Mně se i líbí ta představa, že člověk, který nepatří v profesi k těm, k těm, k těm doktorům, jim bude šéfovat. Ono, ono někdy vzniká takový dojem, že to zdravotnictví je pro lékaře, ale ono není pro lékaře. To zdravotnictví je pro občany a má vlastně to, ty lékaře řídit a v jistém smyslu někdy má nad nimi i mít jakýsi dozor. A to platí samozřejmě, to platí o všech resortech, to platí stejně tak u škol, stejně tak u zemědělství, to ministerstvo je prostě úřad, který si zřizují občané, aby to fungovalo v tom kterém segmentu lidské činnosti. Nikoli, aby se prostě ministr školství staral o plat učiteli a ministr zemědělství sháněl prostě dotaci pro farmáře. Ono to tak samozřejmě nakonec vždycky je, protože to školství není možné bez učitelů a bez těch farmářů by nebylo toho zemědělství. Ale stále se připomínejme, k čemu vlastně ty úřady jsou. No, a ministryně zdravotnictví, když je architektka, tak to je jenom dobře.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Říká v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha náš spolupracovník a komentátor Deníku Ivan Hoffman.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Další téma v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha pro komentátora Deníku Ivana Hoffmana zní létání kurzu koruny. Ano, koruna skutečně k euru byla něco přes dvacet čtyři, potom vyletěla až k dvaceti sedmi, očekává se ještě něco dalšího a má to pro nás vůbec nějaký význam, když jsme stejně ve stabilní Evropě? Možná.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak teď poslední dobou se ozval údaj od analytika investiční banky Morgan Stanley, který řekl, že koruna bude k euru až, až na úrovni třicet dva korun k euru během nějakého půl roku, předpokládá, že vlastně v tom období, které, které teď nastává, budou, budou i ostatní měny v regionu, regionální měny, jako je forint, anebo zlotý, na tom velice špatně a dostanou se na dlouhodobá minima. Tak já si myslím, že se to možná trochu dalo čekat. Protože jestliže v minulosti se s tou korunou hodně spekulovalo a dnes už víme, že někdy v říjnu, v listopadu velcí hráči prostě na těch finančních trzích prostřednictvím takzvaných hedge fondů vybírali, teda prodávali dluhopisy české vlády v objemu obrovských miliard a vzápětí se i zbavovali korunové hotovosti, tak bylo to proto, protože přestali důvěřovat v tu měnu a začali o ní pochybovat. A ta koruna na rozdíl od eura, kterým se platí v celé eurozóně, tak to je, to je měna, se kterou si během pár hodin těch pár investorů udělá cokoli. Ono se do jisté míry samozřejmě v budoucnu bude více ten kurz zreálňovat tím, že o něm budou rozhodovat už místo těch velkých finančníků zřejmě daleko spíš ekonomické subjekty zde, to znamená podle toho, jak se bude dařit ekonomice, tak podle toho se bude dařit koruně, bude, bude ten vztah daleko užší, ale jinak já vůbec nerozumím tomu, proč si někteří naši politici a finančníci a analytici mysleli, že stát mimo eurozónu je nějaké velké vítězství. Ono se ukáže, že asi ne, protože to, že se, řekl bych, oslabuje koruna, tak vůbec, jak vidíme, nepomáhá exportérům, protože ani exporty se nějak nevyvíjejí příliš dobře, to znamená, teď najednou vidíme, že si budeme daleko dráž věci zvenku kupovat. Těžko něco vyvezeme. To znamená, že dneska já si to takhle hezky myslím, by bylo daleko lepší být v takovém bezpečném přístavu té eurozóny, jako jsou Slováci.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
V Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha byl hostem náš spolupracovník a komentátor Deníku Ivan Hoffman. Pane Hoffmane, moc díky za váš čas v úterý ráno. A přeji vám hezký den. Těším se na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já také. Posluchačům i vám do Bruselu.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio