Přepis pořadu Jak to vidí - 17.3.

17. březen 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl komentátor a novinář Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman:


Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den vám přeje Vladimír Kroc. Radiomost Praha - Zlín nám umožní povídat si o tom, jak svět vidí spolupracovník Českého rozhlasu a komentátor listu Deník Ivan Hofmann. Vítej ve vysílání.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také zdravím, dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jsme se dozvěděli, že se nám státní dluh zakulacuje, chybí opravdu málo a bude činit jeden bilion korun. Nebylo by už proto dobré přejít co nejdřív na euro, aby ta částka nepůsobila tak hrozivě?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Opticky by byla asi lepší, jinak já si myslím, že to bylo ke konci roku tak, že už asi, už asi se nám to zakulatilo, myslím, že těch dvě stě milionů, to už, určitě už utratili politici od začátku roku, takže už určitě dlužíme ten bilion.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to tak, že podle ministerstva financí a výpočtu dle metodiky Mezinárodního měnového fondu na každého z nás připadá asi devadesát šest tisíc korun tohoto dluhu, veřejný dluh, což je tedy státní dluh plus dluhy mimo rozpočtových fondů, zdravotních pojišťoven a místních rozpočtů si ale analytici pochvalují jako relativně nízký. Je to důvod k takovému optimismu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je i není. Já mám pocit, že dneska už je docela patrné, že takový ten životní styl žít na dluh, o kterém nám říkali ekonomové a po nich teda politici, že je něco naprosto přirozeného, normálního, prospěšného a dobrého, tak dneska se ukazuje, že to je ve skrze špatný nápad, že vlastně ta představa, že v budoucnu vymyslíme nějaké technologie, anebo vynálezy, nějaké perpetum mobile, které nám umožní splatit všechno, co jsme si v minulosti napůjčovali, že to se zřejmě nestane, a tak se nestalo v minulosti, to znamená, že ten dluh vlastně bude růst donekonečna. A já začínám jako mít takové podezření, že vlastně si všichni proto tak v klidu půjčují a neustále tisknou nové peníze, které nejsou ničím kryté, protože se vlastně ani nechystají ty dluhy někdy v budoucnu splatit, jo, že vlastně nakonec to skončí tím, že se ty peníze odepíšou, že se vyhlásí nějaké státní bankroty a za té situace, kdy potom je pro nás v podstatě lepší být tím dlužníkem, jak nám vypočítávají, kolik dluží každý z nás na hlavu, včetně nemluvňat, než být věřitelem toho státu, protože ten stát evidentně teda, a nejen náš, prostě moderní stát spravují lidé, kteří neumějí hospodařit, kteří ty peníze vyhazují, utrácejí, většinou za ně nakupují pro občany buďto předražené služby, anebo věci, které jsou plně nepotřebné, a to z toho důvodu, aby dali /nesrozumitelné/ kamarádům, podnikatelům, ty jsou takhle provázány a ruka ruku myje, zatímco, to znamená, že těmto hospodářům důvěřovat a ještě si od nich kupovat nějaké státní obligace, tak to je vlastně asi to největší riziko, ale dlužit ne, protože stát zbankrotuje, a to se všechno odepíše, jako kdyby to ani nebylo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvíš-li o bankrotu, napadá mě otázka, která s tím úplně nesouvisí, tedy s tím veřejným dluhem, ačkoliv americká pojišťovna AIG krachuje, asi jsi také četl, že se chystá na bonusech vyplatit zaměstnancům kolem sto sedmdesáti milionů dolarů, to je zhruba, pokud dobře počítám, desetina té státní pomoci, není divu, že Bílý dům, jak píše Aktuálně.cz, zuří.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ono pochopitelně z toho systému všichni budou do poslední chvíle čerpat, až se úplně, úplně zhroutí, ale možná dneska to může vypadat, že jako člověk šíří paniku a že vlastně to vidí nějak zbytečně černě, že ještě se vlastně z toho můžeme nějakým způsobem vzpamatovat a tak dále. A já taky ani nevím, co je horší a co je lepší, jestli teda má dojít k tomu krachu proto, aby, aby se potom ty poměry napravily a abychom začali žít nějak normálně a nikoliv v tom virtuálním světě, aspoň teda, pokud jde o finance, tak to už dneska je virtuální realita, anebo jestli máme chtít, aby se to ještě vlastně nějakým způsobem zachránilo, když se vrátím k těm dluhům, tak dneska už se vlastně ani neuvažuje o tom, že by se ten dluh měl snižovat, už se jenom platí úroky z toho dluhu, to znamená, že ekonomové můžou vlastně tu dnešní situaci doopravdy vyhodnotit jako relativně stabilní, dobrou, v pořádku a tak dál, protože jako kdyby to byl úplně jiný svět, když dluží stát a jiný svět, když nám chybí peníze v peněžence, to potom vypadá úplně jinak, jo, my zbankrotujeme těžko.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se ještě vrátím, s dovolením, k té AIG, protože její šéf obhajuje ty bonusy tím, že jsou potřeba, aby si udržel schopný tým, ale třeba International Herald Tribune upozorňuje, že vesměs budou odměněni manažeři, kteří pojišťovnu dovedli ke krachu. Nebylo by lepší, jak navrhují třeba američtí republikáni, opravdu tento pojišťovací gigant nechat zbankrotovat, než do nich nalévat další pomoc veřejných prostředků, ptám se, i když vím, že nejsi ekonom samozřejmě.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já teda, popravdě řečeno, všechny svoje ekonomické, když něčemu teda moc nerozumím a chci se v tom trochu vyznat, tak čtu Honzu Macháčka, protože ten mi přijde, že je jeden z mála novinářů - publicistů, kteří dovedou tyto věci popsat a u něj jsem teď nedávno zaregistroval takovou, tak si povzdechl, tak se pousmál nad tím, jak Američané nalili právě do téhle pojišťovny obrovské peníze, ale ty potom zmizely ve věřitelských bankách v Evropě z velké části, to znamená, že teď už vlastně i američtí daňoví poplatníci platí dluhy, které udělala ta pojišťovna po celém světě, není jim to vůbec příjemné. A když se to vlastně nad tím jako více zamyslí, tak si uvědomí, že, že vlastně by taky mohli se spíše jako soustředit na svoje vlastní problémy a v Americe může klidně znovu se zrodit takový ten izolacionismus, jo, prostě zaměření na sebe sama, na ten svět ostatní, na ten se můžeme vykašlat, jinými slovy, nakonec to může ještě i zkomplikovat zdárně se zlepšující vztah s Amerikou a Evropou, ono, tam je v sázce daleko víc věcí, ale pokud jde o ty odměny, které se vyplácejí lidem, kteří dělali špatně svojí práci, no, tak to každý samozřejmě vidí a na to je každý extrémně citlivý, to znamená, já jsem zaregistroval zprávu, že na Wall Street se sice budou mírně zvyšovat platy, ale už jako můžou všichni zapomenout na odměny, tak tam prostě, tam to všechno vzniklo, tam, tam je vlastně jádro celého toho prolomu, tam se to provalilo, tak tam, zdá se, určitý rozum, určitý rozum mají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíš o platech manažerů, nejenom tedy lidech na Wall Streetu, tak Petr Bendl, nový ministr dopravy, přišel s návrhem snížit ty manažerské platy u státních firem, které samozřejmě spadají do jeho resortu o deset až patnáct procent. Jak hodnotíš tento návrh?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, předně bych se pozastavil u toho, co jsi řekl, v jeho resortu, škoda, že k němu nepatří, do jeho resortu nepatří ČEZ, ale jinak jen houšť a větší kapky, jo, prostě to si myslím, že vůbec není jako špatné, já si myslím, že obecně teda se o Bendlovi, ministrovi dopravy, dá říct, že to je politik, který má asi docela přesný politický instinkt, nedávno zrušil výběrové řízení, z kterého kouká skandál, cokoliv, když se vyjadřuje, tak je nesmírně opatrný a mám pocit, že tak, jak on prostě dělá tu politiku, tak se to asi dělat má, pokud člověk teda chce se tam v té džungli nějakou dobu udržet. A pokud jde o ty, o ty platy, snížené odměny a tak dál, tak deset až patnáct procent není nic dramatického, spíš to tak jako dobře vypadá, kdyby měl ještě o něco lepší politický instinkt, tak by na polovinu snížil ten svůj plat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Stát se snaží pomoci si privatizací, třeba letiště. Včera vláda odmítla opoziční návrh zákona, který by to zakazoval. ČSSD upozorňuje na strategický význam letiště na Ruzyni. A já se Ivana Hoffmana ptám, prodat, neprodat, pronajmout?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já mám pocit, že strategický zájem to asi možná nějak má, dneska už jde doopravdy těžko říct, co má komu patřit, co může, co ještě by teda ten stát mohl vlastnit, aby vlastně se ubránil, protože vlastně všechno je už tak otevřené, tak společně provázané, že si neumím představit, že i kdyby rovnou to prodali nějaké Saúdské Arábii, anebo Rusům, tak stejně v nějaké kritické chvíli by na ty vlastnické zájmy se nikdo neohlížel, jo, kdyby vznikla tak vážná situace, takže tam bych problém v tom státním zájmu asi neviděl, někdy privátní vlastník se chová daleko odpovědněji, než lidi, které si volíme, ale proč bych to teda asi považoval za chybu prodat je, za prvé to, že se to koupí za peníze, jejichž hodnota je velice relativně dneska, to znamená, že spíše má smysl věci, které reálně existují, reálné věci, spíše by měl stát nakupovat, dokud je dobrá cena, než je prodávat. A druhá věc je, že kdo to bude kupovat, teda komu přijdou ty peníze, kdo je bude rozdělovat, tak když se člověk podívá na ty politiky v televizi, tak už od pohledu se jim nedá věřit, jo, to říkám Honza Kraus, komentátor, a ta jeho myšlenka se mi velmi zamlouvá. A druhá věc je, že vlastně část těch peněz, které, které jim vlastně takhle přijde k tomu, aby je přerozdělili, tak se znovu ztratí v různých černých dírách, to znamená, že my z nich budeme mít efekt zcela minimální, to znamená, já bych říkal neprodat, ale oni pochopitelně ty peníze strašně potřebují, protože když je nebudou mít, tak proč jsou v politice.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ta požadovaná částka je asi sto miliard, odborníci soudí, že se dá ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Že můžou dostat sedmdesát ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... asi jenom dvě třetiny, tedy, jak už jsi řekl, v době krize spíš vyčkat, když už úplně tedy nezrušit nebo nepřijmout ten zákon o tom, že se strategické letiště nesmí prodat.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ten zákon ve sněmovně stejně se projednávat zřejmě bude, pokud se na to najde dost hlasů, protože mám pocit, že hlavně ve straně lidové si nejsou úplně jisti, jestli jít s tou, s tím koaličním záměrem, třeba Cyril Svoboda se proti tomu vyjádřil velmi jednoznačně, zase řeknu ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že by to byla zrada na zemi doslova.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dokonce ano. To znamená, že tam se dá očekávat, že by se Poslanecké sněmovny mohly najít hlasy a že se ten, že se to, že se to vlastně prodat nepodaří, že vznikne zákon, protože ve chvíli, když Poslanecká sněmovna přijme zákon, že se to prodat nedá, tak tehdy už vláda s tím nemůže udělat nic. Jinak je to v její kompetenci, kdyby žádný zákon nebyl tak, jak vláda rozhodne, tak to bude, ale v případě přijetí zákona už by vláda měla svázané ruce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takto uvažuje Ivan Hoffman, náš dnešní host v pořadu Jak to vidí. Budeme pokračovat za krátkou chvíli, jenom připomenu, že přepis našeho rozhovoru najdete hned následující den na Internetu na stránce www.rozhlas.cz/praha.
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí a komentátor a spolupracovník Českého rozhlasu, jednak komentátor Deníku Ivan Hoffman. Svět je plný paradoxů. Na Slovensku je nedostatek nových malých levných aut, může za to takzvané šrotovné ve výši až dvou tisíc eur. Prý se tam ujalo, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ujalo se to nejprve v Německu a teď i na Slovensku, to znamená, že když na Slovensku uvažovali, jestli chtějí tímto způsobem oživit, oživit prodej aut, tak už vlastně se rozhodovali na jistotu, protože už věděli, že to funguje jinde. A doopravdy to funguje, v té souvislosti samozřejmě se můžeme ptát, jestli k takovému kroku neměl stát se dopracovat i u nás, ale ono je to doopravdy těžké posoudit, protože z jedné strany to, že se méně kupují auta, samozřejmě komplikuje hospodářskou situaci a klesá HDP a tak dále, ale zase z druhé strany, když se znovu pokusíme na věc podívat selským rozumem, tak ty auta, která /nesrozumitelné/ vesměs ještě slouží, ono by se jich ještě dalo opravit, není potřeba až natolik vyhazovat a vlastně těch aut stejně je hodně, lépe by bylo, kdyby prostě nejezdil každý sám, ale více lidí by /nesrozumitelné/ spolu, méně by zničili životní prostředí a tak dál, to znamená, dokdy chceme, aby prostě se vyráběly auta ve velkém, stále víc, kolik ještě jim chceme postavit silnic, jo, prostě tady doopravdy není nějaká koncepce, se setrvačnosti se řítíme někam, kde se všechny ty auta na silnici zastaví a je ..., málo se dostává sluchu lidem, kteří uvažují o nějakých jiných moderních koncepcí, koncepcích, jak by se lidé měli připravovat, to znamená, ono teď to vypadá, že ano, tak vyprázdnili sklady, lidi si nakoupí ty auta, ale jestli dlouhodobě je to dobře nebo špatně, to si vůbec nejsem jist.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych zašel ještě dál, protože zdá se, že ta krize zdaleka není tak hrozná, protože ještě nenutí k uvažování opačným směrem, než o tom takzvaně trvale udržitelném rozvoji, zda bychom neměli spíš přemýšlet o trvalém uskrovňování se, totiž slyšel jsem takový příměr, že pokud by celá zeměkoule, celé lidstvo mělo žít v podobných podmínkách, jako že, dejme tomu, západní Evropa, Spojené státy, tak by bylo potřeba zdrojů asi tři a půl krát větších, než vůbec poskytuje země. Čili je potřeba se uskrovnit.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano, ono ..., ten trvale udržitelný rozvoj, to je jedna alternativa, ale lepší je asi trvale udržitelný život a trvale udržitelný život je jednou za předpokladu, že ten rozvoj nebude trvale udržitelný, jinými slovy, my si musíme zvyknout na to, že nemůže existovat jenom neustálý růst, jo, prostě tak v tom smyslu také je ta, je ta momentální krize, jak tomu říká, anebo deprese taky k něčemu užitečná, protože tím pádem teprve přichází možnost uvažovat i o jiných konceptech, než je ten, který automaticky sdílíme a máš pravdu, že vlastně plýtváme naprosto nesmyslně, ono se ukáže, že když si najednou ze dne na den přestaneme kupovat, tak vlastně ještě stále jako nám nic moc nechybí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty už ses před delším časem s rodinou přestěhoval z hlavního města na venkov, změnilo se hodně v tvém životě a máš pocit, že třeba žiješ, nevím, jestli úsporněji, nebo jak to nazvat.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak asi v mnoha věcech, jinak teď, když čtu takové ty některé myslitele, kteří domýšlejí prostě, jak si v této situaci počínat a jak jít dál, tak perspektivu má, vlastně se odpojí od všech sítí, to znamená, nejlépe je mít vlastní elektřinu, vlastní vodu, vlastní potraviny, sdružit se s nějakýma lidma, okolí, vytvořit takovou komunitu, která si vzájemně pomůže, protože počítat s tím, že všechno tak, jak funguje, bude fungovat donekonečna, to je, to je nesmysl. Jinými slovy, já už vodu teda mám vlastní, ale elektrárnu nemám, to znamená, stejně jsem na té civilizaci závislý a musím prostě jí držet palce, aby ještě chvíli vydržel, ale až budu mít tu svojí elektrárnu, tak určitě se od všech těch sítí rád odpojím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. Naším dnešním tématem jsou mužské a ženské profese. Jsou, Ivane, zaměstnání, kde si nedovedeš představit muže, či naopak ženu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak asi ano, když jsem trochu dnes sledoval i to ranní vysílání Prahy, tak jsou takové, takové zažité některé stereotypy a já je mám asi taky, že si moc neumím představit třeba ženu jako hornici někde v dole, ale zase, anebo může jako uklízeče, ale je to divné, protože v dnešní době, když člověk jako si klikne na nabídku povolání, jak je na Internetu možné, prostě hledají se místa, tak nevím, jestli jsi to někdy zkusil, ale tam jsou vyjmenovány profese anglickými slovy a já vůbec nevím, co ti lidi dělají, jo, to jsou takové různé pozice, ve kterých je člověk /nesrozumitelné/ něčeho, anebo, nebo je prodejce, nabízeč, jo, já to neumím ani říct, ale, ale jako že by se hledal někdo na nějakou normální práci, jako, jako prodavač, nebo zedníka, anebo truhlář, anebo, to jsem, takovou práci nikdo nenabízí, tu asi zřejmě už nikdo nedělá, jestli, tak na to si dovážíme zvenku nebo na to přicházejí gastarbeitři, aby prostě něco vykopali, něco přenesli, něco zvedli a my už jenom prostě v těch kancelářích děláme takové ty profese, které úplně klidně může dělat muž, žena, ale i dítě bez větších problémů, myslím, to znamená, že dneska se to vlastně tak vlastně srovnalo, pokud jde o tu práci, že potom vlastně i všichni velmi dobře zastanou, trochu zvláštní je, když vlastně většinou, většinou ženy například vaří daleko více, než muži, ještě stále, ale pokud je nějaká slavná kuchařka, tak to teda jsem dávno nenarazil, slavní jsou kuchaři a ženy vaří, tak ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On je takový film, který tvrdí, že ženy neumějí nebo postava toho filmu, ženy neumějí vařit pro peníze, proto nejsou slavné šéfkuchařky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jo takhle, ano, tak to je možný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych to nastínil zase ještě z jiného pohledu, protože třeba čerstvě zvolený viceprezident Stálého výboru evropských lékařů, jednak prezident České lékařské komory Milan Kubek tvrdil, že lékařky nemohou být ve svém povolání stejně výkonné jako muži. Chodíš raději k muži - lékaři?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já tohle nevím, je pravda, že já, když jsem před deseti lety po autohavárii měl přeraženou páteř, tak vlastně všichni ti chirurgové byli muži, lidé, kteří opravovali prostě ty páteře, tak včetně doktora Venšeho, který teda to u nás založil a potom několik těch dalších, kteří se o mě starali, abych nebyl na vozíku, tak to byli všechno muži. A po jedné té operaci jsem pochopil, že asi k té profesi je potřeba i docela síly a protože by tam /nesrozumitelné/ a když je vybírali, tak říkal, že se s tím docela natrápili, takže možná třeba, že žena nemá vždycky tu sílu, já nevím, v prstech, může něco takového jako být, ale zase pokud by šlo o diagnostiku, anebo o nějaké jiné, odhadnout, co tomu člověku je, tak to si myslím, že je asi úplně totéž.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Miroslav Horníček, tuším, že prohlásil, že na pohlaví tolik nezáleží, spíš na hlavě, proto se ptám, jestli si myslíš, že je v pořádku, že je v pořádku, že ženy jsou obvykle hůře placeny než muži ve stejném povolání?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nedávno jsem si všiml, že vznikla taková skupinka, taková skupinka mužů ve školství si dala schůzku i s ministry a jde jim o to, aby prostě ve sborovně mezi deseti ženami neseděl jedem muž, protože si tam údajně připadá osamělý, no, a tak když se uvažuje o tom, proč je málo mužů ve školství, tak se uvažují dva důvody, jeden je, že to má, toto povolání nízkou prestiž. A druhá, že je špatně placené, jinými slovy, chtějí více peněz do toho školství, a to mně přijde zvláštní, jo, prostě ty peníze tam dáme proto, aby tam bylo více mužů, tak pokud ty ženy dělaly tu svojí práci dobře, tak si i ony zasloužily teda větší odměnu, ne, tak to se mně zdá takové zvláštní, navíc, navíc teď nedávno byla taková zajímavá zpráva z Británie, že propuštění bankéři a zřejmě i bankéřky a lidé z finančního sektoru mají šanci se během půl roku rekvalifikovat a stát se učiteli, jo, a tam ministr školství anglický říká, že jim nabízí práci, která má smysl, která je užitečná a která má vysokou společenskou prestiž, tak jak je možné, že v Británii prostě mají učitelé vysokou prestiž a u nás ji nemají, tak moc tomu nerozumí, pro mě učitel má prestiž.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takto uvažuje ve zlínském studiu Českého rozhlasu Ivan Hoffman, náš dnešní host pořadu Jak to vidí. Takovou s troškou nadsázky zprávou dne bylo včera udělení jedné hvězdičky Michelin dvěma pražským restauracím. Ivane, nepřehání se to s tím přikládaným významem, protože takové hodnocení nemůže být podle mě ani z dálky objektivní, ne?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je to trochu snobárna, protože ty restaurace, kde se potravin, provozuje takové potravinářské designérství, že vlastně dostanou ti lidi na talíř něco, co je naprosto mimořádné, dokonalé, ale podle mě je to tak málo, že se z toho nedá najíst, tak o tomhle prostě jsme všichni informováni doopravdy všema televizema, oni vlastně média tímto nic nezkazí, tím nikoho nenaštvou, všichni mají pocit, že jsou in, že kdyby na to přišlo, tak taky prostě můžou jíst jako ta elita, jako ti boháči ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že ti skočím do řeči, po světě je asi šestnáct set restaurací, které mají jednu hvězdičku, maximu je, jak jsem se dočetl, tři hvězdičky, celé to hodnocení začalo už někdy v roce 1900, byl jsi někdy v životě v podobné restauraci?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, nebyl a ty jsi, myslím, taky nebyl, jo, o tom právě mluvím, takže člověk uvažuje, oni dávají ještě prostě takové nižší ohodnocení, kde jsou, tam je víc restaurací i našich, kde je kompromis kvalitního jídla za rozumnou cenu, to znamená, to by asi nebylo spíš pro nás, ale těžko si takového průvodce koupím, protože vlastně i takových dobrých restaurací, několik takových jsem prostě v životě měl možnost navštívit díky kolegům novinářům v zahraničí, jednou mě vzal v Paříži Jirka Slavíček do velmi speciální restaurace, kde nabízeli víno, které mi nechutnalo, maso nějaké velmi úplně superspeciální, které mi taky nechutnalo, pak jsem měl takový zážitek v Mnichově, kde také prostě mě kolegové novináři pozvali na něco, co jsem skoro nemohl jíst a všichni se rozplývali, ani jsem to nemohl říct, že mi to nechutná, tak pro mě to asi není, ale pro takovou image asi, že prostě už patříme do toho velkého světa, tak asi kvůli tomu ta zpráva v novinách byla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak přece jenom na sebe něco prozradil Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Děkuji do Zlína, přeji hezký den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také, hezký den, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A připomenu, že přepis našeho rozhovoru najdete na internetových stránkách www.rozhlas.cz/praha.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio