Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 7. prosince 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem ‚Jak to vidí‘ je Václav Malý, světící biskup pražský. Vítejte.

Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak prožít naplno advent? Jak se oprostit od zbytečností? Jak a proč se katolická církev staví k otázce homosexuality? Co je předpokladem svobody, spravedlnosti a míru ve světě? Připojte se k dnešnímu zamyšlení. Papež František dnes odpoledne představí veřejnosti na Svatopetrském náměstí letošní vánoční strom a betlém z písku. Na vzniku výjevu klanění Tří králů se podílel i český umělec Radovan Živný. Jak letos probíhá, pane biskupe, váš advent?

Václav MALÝ, biskup:
Já o adventu odmítám mnohá setkání z důvodu, abych vůbec neztratil smysl pro advent jako takový, protože jsou mnohá předvánoční setkání, všude je ruch, shánění a my v církvi tomu také často podléháme. Takže opravdu přijímám jenom ta nejnutnější společensky potřebná setkání, ale jinak opravdu v době adventu se snažím hodně zbrzdit. Prožívám pěkná setkání, třeba předevčírem jsem byl v Novém Městě nad Metují, to bylo skvělé setkání s lidmi, naprosto otevřená atmosféra, tak to mě povzbuzuje. Ale takových těch zbytečností, těm se opravdu vyhýbám a jsme velmi rád, že to dokážu, protože já mám někdy práci umět odmítnout. Těch požadavků je hodně, ale člověk se to musí naučit. To není z důvodu, že bych nějak přehlížel lidi nebo že bych si myslel, kdoví co jsem, ale opravdu, abych si zachoval svou duši. Nebudu se tady pohoršovat nad konzumem, to je taková už otřepaná fráze, ale bohužel opravdu ten advent ztratil naprosto svůj ráz, protože původně to měla být doba ztišení, doba usebrání, kdy vplujeme potom do té velké slavnosti světel, což jsou Vánoce. Dneska to všude září, jsou už vánoční stromky několik týdnů před Vánoci, tak alespoň si myslím, že je dobré se zamyslet nad tím světlem jako takovým. To bych řekl, že je dobrá záležitost, protože ve světle člověk vidí svou tvář. Ono to platí i v tom duchovním světle, že když se člověk nějak ztiší, zastaví a podívá se na sebe, tak se začne také trochu, pokud má dobrou vůli, čistit, protože máme zaneřáděné nitro všeličíms a je dobré udělat takový vnitřní úklid. Tak já myslím, že je dobrý podnětem, když je čas vánočních stromků na náměstí, reklamy svítí, si říci, chci opravdu mít nějaké vnitřní světlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A není právě třeba to, že je tady samozřejmě i ta konzumní stránka adventu nebo Vánoc, že prostřednictvím toho se nějak seznamujeme i s těmi tradicemi, když navštívíme třeba vánoční trh a podobně? Že nás to vlastně přivede k těm informacím o tom, proč vlastně a co slavíme...

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že to povědomí o Vánocích není úplně až tak nejlepší, že se to tak spíše zužuje na jistou sentimentalitu. Jistě je velmi dobrým zvykem, že si lidé o Vánocích dávají dárky, že musí myslet na to, co těm druhým koupí, ale přesto si myslím, že ta adventní doba je příliš spěšná, příliš mnoho kvapu a nesoustředění. A s tím mají lidé dneska opravdu potíže, se ztišit, být chvilku sám a zamyslet se nad sebou, nebýt rušen ničím a jen tak opravdu v té chvíli ticha spočinout. A to myslím, že je velmi ozdravující i pro duši, i pro tělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se oprostit od zbytečností? Jak se ztišit v dnešní době?

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že to jde, že každý má tu možnost. Samozřejmě lidé z vícečetných rodin... Tam je to těžší, ale i tam je to možné, že si navzájem vyhoví a že poskytnou tomu druhému možnost... Abych byl chvilku sám, a ne pořád takové to shánění, pobíhání, takový neklid. To myslím, že je taková bolest té adventní doby. Znovu říkám, já se nepohoršuji nad tím konzumem, nepohoršuji se nad těmi reklamami, to člověk nezastaví, ale právě tento moment...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co nám stojí za oběť, pane biskupe?

Václav MALÝ, biskup:
Za oběť nám stojí mnoho záležitostí. Já si myslím, že za oběť nám stojí, aby si člověk třeba zachoval svoji víru. Teď mi samozřejmě může někdo namítnout, že jsou někteří věřící, kteří jsou netolerantní, teď myslím víru, která opravdu nenarušuje soužití s těmi druhými, která neabsolutizuje svoji cestu, ale když křesťan třeba vsadí na Ježíše, tak stojí za to přinést oběť. A myslím, že i v naší společnosti v nedávné minulosti bylo dost lidí, kteří dovedli obětovat pro víru kariéru, dokonce někteří skončili ve vězení. Některé rodiny byly postiženy tím, že děti nemohly studovat a podobně. Přirozeně také stojí za to přinést oběť pro svobodu, zachovat si tu svobodu a nehrát divadlo sám před sebou, jak já říkám, nehrát život dvojí tváře. A to myslím také za to stojí, když člověk vysloví pravdu, aby za tou pravdou stál, i když to není třeba provázeno potleskem davu, nebo to dokonce přináší nepříjemnosti. Záleží přirozeně na způsobu, jakým člověk prezentuje pravdu, své přesvědčení, ale nemít tu zlomenou páteř, jak já říkám, být rovný, protože nakonec si člověk opravdu řekne, stál ten život za to, že jsem si zachoval svou tvář. Mohli bychom jmenovat i třeba další. I mezi námi se vyskytují lidé, a je dobře, že jsou třeba vyznamenáni i státními vyznamenáními, kteří zachrání někomu život, kteří riskují svůj život. Já třeba obdivuji hasiče. To je neuvěřitelné, co ti lidé musí podstoupit. To je také oběť a dělají to pro dobro těch druhých. A mohli bychom jmenovat celou škálu dalších záležitostí. Lékaři, kteří se snaží pomoci pacientovi, kteří třeba obětují svůj osobní čas... Takže bychom našli mnoho a mnoho lidských činností, kde se setkáváme s nezištnou lidskou obětí, a těm lidem to stojí za to. A pokud toto trvá, tak já myslím, že ta společnost má před sebou budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstantin polský, patriarchát pravoslavné církve, před pár dny zrušil 300letou podřízenost kyjevských prelátů vůči Moskvě a také sejmul klatbu, kterou moskevský patriarchát vyhlásil na ukrajinskou církev a její představitele. Jak lze chápat toto rozhodnutí? Je to krok k nezávislosti na Moskvě? Ruská církev na to reagovala velmi rozhořčeně.

Václav MALÝ, biskup:
Ano, na Ukrajině je tendence vytvořit takzvanou autokefální ukrajinskou pravoslavnou církev. Autokefální znamená v pravoslavném světě, že ta církev je samostatná ve společenství s těmi druhým pravoslavnými církvemi, ale že může jmenovat své biskupy, zatímco když ta církev není autokefální, tak nemůže jmenovat své biskupy, anebo není uznávána těmi dalšími pravoslavnými církvemi. A bohužel tato roztržka na Ukrajině je opravdu velká. Je třeba říci, že pravoslavné církve jsou často církvemi národními, často je také úzká vazba mezi politickými představiteli a mezi tou církví. Vidíme to jasně v Moskvě, ale vidíme to teď i na Ukrajině. Právě ukrajinská církev se teď snaží, aby se stala autokefální církví, potvrdil to cařihradský patriarcha, což je taková nepsaná hlava pravoslavného světa, i když nelze srovnávat jeho kompetence třeba s kompetencemi římskokatolického papeže. A teď má být koncil v polovině prosince, kdy má dojít ke sjednocení třech pravoslavných církví, které existují na Ukrajině. Jednak je to pravoslavná církev moskevského patriarchátu, pravoslavná církev kyjevského patriarchátu a takzvaná autonomní ukrajinská církev. Zdá se tedy, že dojde ke sjednocení té autokefální ukrajinské církve s tou autonomní ukrajinskou církví, ale ti, kteří se hlásí k patriarchátu moskevskému, tak jenom nepatrná část by se chtěla s nimi spojit, jinak ne. Je to podporováno přirozeně také ukrajinským vedením a nelze asi doufat, není to reálné, že by se všechny tyto tři církve spojily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bude znamenat pak v praxi sloučení těch všech tří pravoslavných církví na Ukrajině?

Václav MALÝ, biskup:
To by znamenalo, že si ta církev může jmenovat své biskupy a že dojde také ke smíření. Protože teď je napětí, bohužel v tom hraje často roli i politika nebo národní povědomí. Já to nechci posuzovat, ale není to takové dobré svědectví pro celý křesťanský svět, protože samozřejmě toto rozdělení, toto vnitřní napětí, pochopitelná touha po autokefální ukrajinské církvi je svědectví neshody, svědectví nesmiřitelnosti. Teď to napětí roste a myslím, že to neprospívá křesťanskému svědectví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ruští církevní představitelé se obávají, že na Ukrajině teď začnou vyhánět z chrámu ty duchovní, kteří zůstanou věrni moskevskému patriarchovi.

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že to by právě nemělo nastat. Já chápu tu touhu Ukrajinců po autokefální církvi. Potvrdil to cařihradský patriarcha, ale na druhé straně by to nemělo vyvolávat i tyto akce, protože znovu říkám, jako křesťané bychom měli cítit zodpovědnost, že máme svědčit o tom základním, a to je Ježíš Kristus, o evangeliu radosti, naděje a lásky. A i když nás dělí různé názory, jsou různá napětí, tak rozhodně by to nemělo ústit v tyto činy, kdy těm druhým budeme zabraňovat, a dokonce se dopouštět nějakého násilí. Přirozeně lze to třeba očekávat, tak uvidíme. Bohužel právě to pravoslaví je často příliš vázáno na ty politické elity a ty toho potom využívají a stává se to takovým beranidlem. Putin dneska chodí na všechny pravoslavné slavnosti a dobře víme, jak manipuluje i pravoslavnou církví v Rusku. Tím nechci být soudcem a vůbec nechci říci, že všichni pravoslavní na Ukrajině nebo v Rusku jsou nacionalisté, ale toto nebezpečí je, protože část vedení těchto církví opravdu k tomu nacionalismu nemá daleko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Existuje podobně vyhrocená situace třeba v jiných zemích, kde je pravoslaví? Protože tady jsme hovořili o tom, že došlo ke zrušení podřízenosti kyjevských prelátů vůči Moskvě, která trvala 300 let.

Václav MALÝ, biskup:
To napětí existuje spíše v zahraničí v demokratických státech, protože je mnoho vyznavačů pravoslaví žijících v západních státech Evropy, ve Spojených státech, v Kanadě a tam to jsou samozřejmě menší společenství a někdy je mezi nimi napětí, a především napětí mezi těmi komunitami v demokratickém světě a mezi komunitami, které jsou vysloveně na území pravoslavných. Například je to Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Gruzie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež František nedávno v knižním rozhovoru řekl, že je znepokojen tím, že homosexuálové mohou získat kněžské svěcení. Podle něj takové projevy náklonnosti ke stejnému pohlaví nemají mezi duchovenstvem co dělat. Papež mimo jiné poznamenal, že v mnoha společnostech se zdá, jako by se homosexualita stávala módní záležitostí. Co říkáte jeho slovům? Překvapila vás?  Hlava současné katolické církve je považována právě v otázce homosexuality za poměrně liberálního. To spíš vypadá, že se přiklání ke konzervativci někdejšímu papeži Benediktu XVI.

Václav MALÝ, biskup:
Teď je to takový mediální špek posledních dnů. Ona ta kniha rozhovorů, která se jmenuje Síla povolání, vyšla teprve 3. prosince. Samozřejmě už jsou citace z tohoto rozhovoru. Bylo by dobré přečíst si celý ten rozhovor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to, myslíte, vytržené z kontextu, ta jeho slova?

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že je opravdu třeba to vidět v kontextu. Ano, tak kniha se především zabývá povoláním, to znamená, rozhodováním toho, kdo chce jednou být služebníkem církve jako kněz nebo kdo chce vstoupit do nějakého církevního řádu. Samozřejmě ta kniha především pojednává také o těch předpokladech, o lidské zralosti, duševní zralosti, poznání a podobně toho kandidáta a mimo jiné se tam také mluví o homosexualitě. Ale nikde tam třeba neříká František, že homosexualita jako taková by byla deviací nebo nemocí. Ano, mluví tam o tom, že se dnes stala jako módou a také že se začíná šířit takzvaná gay kultura. To je pravda, že o tom mluví. A co se týká toho přijetí jedince s homosexuální orientací, tak tam je třeba také velmi jemně rozlišovat. On neříká zásadně nikdo, ale říká, že nelze přijmout jedince na přípravu ke kněžství nebo k vstupu do řehole, který má hluboce zakořeněnou homosexuální tendenci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč by to mělo vadit?

Václav MALÝ, biskup:
Protože se musí rozpoznat, jestli ten člověk je opravdu schopen se ovládat s touto orientací a jestli příliš nepodporuje tu gay kulturu, kdy řekne, to je přece moje potřeba. Já chci ale jenom říci, že to platí i pro heterosexuály, kteří slibují celibát, že se mají zdržet nějakých intimností s druhým pohlavím. A to samé platí pro ty homosexuály. Já jsem si to opravdu z těch citací přečetl docela podrobně, abych vám na to mohl odpovědět, takže tam není úplně, že nikdo, ale ten, kdo má hluboce zakořeněnou homosexuální tendenci, to znamená, jehož ta orientace stále ovládá a stále je přitahován i k dalším aktivitám v této oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není ale sexuální orientace ryze soukromou záležitostí každého z nás?

Václav MALÝ, biskup:
Samozřejmě, že je. Mně se zase na druhé straně nelíbí to přílišné propagování práv homosexuálů. Já osobně lidsky proti nim nic nemám, ale na druhé straně některé ty projevy, myslím, že opravdu souvisí s tou gay kulturou. Na druhé straně ten, kdo se připojí ke kněžství, to je člověk, který stojí před těmi druhými, to znamená, že by se měl v této oblasti opravdu ovládat, že by měl dodržet slib. Nebo když žije v řeholi, tak to je nebezpečí, když je homosexuálně orientován člověk a žije v komunitě se stejným pohlavím. To je dobře si uvědomit, stejně jako když by heterosexuál vstoupil do ženského prostředí, tak to nebezpečí je také větší. Proto papež na to upozorňuje. To se týká těch mužských řeholních, případě ženských řeholních komunit, kde ten člověk sdílí 24 hodin s těmi druhými. Tak samozřejmě tam ten skluz je velmi pravděpodobný a ten člověk se musí mnohem více ovládat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Povedou třeba i tato slova papeže, která jsme rozebrali, k další diskuzi o celibátu v katolické církvi, o jeho zrušení?

Václav MALÝ, biskup:
Ta diskuze naprosto existuje celá léta. My už jsme jednou o tom mluvili. Dnes kdyby papež řekl, dáváme zelenou, tak by to naprosto rozdvojilo církev, protože jsou tak vyhraná stanoviska, že se mi nezdá, že by v dohledné době došlo ke zdobrovolnění celibátu, protože by to rozdělilo církev. Jinak ta diskuze probíhá stále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jako společný standard pro všechny lidi bez rozdílu byla před 70 lety v Paříži přijata valným shromážděním OSN (Organizace spojených národů) Všeobecná deklarace lidských práv. Přesně to bylo 10. prosince 1948. Co nám připomíná v současnosti, pane biskupe, v době šířících se různých nenávistných projevů?

Václav MALÝ, biskup:
Je to zlom v moderních dějinách světa, že 10. prosince 1948 OSN vydala takzvanou Všeobecnou deklaraci lidských práv. Samozřejmě v této tendenci se pokračuje, protože už třeba v roce 1950 vznikla evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Byla vydána v roce 1961 evropská a sociální charta, v roce 1966 mezinárodní pakt o občanských a lidských právech a o sociálních, hospodářských a kulturních právech. V roce 1993 i ČR se zavázala k Listině základních práv a svobod. Takže tento základní dokument byl potom rozvíjen, aplikován a rozšiřován podle potřeb vývoje světa. Je to základní dokument, který v podstatě upozorňuje na to, že je důležité respektovat důstojnost každého člověka, že základně si jsou všichni lidé rovni ve své důstojnosti bez ohledu na jejich sociální a společenské postavení. To myslím, že je důležité a že je základní právo každého člověka, aby mohl vést důstojný život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To bychom mimochodem mohli vztáhnout i na předchozí téma, ale nechci se vracet.  

Václav MALÝ, biskup:
Ano, a přirozeně bohužel je mnoho států na světě, kde základní lidská práva nejsou respektována. Buďme rádi, že žijeme v demokratickém světě, ale já jsem to tady v minulosti také několikrát připomínal, že když se člověk podívá na mapu světa, tak bohužel je to menší část světa, kde ta demokracie jakžtakž funguje a kde jsou respektována jakžtakž lidská práva, a bohužel je mnoho oblastí, kde respektována nejsou. 10. prosince je Den lidských práv a bylo by dobré si tento den stále připomínat, co to znamená, že mám právo, ale přirozeně je důležité, a na to se dneska někdy zapomíná, že máme také povinnosti i vůči celku, vůči prostředí, které spoluvytváříme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme se dívala na web OSN, tak lze tam vyčíst třeba, co je zapotřebí dál řešit. Například na 800 milionů lidí v současnosti žije ve slumech. Dětská práce se týká 10 % dětí světa. 65 milionů lidí bylo v roce 2015 nuceno opustit domov kvůli válce a kvůli pronásledování, což je každý 113. člověk planety. Například v roce 2016 bylo zavražděno 101 novinářů. Každý třetí člověk je zadržován bez toho, aby byl souzen nebo odsouzen za trestný čin... A takto bych asi mohla v té statistice pokračovat. Co je podle vás předpokladem svobody, spravedlnosti, míru ve světě?

Václav MALÝ, biskup:
Předpokladem je, že respektujeme toho druhého, že je možnost svobodných voleb, kde člověk zodpovědně volí, ale ono to není tak jednoduché. Vidím to v některých islámských zemích, kde byly poměrně svobodné volby, ale chytly se toho různé radikální skupiny, které ovládly média, takže ono to není vůbec tak snadné. Je třeba lidi vychovávat k tomu, že jsou součástí celku, že nemůžou zůstat jenom v oblasti svého kmenu nebo rodu, ale že společnost je vytvářena i různými sociálními skupinami, že se nemohou uzavírat do své osobní slupky nebo do slupky svého sociálního prostředí nebo kmenového prostředí. To předpokládá výchovu, to předpokládá osvětu. Samozřejmě to předpokládá také zodpovědnost těch, kdo se tu osvětu snaží šířit, aby byl člověk opravdu vychován k tomu, já mám svá práva, mám také své povinnosti. Přirozeně ti, kdo stojí v čele společnosti nebo státu, aby to nechápali jenom jako výtah k obohacení, výtah k vlivu, výtah k tomu, aby se tam usadili. To je proces, který nikdy nebude dokonale hotov, to je stále kvas, a teď je důležité a zodpovědnost demokratických států, aby opravdu se snažily prosazovat lidská práva, ne násilím, i v zemích, kde nejsou respektována. Já jsem docela zneklidněn, že naše zahraniční politika po dlouhá léta opustila ten havlovský étos, že jsme spoluodpovědní i za stav lidských práv ve světě a že je důležité tuto otázku nepodceňovat. Zdá se, že nový ministr zahraničí se o to snaží a dobře víme, že už naráží. Ale jsem vděčný, že z Ministerstva zahraničních ČR už dnes zaznívají trošku jiné tóny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vy vnímáte lidská prává 21. století nebo jak byste je formuloval? Co je to hlavní?

Václav MALÝ, biskup:
Hlavní je, aby byly respektovány svobody, aby byla respektována rovnost a zajištěna důstojnost každého člověka a vytvářeno prostředí, kde má každý člověk možnost opravdu svého duchovního, duševního rozvoje. Nejenom růstu. Dneska se to všechno zužuje na ekonomiku. Růst životní úrovně, to je jistě důležité, ale především rozvoj lidství jako takového.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Máme ještě dvě minuty na postřehy z kultury. Již tradiční tečka za ‚Jak to vidí‘. Co vás v poslední době zaujalo, oslovilo?

Václav MALÝ, biskup:
Velmi se mi líbilo představení pardubického divadla v Divadle v Dlouhé v Praze Karla Václava Raise – hráli Kalibův zločin. Výborné. Potom velmi pěkné představení ve Vinohradském divadle Arthur Miller – Čarodějky ze Salemu, pak jsem viděl v Divadle na Palmovce takové odlehčené představení, ale docela pěkné – Edith a Marlene o Edith Piaf a Marlene Dietrichové. A teď jsem viděl v Dlouhé v Praze představení Dopisy Olze. To jsou dopisy Václava Havla, které psal z vězení na Borech, kde byl ve vězení 3,5 roku od roku 1979 do roku 1983. Každé to představení má své, nemáme čas je rozebírat, ale docela doporučuji tato představení, že stojí za zhlédnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Taky kulturně lze prožít advent, když jsme hovořili o tom, jak si to užít nebo prožít naplno...

Václav MALÝ, biskup:
Já, když vidím kvalitní představení, tak to je cesta k něčemu, co člověka nadnáší. A já vždycky říkám, že kvalitní představení je cesta k Bohu, i když tam vůbec není náboženské téma. I když se tam vůbec o Bohu nebo křesťanství nemluví, tak je to cesta někam vzhůru nad tu všednost.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání pořadu ‚Jak to vidí‘ světící biskup pražský Václav Malý. Já vám děkuji za vaše postřehy a těším se na další návštěvu. Ta už bude v novém roce.

Václav MALÝ, biskup:
Děkuji za příjemné chvíle a přeji posluchačům dobře prožít tuto adventní dobu a samozřejmě i vánoční radost a naději. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na shledanou a na slyšenou. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.