Přepis pořadu Jak to vidí - 16.7.

Hostem letního "cestovatelského" pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl cestovatel Martin Loew. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Cestujeme po Mongolsku s Martinem Loewem:


Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je půl deváté a hezký čtvrtek 16. července přeje Zuzana Vojtíšková. Jsou prázdniny, a proto v Hostu do domu po půl deváté cestujeme a dnes se vypravíme daleko až do Mongolska. Přišel cestovatel Martin Loew. Dobrý den vám přeji.

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Dobrý den.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mongolsko, to je taková hodně vzdálená země, možná vzdálená i představami nás Středoevropanů. Když vy jste tam jel, jakou jste měl představu, kam jedete, i když vy jste takový cestovatel, který se před cestou dost připraví, ale přesto, dá se připravit na tu zemi?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Tak asi dá, ale musím říct za sebe, že zrovna překvapivě na Mongolsko jsem se nějak moc nepřipravoval, protože ono to tehdy pro mě byl, já jsem tam byl asi před dvěma lety, tak to byl takový výlet ve volném čase mezi dvěma jinými cestami, takže jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Ale o to překvapenější jsem potom byl.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže čím jste byl překvapen?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, skoro vším, to nebudu předstírat, protože to je země, která opravdu našim představám se poměrně hodně vymyká z mnoha úhlů pohledu, ať už se na to koukneme jako, řekl bych, materialisticky, protože z pohledu ekonomiky je to země opravdu chudá, a to, co my jsme zvyklí na ty civilizační vymoženosti všemožné, tak s tím se tam člověk příliš nesetká, až přesto, že ta krajina je obrovská, ta země je veliká, to bych možná mohl tady na úvod říct, že Mongolsko je asi 20 krát větší než Česká republika. Mimochodem, je to druhý největší vnitrozemský stát na světě, to znamená, nemá přístup k moři, větší už jenom Kazachstán, kousek vedle Mongolska, a i přesto teda, že ta země je takhle obrovská, tak tam žije jen asi čtvrtina obyvatel než tady u nás v Čechách nebo v České republice. No a z toho dohromady vyplývá, že Mongolsko je země s nejmenší hustotou obyvatel na celém světě, a tudíž těch lidí tam opravdu potkáte dosti málo.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A žijí skutečně roztroušeně, nebo žijí v takových různých skupinkách pospolu?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, je to tak, že ona asi třetina až polovina, podle zdrojů se to trošku jaksi liší, obyvatel žije v Ulaanbaataru, v hlavní městě, takže právě vůbec nejsou roztroušení. Takže když vemete, že lidí je tam asi něco přes 2,5 milionu a teďka, řekněme možná milion jich žije, nebo necelý milion v Ulaanbaataru, tak na ten zbytek toho obrovského Mongolska 1,5 milionu lidí, to se tam fakt ztratí, to je vyloženě. Ta krajina je taková prázdná a přesto nepůsobí nevlídně teda.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebál jste se, říkal jste, že jste se nepřipravoval, ale možná, když člověk dostane tuhle informaci, že vlastně daleko, široko nikoho nepotká a ta infrastruktura a ty technické vymoženosti tam nejsou, jak jste říkal, není to trochu o strach?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Já myslím, že ne. No, tak já jsem, mě bylo předem jasné, že vzhledem k těmto všem okolnostem se tam nemůžu někam vypravit jaksi sám, asi tak jakoby člověk tady šel někde v Evropě, když se chce někam podívat, tak koneckonců může vzít ten batoh a vyrazit pěšky, stopen, autobusem a dostane se bez problémů kamkoliv a víceméně má jistotu, že se dostane i zpátky, tak to v tom Mongolsku asi neplatí tohle. To jsem věděl, že nemůžu udělat, že pokud budu chtít někam jet, že si musím předem jasně zařídit nějakou dopravu, domluvit se s někým, kdo má nějaké auto, kam jede, kdy jede a hlavně, kam jede potom, jestli taky jede zpátky a podobně. Čili jako jo, funguje to tam jinak trošku.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A potkal jste se s těmi kočovnými Mongoly, anebo vůbec ne?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
To zase jo, to určitě, protože pokud potom Mongolsku cestujete a já jsem nakonec měl docela štěstí, protože podařilo se mi během mojí cesty na několik dní přidat do výpravy tchajwanských turistů, kteří měli jako zaplacený nějaký okruh a víceméně já někde po cestě jsem jako nastoupil do jejich auta a několik dní jsem s nima jel, pak jsem zase vystoupil, takže to byla docela legrace. No, a jakmile tím Mongolskem jedete, tak nelze ty kočovníky nepotkat. Je jich tam sice málo, vidíte ty jejich tábory, třeba jeden, dva za den podle toho, jak daleko jedete a ve které oblasti to je, ale jsou tam, jo, samozřejmě.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Než se dostaneme do té jurty, do toho jejich stanu, tak říkáte, že jedete. Jedete krajinou, jak ta krajina vypadá, jak působí?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, tak záleží, ve které části Mongolska, jak vypadá ono to Mongolsko je takové jako částečně docela hornaté, zvlášť na Západě, na jihozápadě jsou hory vysoké až třeba ke čtyřem tisícům metrů, ale ta část středního Mongolska a spíš potom směrem k východu, tak tam jsou spíš ty roviny nebo ty stepi, pouště, polopouště, takže záleží kde. Ale ta představa, kterou asi má většina lidí a která i mně se tam naplnila v podstatě, že jsem viděl tak, jak jsem si to představoval to Mongolsko, tak je to krajina hodně otevřená právě těch stepí, mírně zvlněná nebo taky úplně rovná, kde, no, jak bych to řekl, no, kde není nic, z našeho pohledu tam není nic. Nevidíte žádné domy, nevidíte žádné silnice, kolikrát ani cesty, žádné sloupy elektrického vedení...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stromy?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Stromy, nic, prostě nevidíte nic a ono tam fakt nic není.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže písek a trávu nebo něco takového?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Písek, tráva, kameny, občas třeba nějaké pasoucí se zvíře a čas od času nějaký ten jurtový tábor, nějací ti pastevci, ale jinak je to krajina otevřená, prázdná, a to je právě na tom to zajímavé a hezké.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pohyb v té krajině musí být teda hodně jiný, než tady u nás?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, tak já jsem cestoval autem, jak už jsem řekl. Pěšky by člověk v těch obrovských prostorách asi nikam moc nedošel podle mého soudu. Ale pro Mongoly je stále ještě nejběžnější pohyb na koni. Říká se, že Mongol umí dřív jezdit na koni než chodit pěšky jako malý Mongol, a tomu docela věřím. Prostě pro ně kůň je stále základní dopravní prostředek, i když hodně lidí teďka přece jenom bohatne, pořizuje si motorky, hodně jsem viděl na motorkách jezdit i v těch stepích. Dokonce už i auta, ale ten kůň je pořád kůň.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A orientace v tom prostoru, kde není nic?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, tak to úplně přesně nevím, jak bych to charakterizoval. Já jsem popravdě řečeno tu orientaci vždycky svěřil někomu jinému a neřešil jsem to. Ale musí to být obtížný a věřím tomu, že Mongolové se musí orientovat podle takových faktorů zrovna jako je slunce, protože kolikrát nic jinýho vidět fakt není a když slunce nesvítí, tak nevím.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kompas.

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, neviděl jsem. Viděl jsem teda ty Mongoly, kteří se zabývají turistickou, takže dneska mají GPS, ale opravdu na místech, kde se vyjeté koleje v trávě rozdělovaly, tak konzultovali tu GPS, kterým směrem, po kterých těch vyjetých kolejích by měli pokračovat. Ale jak to dělají domorodci, ti mají asi nějaký šestý smysl, myslím.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když takhle občas poslouchám zážitky z různých míst, tak když někdo byl na poušti, tak říká, že poušť je krásná. Dá se také poušť Gobi, kterou jste navštívil, také charakterizovat tímto slovem?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Ale já myslím, že jo. Já dokonce si myslím, že jako krásné to Mongolsko jako takové, i to, co jsem před chvílí charakterizoval slovem nic, to nemělo znamenalo, že to není krásné. Ono to je krásné, je to něco, co my nemáme a co si neumíme představit. A ta poušť, to jako je podobné. Tam je taky svým způsobem nic, akorát je to ke všemu suché, že už tam neroste ani tráva, ale zase tam třeba jsou velbloudi, kteří v těch stepích už neuvidíme, tam jsou zase jiná zvířata. A ta poušť právě tou svoji drsností a tou, právě tou pouští je pro nás velmi exotická, takže rozhodně krásná je.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže duny stojí za to?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Taky jsou tam k vidění duny, ale ta představa pouště jako nedozírných dun od obzoru k obzoru co možná někdy někdo může mít z nějakých filmů nebo pohádek, tak já mám pocit, že to snad nikde na světě není taková poušť. Vlastně všechny pouště, co já vím, jsou spíše jako takové velmi členité a jsou tam oblasti kamenité a prázdné a skalnaté a jenom tu a tam jsou ostrůvky těch dun, aspoň na Sahaře to platí v Africe a v Gobi v Mongolsku taky tak. Třeba byl jsem u jedněch dun, těch asi nejznámějších se jmenují Chongoryn Els, tak to stejně je uprostřed Gobi takový ostrůvek. Ono, když řeknu, že ten ostrůvek je dlouhý přes 100 kilometrů a široký 12 kilometrů, tak se nám to tady v české kotlině bude zdát jako celkem, že asi to je veliký, ale v té Gobi to je prostě takový pidi kousíček a jinak kolem jsou zase skály a kameny a nic.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes cestujeme s cestovatelem Martinem Loewem po Mongolsku, posloucháte Český rozhlas 2 Praha pořad Jak to vidí, který si můžete v repríze poslechnout také ve 23 hodin a pět minut, anebo ho najít na internetu s adresou www.rozhlas.cz/Praha.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na návštěvě v Hostu do domu je cestovatel Martin Loew. Provází nás po Mongolsku a říkal jste, že jste potkal s kočovníky, s kočovnými Mongoly. Jak a jaké to bylo, jaký je jejich způsob života?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Kočovníci mají způsob života kočovný, jak to jejich označení jaksi ukazuje. Znamená to, že kočují, pohybují se, stěhují se tou krajinou, stěhují se podle potřeby, což znamená podle toho, kde najdou pastvu jejich stáda. Kočovníci se živí právě tím, že pasou stáda svého dobytka a svých jiných zvířat, která se zkrátka pasou, to záleží kde ve které oblasti, někde mají ovce, někde krávy, někdy jaky, v Gobi mají velbloudy, kozy, nevím, ještě jsem na něco zapomněl. V podstatě cokoli, co se pase, tak to v Mongolsku někde najdete a tudíž ten kočovník vlastně zamíří se svojí rodinou, se svým táborem, se svými jurtami a stády do nějaké oblasti, kde je dost té pastvy. Určitě mají nějaká pravidla, aby si vzájemně ty rodiny a vzájemně ty kočovníci nějak tu pastvu neujídali, tak určitě jsou nějaká pravidla, kde se smí a kde nemůžou utábořit. A taky určitě myslí na zdroj vody. Těch zdrojů vody není zase tak mnoho, rozhodně tam nejsou nějaké četné potoky a řeky, kde by měli nekonečně vody, takže spíš bývají prameny a studny, i v té Gobi jsou někde tu a tam nějaké takovéhle prameny a studny, takže se utáboří taky zároveň tak, aby to neměli k té vodě zas tak extrémně daleko, ale pak třeba, když už jsem na vodu narazil, stejně si ji musí k tomu svému táboru přivážet. Mají třeba nějaké cisterničky, barely, naloží to na vozík, ať už dneska autem, anebo ještě hodně rodin zase jenom pomocí koňské síly jedou k prameni, načerpají spousty vody, dovezou si to k tomu svému táboru a tam to pak postupně konzumují. Čili jednoduše a znovu řečeno, kočovníci se stěhují za pastvou pro ta svá stáda. Stěhují se s celým svým domovem, což je to jejich jurtoviště, jejich jurtový tábor. Tady o jurtách možná můžeme mluvit za chvíli trošku podrobněji, teď bych zase z toho pohledu právě toho, jak žijí vůbec ti kočovníci, nebo jak to jejich stěhování funguje, protože představa, že mají jurtu jednu a s tou jezdí, není úplně správná. Jednu jurtu mají zřejmě jenom ti nejchudší pastevci, ale jinak mají těch jurt víc. Nejlépe si myslím, že si to představíme tak, že pro ně jurta je tak jako pro nás jedna místnost v bytě, takže taková...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jedna jurta obývací pokoj, druhá kuchyně, tak?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Ano, dá se to tak říct. Průměrná rodina pastevecká by mohla mít tak zhruba ty tři jurty, takže jako u nás ne třípokojový byt je tak jako pro větší rodinu asi ještě stále běžný, takže oni mají přesně, jednu jako kuchyni, jednu jako třeba ložnici pro rodiče a jednu pro děti nebo jako sklad, když mají víc těch jurt, tak pak mají třeba jednu pro hosty, kterou můžou příležitostně i za nějakou úplatu nechat turistům na přenocování jako hotel, jako si přivydělají tím něco. S tím jsem se setkal mnohokrát. Takže mají těch jurt takhle několik a pak to jako vozí všechno samozřejmě zabalí a jedou.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A říkáte, že kočuje rodina. Mám si představit rodinu našeho typu, tedy otec, matka a třeba dvě děti?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, tak to, co jsem já viděl, tak svým způsobem ano. Těch lidí může být víc, ale nemusí. Já nejsem teďka schopen jako dát přesné demografické údaje, i když vím, že třeba průměrný věk v Mongolsku je, tuším, asi 24 let jako všech dohromady Mongolů, což je docela málo, protože u nás je, myslím, 42 průměrný věk obyvatel v naší republice, takže jsou jako výrazně mladší, ale co jsem já viděl mongolské rodiny pastevecké, tak mívali tak řekl bych 2 až 4 děti jsem tam viděl, možná tam ještě nějaký byly někde pryč, to já nevím, jsem se jich neptal, kolik mají dětí dohromady. Ale viděl jsem, že třeba byly, že ty rodiny bývají takové spíš širší, že tam byly až jakoby dvě rodiny s dětmi, třeba, jestli to byli sourozenci, kteří žili se svými rodinami společně, že u toho byli prarodiče, takže pak jako v takovém táboře těch lidí bylo bez problémů deset a víc klidně.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozvali vás do jurty na návštěvu?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
A to je zajímavé, nepozvali. Ale to není tím, že by jako o nás nestáli, to je tím, že Mongolové se na návštěvy nezvou. Velmi zvláštní pro naši kulturu je jev, já jsem tomu moc nemohl věřit, jakoby si pořád nejsem jistý, ale zažil jsem to, četl jsem to, a asi to tak fakt je, ale zdá se mi to neuvěřitelné. Oni se nezvou, oni na návštěvu prostě přijdou, oni ani neklepou, oni vejdou do jurty a jsou u někoho na návštěvě, je to normální, což jsme takhle udělali a bylo to normální a součástí takové návštěvy a jejich jako zvyků je, že oni každou návštěvu vlídně přijmou, pohostí ji nějakým takovým základním občerstvením. Dokonce pokud by takhle někdo přijel zjevně unaven k večeru, tak by se naprosto slušelo, aby ho jako nakrmili pořádnou večeří a nechali ho přespat a tak dále. Jsou v tomhle velmi pohostinní. To je asi dáno těmi podmínkami, které tam jsou v tom Mongolsku, že ti lidé mají fyzicky, myslím jako na vzdálenost k sobě opravdu daleko, takže o to blíž mají k sobě vnitřně a v srdcích, když už se potkají, když už jeden pastevec se dostane do tábora jiného pastevce, tak je vždycky vlídně přijat. A uznejte sama, že při těch vzdálenostech, aby jeli třeba den na koni, aby někoho pozvali na návštěvu, pak jeli den zpátky a on pak zase jel den k němu a zase den zpátky, tak to nemá cenu. To, když už jako se jednou sejdou, tak tu návštěvu zrealizují, nemusí jezdit pořád sem tam, že jo.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jasně. Člověk tedy nemůže přijít nevhod do mongolské jurty.

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Dělalo to na mě ten dojem. Ale nejsem zas úplně velkým znalcem. Možná by mohl přijít i v nevhod.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je to pohoštění, co jste ochutnal, nebo jak vůbec vás přijali, kam vás posadili a tak?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
No, ta pohoštění, já si myslím, že často je asi podobné. Myslím, že k tomu úplně nejzákladnějšímu pohoštění od pastevců patří velmi jejich oblíbený nápoj zvaný airag, oni říkají airag, to je mongolsky, česky správně snad je kumys, i když kumys, myslím, že je zase kazachšské slovo, jestli se nepletu a pokud posluchači nevědí, co je to kumys, tak kumys je zkvašené kobylí mléko. To znamená přesto to, co jsem teď řekl, že oni podojí kobyly a nechají to kvasit. Vznikne nápoj velmi pozoruhodný.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový kefír?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
To zní skoro lákavě, ale to bych úplně neřekl o kumysu, ale zkrátka je to zkvašené kobylí mléko. No, jak to charakterizovat. Já jsem se snažil to někomu popsat, tak jsem vymýšlel, jakože možná jako kdyby se vzal jogurt bílý, rozmíchal se se sodovkou, aby to bylo takové perlivé a řídké a musí se do toho přidat nějaký alkohol, třeba panák vodky, aby to tam získalo i ten alkohol, protože kumys má tak třeba 3 % alkoholu, asi jak vykvasí, asi může mít víc i míň jako pivo řekněme, takže když si dáte na lačno větší množství, tak i docela se můžete z toho přiopít. Teďka, jak on kvasí, tak je problém, že kvasí stále i poté, co ho pozřete, takže já jsem po jedné návštěvě kvasil až do večera, musím říct, nebylo to úplně příjemné.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kromě kumysu jste co ochutnal?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Kromě kumysu další pohoštění, které jsem takhle dostal, byl jejich sušený sýr, nebo sušený tvaroh. Je to takový hodně, hodně tvrdý sýr až přímo kamenný bez chuti téměř bych řekl, slabé chuti. On je to hodně jednoduše udělaný, oni udělají to, co my bysme nazvali tvaroh a nechají to hodně vykapat, na slunci uschnout, tak z toho udělají takové bochánky třeba, nebo takové nějaké hady taky dělají, krájí to na menší kousíčky. Ty rozloží na prkýnka někde za jurtu a tam to nechají uschnout jako úplně do kamene, což jsou vlastně zásoby na zimu. Oni pak jako v zimě zase tak moc toho jídla jako nejsou schopni z té přírody získat, takže v létě si dělají tyhle zásoby. Ale neznamená to, že by to v létě vůbec nejedli, jako měli tam na stole k pohoštění právě bez problémů, ale je to spíš tak, že to jako cucáte, tak žužláte ten kamínek tvarohový sýrový a on se vám tak pomalu rozpouští v ústech a ta chuť je taková velmi jedná, řekl bych.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A něco ještě dalšího jste ochutnal?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Ale to jo, to samozřejmě. Ale mongolská strava, anebo i nápoje asi nejsou to, kvůli čemu by se měl člověk do Mongolska vypravit, řečeno diplomaticky. Všude, kam jezdím, tak si umím najít v té jejich kuchyni něco, co mi chutná a na co se svým způsobem těším. Třeba, když tam pojedu znovu, že bych to zase ochutnal, tak v Mongolsku jsem zatím nic takového nenašel, protože ta jejich strava je hodně složená z masa, hodně mají rádi tučné maso, speciálně beraní, což je takový ten, řekl bych, kyselý beraní lůj, to úplně není moje taková jako chuťově favoritní věc, toto ne teda. Takže tohle jsem si zrovna neoblíbil. Ale k nápojům ještě jeden zajímavý, který jsem si také neoblíbil, to je jejich čaj. Tomu říkají caj, a caj je zelený čas s mlékem osolený.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aha.

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Zkuste si to udělat, to není problém doma udělat si slabý zelený čaj, dát si do něj trošku mléka a osolit si to. Uvidíte, jak je to dobré.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden speciální recept doporučuje cestovatel Martin Loew, který nás dnes provází po Mongolsku.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naladěn máte Český rozhlas 2 Praha, posloucháte pořad Jak to vidí, cestovatel Martin Loew a cestujeme po Mongolsku. Uděláme ještě jedno zastavení, a to na národní slavnosti, ale možná, odpusťte mi otázku, ale když jste mluvil o té rozlehlosti a o tom, že prostě v té přírodě nic není a o tom, že jurty jsou rozdělené tak, že jedna je obývací pokoj, druhá je kuchyně a tak, mají i jurtu toaletu?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
To je hezká otázka. To už se mě kolikrát někdo ptal, jestli mají jako třeba jednu jurtu jako koupelnu. To musím říct, že teda ne, nevěřím tomu, nesetkal jsem se s tím. Oni vůbec bych řekl, že tomu mytí, tomu klasickému mytí vodou moc nedají. Když jsem mluvil o tom, jak si vodu musí dovážet, tak je jasné, že ji pak nemůžou vybryndat všechnu na nějaké polévání se, to je z jejich pohledu úplně zbytečné a já se nedivím. Tak co se týče jako záchodů, to většinou lidi zajímá, že jo, to je známá otázka, jak to dělají kosmonauti, tak stejně tak je otázka, jak to dělají pastevci v mongolské stepi a oni taky myslím, že s tím nedělají zvláštní starosti. Viděl jsem třeba, že mají někde za tím jurtovištěm takovou nějakou mírnou prohlubeň, mírnou díru, přes ní třeba dva klacky, a to je všechno. A možná někdy ani to ne. Což člověk, když tam cestuje, tak to může občas využít takhle někde u toho jurtoviště, když spí. Ale ještě zajímavější je, jak to vyřešit, když třeba jedete tím autem, krajinou, kde kolem dokola není nic, jak jsem povídal, a to až k obzoru a až na všechny strany dokonala, a přijde na vás ta potřeba zrovna, jak to vyřešit, že jo, kam jít v té krajině. Tak sice se nabízí, že se můžete schovat z jedné strany za auto a všichni ostatní budou z druhé, což taky lze, ale ne vždy to takhle lze udělat. Takže nakonec po několika dnech tam s těmi Tchajwanci, ony to byly dokonce slečny, Tchajwankami jsme přišli na to, že jediné řešení je jít tou krajinou tak daleko od toho auta, až...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Až budete jako tečka.

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Tak, malilinkatí, že už to nevadí, co tam děláte, protože to nikdo nevidí.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže pojďme od těchto nízkých věcí k vyšším, ke kultuře. Vy jste se zúčastnil národní slavnosti v Mongolsku, která tam probíhá v červenci nebo v polovině července dokonce, takže možná budeme prudce aktuální. Jaká je to slavnost?

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Tak slavnost mongolská, takový jakýsi jejich národní svátek se jmenuje Nádam. On ten nejznámější Nádam probíhá právě, jak říkáte, v polovině července, myslím, že už proběhl letos v Ulaanbaataru, ale to neznamená, že by to byla jakoby jediná ta slavnost. Oni během léta ten Nádam nějaký menší svůj si pořádají ve většině ostatních měst a různých krajových středisek, kam se sjíždějí lidé a zejména teda pastevci z okolí, takže to není jenom, že by byl jeden ullanbaatarský a tím to končilo. A já jsem se účastnil právě jednoho toho menšího, což jsem rád, protože to byla docela náhoda, že jsme zrovna na té cestě přijeli do městečka, kdy tam probíhal ten jejich Nádam, téměř žádní turisté tam nebyli a bylo vidět, že to dělají pro svoji jako radost a pro svoje potěšení a že to je ta jejich tradice a bylo nesmírně zajímavé to pozorovat. Ten Nádam je jakési setkání vlastně. Tam jde o to, že ti pastevci jednou za rok se sjedou, jak už jsem popisoval, oni se zas tak často nepotkávají během toho roku a možná kolikrát žijí takovým trošku jako samotářským životem. Sice někde s tou svojí rodinou, ale ty kontakty ven moc nemají, takže se sjedou na ten Nádam a během dne probíhají různé jakési soutěže, taková klání, kdy ti pastevci spolu měří síly, a to třeba v mongolském zápase, to je takové bych řekl, asi nejatraktivnější divácky, anebo měří schopnosti svých koní, takže jsou závody v jízdě na koních, ale to nejezdí pastevci, ale jezdí jejich děti. To je zajímavé, to mám pocit, že jezdí jako jezdci kluci do 12 let, myslím, že 6 až 12 a ty vzdálenosti toho závodu bývají dlouhé přes 20 kilometrů, takže to je docela jako náročný závod jak pro ty děcka, tak pro ty koně a nesoutěží ty děti, ale soutěží ti koně. To když někdo vyhraje, tak vyhrál ten kůň, ne ten jezdec, což je docela jako zajímavé bych řekl z našeho pohledu, anebo mají soutěže v lukostřelbě, čili jsou různé ty disciplíny. No, nevím, jestli se můžu trošku zmínit o tom zápase jenom jako velmi krátce. Protože je to zajímavé pozorovat od začátku, když ten zápasník každý má nějakého svého jakoby kouče, asistenta nebo sekundanta, nebo jak ho pojmenovat, který ho před ostatními na začátku představí, vyzpívá tam jeho úspěchy, no a potom oni bojují s takovým systémem vyřazovacím mezi sebou, že vždycky vítěz, dva vždycky bojují, dva a dva, tak vítěz pak jde bojovat zase s jiným vítězem, až zůstane ten nejlepší a není to nějaká rvačka, je to takové docela taktické, různě se přetahují, snaží se překotit jeden druhého na zem, protože prohraje ten, kdo se jako první dotkne země jinou částí těla než chodidlem nebo dlaní. Jinými slovy, kdo prostě upadne, tak ten prohrál.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsou jasná pravidla tohoto zápasu, který nám přiblížil cestovatel Martin Loew v dnešním pořadu Jak to vidí. Provázel nás po Mongolsku a pokud vás to vyprávění zaujalo, tak na internetových stránkách www.promitani.cz si můžete prohlédnout některé fotky z Mongolska, která Martin Loew tam pořídil. Já vám děkuji za návštěvu. Přeji hezký den a na slyšenou.

Martin LOEW, cestovatel
--------------------
Já taky děkuji a těším se příště na slyšenou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.