Přepis pořadu Jak to vidí - 16.4.

16. duben 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise a také bývalý dlouholetý zpravodaj České tiskové kanceláře v Bruselu Karel Barták. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Karel Barták ...

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Z bruselského studia zdraví Jan Burda. Začíná pořad Jak to vidí Karel Barták, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise a také bývalý zpravodaj ČTK. Pěkné časné dopoledne, pane Bartáku.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Pane Bartáku, od vaší poslední návštěvy tady v bruselském studiu Českého rozhlasu se stalo mnoho podstatných událostí. Vláda, která české předsednické angažmá v Radě Evropské unie připravila, lidově řečeno rozjela, odchází. Designovaný premiér jedná o složení dočasného kabinetu. Od vyslovení nedůvěry vládě v českém parlamentu už nějaký čas uběhl, dají se shrnout bruselské ozvěny na tyto události, které se odehrály zhruba uprostřed našeho předsednictví? Co se povídalo a co se povídá?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
No, děkuji za otázku. Já bych chtěl především předeslat, že Evropská komise se nevyjadřuje k událostem a k dění ve členských státech, to znamená, že cokoliv k tomuto tématu tady řeknu, budou moje osobní postřehy a nikoliv tedy stanovisko Evropské komise. Samozřejmě pád vlády předsednické země nemůže nevyvolat nějaký rozruch a nemůže nechat nikoho chladným. Je to důležitá zpráva, protože to má nepříznivý vliv na tu rozdělanou agendu. Můžeme samozřejmě stokrát argumentovat, že v Bruselu o všem rozhodují úředníci, ale konečná rozhodnutí samozřejmě jsou vždycky politická a jsou to vždycky politické kompromisy. A tyto kompromisy vlastně mohou dosahovat pouze politikové, kteří reprezentují členské státy, tedy rada ministrů. A když se v této radě mění předseda, ať už je to ministr zemědělství nebo předseda vlády nebo ministr zahraničí, má to zajisté dopady na kontinuitu té agendy, na vazby mezi lidmi a tudíž i na to rozhodování. Takže od začátku řada analytiků a komentátorů předpovídala, že to české předsednictví bude dobře zajištěno na té expertní úrovni, řekněme, ale že problémy se mohou vyskytnout na úrovni politické. To se nakonec vlastně potvrdilo, ale mnohem dramatičtěji, než kdo očekával. Tím ovšem nelze říci, a to se také někdy objevuje, a s tím nelze podle mého názoru souhlasit, že by české předsednictví vlastně tím střídáním skončilo. České předsednictví bude pokračovat. Ten systém evropských institucí má velkou setrvačnost, věci se tady vlastně sunou kupředu samy, ta agenda je předem dána. To předsednictví je krátké, je pouze půlroční. To znamená, že Česká republika jako předsednická země zajisté dokáže řadu těch úkolů dotáhnout do konce. Nejsložitější to ovšem bude u těch, které jsou hodně citlivé a kde panuje nejistota, kde panuje nerozhodnost, kde jsou vyžadována obtížná jednání.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Pane Bartáku, na stránkách stálého zastoupení České republiky při Evropské unii je možné si přečíst článek, který už tam nějaký ten týden a měsíc je. Byl tam umístěn na začátku našeho předsednictví. Z něho cituji - předsednictví je velká šance pro Českou republiku ukázat svůj potenciál, projevit se jako důležitý a důvěryhodný partner na mezinárodním poli a prokázat, že za 2 desetiletí od roku 1989 jsme ušli velmi dlouhou cestu, na kterou potřebovaly některé státy podstatně delší časové období. Konec citace. Z vašich slov tedy usuzuji, že v podstatě jsme si trochu uškodili v tom smyslu, že jsme důvěryhodný partner. Je to tak?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Ano, dá se říct, že z tohoto hlediska zde panuje dosti značné zklamání, pokud jde o prestiž České republiky, pokud jde o její pověst. Protože ... ne proto, že by uprostřed předsednictví tedy přepřahala vládu, to se stalo v minulosti, pokud se pamatuju dobře, Itálii, stalo se to Francii, ale zde se rozšířil názor, že ten pád vlády v České republice vlastně byl zbytečný, že to byl jakýsi vnitropolitický rozmar. A to nelze odbýt úplně jako mávnutím ruky, jenom říct, že vlastně ti analytici nebo komentátoři té české politické scéně nerozumí, protože právě díky předsednictví se Česká republika dostala pod drobnohled. A dnešní postřehy a komentáře jsou velmi zasvěcené a dobře zdokumentované. Jsme zde prostě daleko více a lépe známi, než jsme byli v minulosti. A i řada mých kolegů v institucích Evropské unie se táže, proč vlastně nová členská země, která má předsednictví poprvé a přinejmenším 14 let žádné další předsednictví mít nebude, se nedokázala vnitřně jaksi ukáznit a předvést Evropě, že to dokáže zvládnout.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Jak to vidí Karel Barták z Evropské komise. Český rozhlas 2 Praha. Pořad Jak to vidí vysílaný z Bruselu. Pane Bartáku, vy máte velký vhled do toho, jak funguje centrum Evropské unie. Dá se říci, odhadnout, co mohou očekávat ti noví lidé, kteří nahradí stávající vládu, kteří přijedou sem do Bruselu? Budou mít nějakou autoritu, nebude to pouze nějaké formální působení?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Samozřejmě jejich přijetí bude zdvořilé, protože tady se prostě pohybujeme ve zdvořilé společnosti. Není zas, jak už jsem řekl, zase takovou obrovskou výjimkou, že by se změnila vláda předsednické země. To znamená, bude to nadále do značné míry alespoň formálně respektované předsednictví. Na druhé straně samozřejmě řídit Evropskou unii v 27 členech není procházka růžovým sadem, je to obtížná práce. A i pro ty ostatní členské státy, které si vlastně musí každého půl roku zvykat na nového předsedu, tak najednou už po 3 měsících si zase zvykat na nového předsedajícího ministra v té radě není úplně snadné. Ty věci se tím pádem komplikují a o to to budou mít ti nově příchozí těžší. A u těch složitých věcí může samozřejmě hrát roli i fakt, že se budou muset tu obtížnou látku mimořádně rychle, mimořádně rychle se zorientovat, že na nějaké velké školení, přípravu nebude čas. A ještě jednou říkám, mnohokrát jsem to zažil na vlastní kůži přinejmenším jako pozorovatel, že řídit takovou radu v 24 členech plus Evropskou komisi není vůbec jednoduché.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Jaký dojem doposavad tady v Bruselu činilo naše předsednictví, předsednictví České republiky?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Já bych řekl, že po těch úvodních některých přešlapech převládal dojem, že Češi odvádějí takovou solidní standardní práci. Měli i řadu příznivců mezi členskými státy, řadě zemí, hlavně těch malých zemí se líbilo, že se Česká republika i postavila Francii, že reagovala na ty útoky dosti nesmyslné, které se ozývaly ve francouzských médiích a tak dále. Nyní samozřejmě se to poněkud zkomplikovalo a partii bude samozřejmě nutné dohrát, ale o nějakém velkém záření si myslím, že už tady nebude moct být řeči.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Jsme za polovinou českého předsednictví. Které velké úkoly jsou ještě před námi, před vládou, která nastoupí, před lidmi, kteří to naše české předsednictví Evropské unii dotáhnou do konce, do toho pololetí? Jaké vidíte?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Je tam samozřejmě řada legislativních úkolů, které ... většina z nich vlastně dotažena do konce nebude, ani se s tím nepočítalo. Počítalo se s tím, že Česká republika tu legislativu posune o nějaký kus kupředu a předá tedy v dobrém stavu Švédsku. Z tohoto hlediska vlastně máme svým způsobem ... to, co bylo zpočátku považováno za nevýhodu, lze nyní považovat za výhodu, že vlastně Evropský parlament tento měsíc, nebo na začátku příštího měsíce zasedá naposled před volbami. Takže vlastně legislativní úkony nelze dokončovat bez spolupráce s Evropským parlamentem, že to teda jsou úkoly na druhé pololetí příštího roku. Pak jsou tady některé úkoly politické, které samozřejmě jsou velmi citlivé a které podle toho, jak je ta agenda naplánována, spadají do českého předsednictví. Je to například jednání s Irskem o tom, jakým způsobem by se mohla upravit případně, nebo doplnit lisabonská smlouva tak, aby ji Irsko mohlo v referendu ... nebo předložit znovu k referendu, aby byla přijatelnější. Tam jsou například ty záruky, že legislativa EU se nebude ... pravomoce EU že se nebudou vztahovat na takové věci, jako je umělé přerušení těhotenství, nebo že bude záruka, že bude zachována jednoznačně irská neutralita. Což byla témata, která se Lisabonu ... jako lisabonské smlouvy přímo nedotýkají, ale hrála v tom minulém referendu roli, takže je bude třeba nějakým způsobem politicky ošetřit. A to samozřejmě musí dělat předsednická země, musí ten kompromis s těmi ostatními členskými státy vyjednat. A to není úplně snadné v tom evropském kontextu. Druhá věc například podle toho, jak je ta agenda naplánována, tak by vlastně Česká republika měla zprostředkovat kompromis ohledně nového předsedy Evropské komise. Někdy na tom summitu v červnu, po volbách do Evropského parlamentu, se vlastně od České republiky očekává, že bude tím zprostředkovatelem mezi členskými státy, aby se na základě nejrůznějších vlivů, na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu na základě toho, jak jsou rozdány také posty v jiných institucích evropských i neevropských, rozhodli, kdo bude teda tím příštím předsedou Evropské komise. Což jsou jednání mimořádně citlivá a mimořádně obtížná.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 1 Praha, vysíláme Hosta do domu, a to z bruselského studia. Posloucháte pořad Jak to vidí. Karel Barták z Evropské komise. A my se po krátké hudební pauze opět přihlásíme.
Tady je Český rozhlas 2 Praha a pořad Jak to vidí. Karel Barták z Evropské komise. Vysíláme Hosta do domu z bruselského studia Českého rozhlasu. Teď možná začneme alespoň teoreticky mluvit mnoha evropskými jazyky, protože ... a je to téma, kterému se náš dnešní host Karel Barták hodně věnuje, téma jazyková vybavenost obyvatel Evropské unie a také jazyky, kterými se nejvíce v Bruselu mluví a jedná. Asi se shodneme na tom, že ta kulturní rozmanitost Evropy spočívá také v jazykové různorodosti. Jaké jsou vlastně oficiální jednací jazyky?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Tak oficiálních jednacích jazyků v Evropské unii je 23 a jsou to tedy všechny jazyky, které členské státy označily za svoje národní jazyky a vyžadují, aby byly uznány za ... a vyžádaly si teda, aby byly uznány za oficiální jazyky Evropské unie. To znamená, že Evropská unie oficiálně hovoří 23 jazyky a těchto 23 jazyků si je rovných. Samozřejmě praxe vypadá poněkud jinak. Já pracuji v generálním ředitelství, které se zabývá mimo jiné také tou problematikou mnohojazyčnosti. A řekl bych, že tady jsou 2 vlastně aspekty, které jsou nejzajímavější. Jeden je tedy aspekt toho, jak jste již předeslal, jak se Evropané učí jazyky. My ... od roku 2002 patří znalost jazyků mezi těch 7 základních schopností, o kterých se teda Evropská komise snaží přesvědčit členské státy, aby těchto 7 základních schopností prosazovaly ve svých vzdělávacích systémech od těch mateřských škol až tedy po to celoživotní vzdělávání pro dospělé. A tato základní schopnost říká, že by každý Evropan měl znát mateřštinu plus 2 další jazyky. Neustále se zde prostě hovoří o tom jakým způsobem to vylepšit, protože ta angličtina jako lingua franca Evropské unie a vlastně celého světa se neustále šíří, takže my jsme například měli vloni taková sezení, která řídil Amin Malúf, známý francouzsko-libanonský spisovatel a intelektuál, filozof, který navrhoval, aby každý člověk měl ... aby ty vzdělávací systémy byly nastaveny tak, aby se každý člověk naučil vedle své mateřštinu angličtinu plus jeden jazyk sousední země. Aby prostě ... aby ta angličtina, protože ta automaticky do toho stejně už bývá zahrnována. Zase máme statistiky, které říkají - dobře, angličtina je důležitá v některých kruzích, v businessu a tak dále, ale samotná angličtina nestačí. Jsou země, které vzdorují angličtině. V řadě zemí se člověk anglicky stále ještě nedomluví a je potřeba se učit i ty další jazyky. Máme statistiky, které dokazují, že příjmy podniků klesají až o 40 %, když jejich zaměstnanci mluví pouze anglicky a nikoliv dalšími jazyky. Samozřejmě záleží na tom, kam je orientován ten export těch firem a tak dále. Jisté je jedno, že ta rozmanitost musí být zachována. Politikou Evropské unie je, aby byla zachována, aby tedy se ta angličtina nestala skutečně ... ta angličtina v té podobě, v jaké se s ní mluví v evropských institucích, což samozřejmě musí být pro rodilé Angličany utrpení poslouchat tu angličtinu, která se používá na těch schůzích a poradách každý den v evropských institucích. A tím se vracím k té druhé části, to je používání jazyků uvnitř evropských institucí, na které jste se ptal. Tak samozřejmě těch 23 jazyků, které jsou si rovny, musí být zásadně ... ta rovnost musí být dodržována tam, kde sedí kolem stolu buď přímo zvolení poslanci Evropského parlamentu nebo suverénní členské státy. V těch ostatních institucích, v sekretariátech, v Evropské komisi zejména platí, že fungují 2 základní pracovní jazyky, což je angličtina a francouzština. A veškerá práce se odehrává v těchto 2 jazycích, až po výsledné dokumenty. Jakmile ty výsledné dokumenty jsou připraveny, tak zase musí být předkládány ve 23 jazycích. Je to obrovská práce. V kteroukoliv denní dobu ve všední den tady v Bruselu funguje 800 tlumočníků, kteří sedí v kabinách a tlumočí na nejrůznějších schůzích a zasedáních. Evropská komise zaměstnává přes 2000 překladatelů. Takže na druhou stranu samozřejmě není možné ve 23 jazycích fungovat, protože to způsobuje takové komplikace, taková zpoždění, taková nedorozumění, která jsou způsobena tedy neobratnými překlady, špatným tlumočením, prostě nejrůznějšími takovýmito přehmaty, takže je potřeba hledat nějakou takovou rozumnou rovnováhu mezi tou povinností dostát těm ... té rovnosti těch 23 jazyků a tedy používat ty pracovní řeči.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Někdy se ovšem lidé nedomluví, i když mluví stejným jazykem nebo třeba mluví rozdílnými jazyky, ale žijí v jednom státě. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Sedíme v hlavním městě Belgie, z lingvistického i kulturního hlediska je Belgie rozdělena na 2 části, sever, kde žijí Vlámové, kteří mají kořeny v Nizozemsku a Německu, a frankofonní valonský jih kulturně spjatý s Francií. No a země je od 60. let minulého století rozdělena oficiálně de facto na 2 jazykové oblasti, výjimkou je Brusel, ten je dvojjazyčný. Ono je to opravdu velký problém nějakým způsobem respektovat jazykovou různorodost a zároveň hledat kompromisy.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
No, v případě Belgie samozřejmě ten problém je navíc umocněn zásadním politickým problémem, takže vlastně vyjadřovat se v určitém jazyce už znamená hlásat svou příslušnost k určité části země. To napětí mezi těmi 2 částmi Belgie je samozřejmě značné a stupňuje se rok do roku, čím dál tím častěji se mluví o možném rozpadu Belgie. A jaksi v podstatě převládá názor, že kdyby nebylo toho smíšeného Bruselu, tak že by se to dávno stalo. Takže Belgie je taková, bych trošku řekl, země sui generis v rámci Evropské unie. A zajímavé je, že jak ve Vlámsku, tak ve Valonsku se většina dětí učí angličtinu a nikoliv jazyk té druhé části Belgie. A potom to horko těžko dohánějí po ukončení studií, protože když se chtějí nechat zaměstnat, řekněme, ve federální státní správě, tak musí prokázat znalost těch 2 jazyků. Ale i ty vzdělávací systémy jsou nastaveny tak, že vlastně nenutí ty žáky základních škol a středních škol, aby se učili, s výjimkou Bruselu, aby se učili jazyk té druhé části země, což je skutečně na pováženou.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Vy jste mi, pane Bartáku, připomněl Švýcarsko, které sice programově není členem Evropské unie, ale je tam několik oficiálních jazyků. A tam je ideálem, je to němčina, francouzštině, italština a rétorománština, a tam je ideálem, aby se každé dítě, a je to i v těch kantonálních zákonech, jako první cizí jazyk po svém mateřském naučilo jazyk, kterým se mluví v některých z kantonů. A ideál, což je možná trochu utopie i v tom Švýcarsku, je to, aby, dejme tomu, italsky mluvící Švýcar mluvil italsky a francouzsky mluvící Švýcar francouzsky, každý mluvil svým rodným jazykem a zároveň si rozuměl. To by bylo krásné, kdyby Litevec mluvil litevsky a Portugalec portugalsky a všichni jsme si v Unii rozuměli.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
No, samozřejmě to je taková utopie, ale kdyby už Litevec mluvil anglicky a krom toho ještě lotyšsky, tak samozřejmě to by bylo ... už ta situace by byla daleko příznivější, než je dneska. A s tím přistoupením těch nových členských zemí vlastně došlo k tomu, že angličtina výrazně posílila v evropských institucích. Já si pamatuji ještě doby, kdy francouzština jednoznačně převládala i na tiskových konferencích v Bruselu a tak dále, prostě francouzština byla naprosto hlavním jazykem před nějakými 10, 12 lety ještě jednoznačně, kdežto dnes angličtina naprosto převládla. Zprvu přistoupením Švédska a Finska a Rakouska, to byl první takový krok. A potom přistoupením těch nových členských států. Jsou tady ještě takové ostrovy, řekněme, v Evropské komisi například, kde se stále ještě mluví převážně francouzsky. Ale jsou zde dosti značné prostory, kde se francouzština už takřka neobjeví. Takže to byl jeden z důsledků rozšíření. Druhý byl, že přibylo nesmírně těch jazyků a přibylo jazyků malých zemí, což způsobuje potíže i logistické. V radě ministrů, v parlamentu, všude se před 5, 6 lety všechno přestavovalo, protože se musely přistavět kabiny. Aby se mohlo tlumočit z těch nových členských ... z těch jazyků nových členských států. Nehledě na to, že jsou obrovské problémy se sháněním těch prvotřídních tlumočníků a překladatelů. Já mám řadu známých mezi tlumočníky a vím, že není to žádný med pracovat pro evropské instituce. A řada z nich dává přednost tomu zůstat doma, řekněme, v České republice nebo někde v té Litvě, pracovat pro soukromé firmy a tak dále, než se přesunout sem do Bruselu, absolvovat ta nekonečná nezáživná jednání o té či oné legislativě. Takže chybí stovky dnes tlumočníků a překladatelů v evropských institucích. A moji známí, kteří organizují tu logistiku, to uspořádání, každý den kdo kam půjde, kdo bude co tlumočit, jakým způsobem a tak dále, mají strašlivou práci.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Jak to vidí Karel Barták, Český rozhlas 2 Praha vysílá z Bruselu.
Jak to vidí Karel Barták z Evropské komise ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Dnešní Téma dne ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha, pane Bartáku, se ptá, má titul - Šumava umírající, nebo znovuzrozená. To je obrat hodný slohu klasika příběhu královských hvozdů Karla Klostermanna. Kdybychom to zobecnili, ptáme se nejen našich posluchačů, ale i odborníků na ochranu přírody. Nakolik práv by měli mít ochranáři, nakolik jejich možnosti by měly zasahovat do života obcí, lidí v regionu, rozvoje turistického ruchu. Zkrátka hledáme ten správný kompromis, se kterým budou spokojeni všichni a příroda neutrpí. Co vy na to? Jste zastáncem striktního ... striktní ochrany přírody, nezasahování do jejích dějů?

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Já osobně se domnívám, že je potřeba vždycky přizpůsobit ten režim skutečně podmínkám té dané lokality, aby to vyhovovalo co nejlépe jak té přírodě, tak těm lidem, kteří v té přírodě nebo kolem té přírody žijí. Takže já si nemyslím, že by bylo, že je zdravé vytvářet nějakou legislativu, která by upravovala šmahem všechno a nedávala dostatek flexibility, dostatek pružnosti těm místním orgánům nebo, řekněme, regionálním orgánů, aby mohly si ty věci upravit podle místních podmínek. Pokud já si pamatuju, tak evropská legislativa má určité základní zásady toho režimu těch rezervací a ochranných stanovišť nejrůznějšího typu pro ochranu přírody, ale jsou to pravidla, řekněme, rámcová. A členské státy mají možnost v jejich rámci, pokud dodrží ty základní podmínky a základní kritéria, si ty věci upravit samy. A určitě se v té evropské legislativě neřeší, jaký je vztah mezi ochranáři a starosty místních obcí. Mně to připomíná takovou ... že často vlastně si lidé neuvědomují, jak ta evropská legislativa vlastně vypadá. A ani ta legislativa sama často nebere ohled na, řekněme, jiné typy směrnic a nařízení, které ... které řeší podobné věci. Já jsem se setkal před časem se starostou jedné obce na Moravě, který mi říkal - Evropská unie chce, abychom chránili netopýra. My máme na kopci netopýra, Evropská unie chrání netopýra. Na druhé straně Evropská unie chce, abychom stavěli větrné elektrárny. Netopýr nesnáší větrné elektrárny. Poraďte nám, co máme dělat, protože Evropská unie nám není schopná poradit.

Jan BURDA, moderátor
--------------------
Karel Barták z Evropské komise v pořadu Jak to vidí. Netopýra, ani kůrovce jsme bohužel nevyřešili, ale děkuji vám za cenné postřehy z Evropské komise. Krásný den z Bruselu.

Karel BARTÁK, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise, bývalý zpravodaj ČTK
--------------------
Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Karel Barták
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová