Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 2. října 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, naladili jste si pravidelný rozhovor na aktuální témata. Vítá vás u něj Zita Senková, mým hostem je světící biskup pražský Václav Malý, dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ohlédneme se mimo jiné za 30 lety německého znovusjednocení, tradicemi Lužických Srbů a zamyslíme se také nad transparentností Vatikánu či odvahou ke spravedlnosti. Přeji nerušený poslech. Před 30 lety 3. října 1990 se oba německé státy, Spolková republika Německo a Německá demokratická republika opět spojili v jeden stát, jak se pane biskupe, z vašeho pohledu podařilo realizovat, naplnit již legendární výrok kancléře Helmuta Kohla, či lépe řečeno, jeho slib proměnit někdejší NDR v kvetoucí krajinu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Tak já myslím, že se to hodně daří pořád, jak se dozvídám jednak z tisku, jednak když mluvil s lidmi, kteří se vyznají v tamní situaci, ten rozdíl je ještě znát především tedy mentálně, nicméně ta východní část dnešní Spolkové republiky Německo, bývalá tedy Německá demokratická republika udělala obrovský skok, právě díky masivní tedy finanční pomoci, hospodářské pomoci západní části současně Německé spolkové republiky, takže myslím, že je dobře, že toto sjednocení bylo vlastně stvrzení toho, co se událo v druhé polovině roku 1989 a západní tehdy a Německo bylo velké, velkorysé, protože zaplatilo Rusku 100 miliard tehdejších německých Marek za to, že tehdejší vůdce tehdejšího Sovětského svazu Michail Gorbačov s tím souhlasil, to je veliký čin a Německo dneska bych řekl, že je zárukou jisté stability Evropy. Hraje významnou roli a myslím, že můžeme jenom vítat, že k tomuto kroku došlo, i když tedy ve východní části současné Spolkové republiky Německo jsou také radikální síly, je tam ta strana pravicová, která pořádá různé protesty a podobně, ale pořád to tedy není převažující hlas, takže dobře, že máme tohoto souseda a já musím jenom říci, že Němci udělali obrovský kus práce hned po roce 1945, to vůbec nebylo snadné po nacismu, ustanovit struktury, obnovit instituce, aby to opravdu demokraticky fungovalo a nejde tedy jenom o ten hospodářský růst, ale jde o to, že Němci opravdu zpytovali svědomí své minulosti a snaží se být tedy demokratickým státem a v současné době, když nastala ta vlna těch migrantů, tak to bylo zase Německo, které otevřelo dveře a v podstatě vidíme, že tím Německem to dnes neotřáslo, že opravdu Německo dnes je místem jisté stability evropských států a národů a dobře víme, že není to snadné se domluvit na společných procesech, na společných krocích a Německo v tom hraje významnou roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co podle vás stojí za vzestupem pravicových populistů nebo extremistů zejména v té východní části Německa?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, tak přirozeně využívají jisté frustrace, protože ještě žije generace a my to známe tady i z naší republiky, které zažily tedy ten systém před rokem 1989, kdy veškerá iniciativa byla potlačována, ta společnost byla i ideologizována a to přetrvává určité části obyvatel Spolkové republiky Německo a samozřejmě ta rebelie těch mladých lidí, který také souvisí s jistou rebelií i dalším tedy světě, že jo stavět se tedy proti tomu systému volného trhu, který přirozeně není vždy spravedlivý a využívají se tyto nálady potom i do těch protestů, ale je špatné, že někdy ty protesty jsou spojený s násilím a to myslím, že je velmi špatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak už jste i sám naznačil, pane biskupe Malý, četné studie aktuálně dokládají, že mnoho lidí na východě země se stále cítí jako občané druhé kategorie, mzda tamních obyvatel stále činí pouze 88 % platu západního Němce, faktem je ale také to, že například hrubý domácí produkt je v nových spolkových zemích čtyřnásobný, než jaký byl v roce 1990, a to že v těch životech a postojích Němců na západě a na východě přetrvává mnoho rozdílů, u těch 30 let po znovusjednocení, netají ani spolkový zmocněnec pro nové spolkové země /nesrozumitelné/, podle něj řada rozdílů přetrvává nejenom ve mzdách, ale třeba v péči o děti, v důvěře v politické lídry, ve státní instituce, proč se ještě tedy nepodařilo překonat většinu těch rozdílů, 30 let je málo?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Já myslím, že byla trošku naivní očekávání, to se týkalo, tedy i naší republiky, že během 10 let dosáhneme životní úrovně jako v Německu, ale ty Němci začali tvrdě pracovat hned po druhé světové válce a teprve v šedesátých letech, jak jsem se dozvěděl i od lidí, kteří tam tedy žili, začala ta životní úroveň stoupat, to byla opravdu nejméně 20 let velmi tvrdá práce a samozřejmě v tom Němci pokračují, zatímco východní Němci měli velikou výhodu, že tam bylo nalito mnoho a mnoho miliard, takže tím pádem se zdálo, když byl ten výsledek jistého zvýšení úrovně poměrně brzy vidět, že to bude tím tempem pokračovat a je to v podstatě není možné. Ta iniciativa musí být a já bych to vůbec tak neviděl, že to je situace, která vede zase k nějakému rozdělení, ale ta mentalita je pořád ještě trošku jiná u těch starších generací, koukněte se, kolik u nás je lidí, kteří si nostalgicky dívají na dobu před rokem 1989, vůbec si neuvědomují, že třeba nejsou vydírání kvůli svým dětem, že se může cestovat, že mají svobody občanské, já neříkám, že je všechno v pořádku a tohle v podstatě moc tak jako nehodnotí a stále tedy nějak tak zírají na tu dobu před rokem 89, kdy každý měl své jisté, ale víte třeba ta pracovní morálka, já nechci moralizovat, nechci posuzovat, ale ta léta zdaleka nebyla tak dobrá a často lidé brali také peníze, kterým neodpovídal výkon a jejich práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To letošní kulaté jubileum se obejde bez nějakých velkých hromadných oslav kvůli šíření koronaviru, mimochodem tu jednotu si chtějí Němci připomenout zpěvem, to je iniciativa 3. říjen, Německo zpívá a organizátoři vyzývají, aby si Němci zítra v 7 hodin večer, ať už v ulicích nebo na balkonech nebo prostě jen tak doma, společně zazpívali třeba evropskou hymnu Beethovenovu Ódu na radost.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, to je nádherné, já kdykoliv tu ódu uslyším, člověk už to má oposlouchané, zná takřka každý tón, a přitom si začne broukat, i když třeba jsem na koncertě a hrají tuto část Beethovenova díla, tak mně to nedá, abych se do toho nějak nevložil, tak to je dobře, že zrovna je vybraná tato skladba z Beethovenova díla, která má oslavit sjednocení Německa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vy ale teď nechci odbočovat od tématu, mám na mysli teď bohoslužby, od pondělí budou bez zpěvu.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No, bude to chudé. Jistě je třeba respektovat toto nařízení, ale víte bez zpěvu ten život je smutný a já myslím, že ve zpěvu člověk zase cítí více sounáležitost s těmi druhými než jenom když komunikuje slovy nebo gesty, takže to je jistá tedy újma, já doufám, že to v kostelích přežijeme, ale doufám také, že potom až to bude uvolněno, takže s tím více lidé se vloží do toho, aby si společně zazpívali, to platí i při těch bohoslužbách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Světící biskup pražský Václav Malý. Mezi regiony na východě Německa, v někdejší NDR, které prošly obrovskou proměnou, patří určitě Lužice, historicky se toto území rozkládá podél toku Sprévy, dělí se na Horní a Dolní Lužici a vy jste se tam právě podíval, pane biskupe Malý z bohoslovci. Jaké máte zkušenosti, jak se vůbec Lužickým Srbům daří udržovat jazyk, tradice, svou kulturu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano, začátkem září tohoto roku jsem byl s bohoslovci, kteří studují za pražskou diecézi, byl s námi také pan kardinál, pan generální vikář a navštívili jsme různá místa tohoto území, Lužičtí Srbové se snaží opravdu svůj jazyk nejen udržovat, ale rozvíjet, vycházejí noviny, v tomto jazyce je i rozhlasová stanice, počet Lužických Srbů není příliš jako znám, protože při sčítání v podstatě oni nemohou uvést, že jsou národnostní nebo etnika lužickosrbské, oni jsou občané tedy Německé spolkové republiky, oni o to usilují, ale zatím tedy v tomto nedosáhli svého cíle, nicméně žijí ve svobodě, mohou rozvíjet tedy svoji kulturu a o to se také snaží, je zajímavé, že tam natalita je velmi vysoká, že mezi Lužickými Srby opravdu v rodině mít 3, 4 děti, není žádnou výjimkou, zároveň drží také tradice různé lidové slavnosti, byli jsme také na pouti v jednom místě a přišly tam mladé dívky v krojích, přicházejí v krojích i starší ženy, takže opravdu ta, to společenství Lužických Srbů žije a oni mají velmi vřelý vztah vůči Čechům a Moravanům a zvláště tedy i vůči Praze a my jsme tam viděli také nádherné památky, navštívili jsme hrad Ojbín, to doporučuji každému, to je nedaleko hranic severně od Liberce, starý gotický hrad a on je zajímavý také tím, souvisí s našimi dějinami, že tam při husitských válkách a politických válkách byl uložený poklad svatovítské katedrály, takže tyto vazby jsou nejen v současné době, ale sahají hluboko do minulosti, mimochodem lužická, Srbská Lužice patřila do devatenáctého století k České koruně, takže je to bychom tady museli být jako déle potom, jsme navštívili Budyšín a pro mě tedy bylo zajímavé, to sám jsem nevěděl, ať jsem Německo navštívil mnohokrát, tamější katedrála je rozdělena na dvě části, sice je to jeden prostor, ale přední část používá katolická církev, zadní část církev luterské, evangelická, takže to je dost jako zajímavé, že v jednom kostele se konají bohoslužby, jak evangelické, tak katolické, tak to já poprvé s ním setkal a bylo mi tedy řečeno, že těch kostelů na území Spolkové republiky Německo je ještě více, potom velmi bylo zajímavé, když jsme byli v jednom městečku /nesrozumitelné/, je to spíše tedy větší obec a tam je hřbitov takzvaných Bílých křížů. Je to veliká symbolika, hrob jako hrob, je podobný, na tom hrobě jsou bílé kříže a pozlacené tělo ukřižovaného Ježíše, neexistují tam rodinné hroby a když člověk zemře, tak podle uvolněného místa je pochován do nějakého toho hrobu, tudíž to symbolizuje, že všichni jsou si rovni, že všichni tedy vstupují před boží soud, ale že nikdo tedy není privilegovaný, ta bílá barva samozřejmě symbolizuje čistotu, zlato symbolizuje také tedy čistotu a bylo toho tedy pro mě velmi, velmi imponující, že tento symbol mluví sám za sebe, pokud někdo bude v této oblasti, doporučuji navštívit tedy tento hřbitov Bílých křížů, ta obec se jmenuje Ralbici, potom jsme spali v klášteře /nesrozumitelné/, sester, to je velmi tedy starý klášter, který také tedy měl i vazby k dějinám naší vlasti a byli jsme například v jedné vesnici, kde jsme potom byli pozváni k posezení a tam začli teda ty místní obyvatelé, byla to malá obec, která měla asi 60 obyvatel, ale takhle všichni se zúčastnili a začali zpívat ty krásné srbské písně, ale ono je tomu hezky rozumět, i když úplně také to není jednoduché, to bylo něco tak srdečného, co už jsem tedy dlouho nezažil, takže doporučuji, když navštívíme Německou spolkovou republikou, nejen navštěvovat třeba krásnou obrazárnu v Drážďanech nebo samozřejmě západ Německé spolkové republiky, ale také teď lužickou, Srbskou Lužici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem s Horní Lužicí souvisí také slavná známá adventní hvězda, která pochází nebo se zrodila v Herrnhutu.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak pojďme k dalšímu tématu, spisovatelka a držitelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová, která jako jediná členka vedení koordinační rady běloruské opozice zůstávala ve vlasti na svobodě, odletěla do Německa, ona sama říká, že to nesouvisí s politikou, že neodjela navždy, že těmi důvody jsou osobní a literární záležitosti jako třeba veletrh ve Švédsku nebo předání ceny na Sicílii. Podle její spolupracovnice paní Tjurinové ovšem návrat spisovatelky závisí na vývoji událostí v Bělorusku, i na tom, zda jí to běloruské úřady umožní.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Já myslím, že je to škoda, že odjela, chápu, nevyčítám, ale ona je symbolem a bylo důležité, že tento symbol zůstával na místě a musím tady tedy pochválit diplomaty 10 evropských států, členů Evropské unie, včetně tedy České republiky, že se střídali a hlídali tedy byt této veliké spisovatelky, aby náhodou nebyla zatčena tamní tajnou policií, to myslím, že stojí za to tato solidarita naprosto jasná a pokud tedy paní Alexijevičová zůstávala, tak myslím, že lidé také potřebují vidět, že nějaký symbol zůstává, z tohoto hlediska si myslím, že je to škoda ale, samozřejmě já tu situaci úplně neznám. Mně se to soudí, že jo ze svobodného světa, ale doufám, že se bude moci vrátit, protože dobře víme, jak je to s arcibiskupem Kondrušovicem, který se nemohl jako vrátit do Běloruska. To je arcibiskup v Minsku, katolické církve a má velké těžkosti, aby se mohl vrátit, víme že jo, že paní Cichanouská je v Litvě a že zatím se vrátit také nemůže, tak já doufám, že s touto velkou spisovatelkou to nedopadne stejně, jinak doporučuji její dílo, mnohé je přeloženo do češtiny a musím říci, že tam teprve člověk pozná, co to znamená ruská mentalita. To vydá za mnoho komentářů, já se zajímám Ruskem a čtu různé komentáře v různých tedy jazycích o Rusku, ale tohle to je to nejlepší, co jsem zatím četl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co je tedy ruská mentalita, jak jste to pochopil, možná i na základě díla paní Alexejevičové nebo vůbec z vašeho studia.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
No pořád jakási rozeklanost, neodpoutání se úplné od té minulosti, lpění tedy na významu té takzvané vlastenecké války, ne příliš probuzená iniciativa, stále čekající, co přijde, tedy takzvaně ze shora, samozřejmě tam je toho tedy mnohem více, takže a i tedy jistá oddělenost od Evropy jako takové, že tam není úplně ten pocity, že patří tedy ta východní část nebo západní část Ruska do Evropy a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Se světícím biskupem Václavem malým se zaměříme na Vatikán, vedení katolické církve řeší finanční skandály a podvody, kvůli kterým před týdnem rezignoval vlivný šéf jedné s kongregací římské kurie, kardinál /nesrozumitelné/, se svými spolupracovníky zpronevěřil státní peníze a použil jen na nákup luxusních nemovitostí v Londýně, Vatikán včera poprvé zveřejnil detailní data z rozpočtu církevního státu a slíbil, že jeho finanční toky budou příště průhledné jako sklo, je to snaha o transparentnost?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano, je to snaha o transparentnost a je výborné, že papež František toto prosadil. Trvalo to dlouhá léta a myslím, že je to dobře, protože každá organizace by měla opravdu transparentně ukazovat, jak hospodaří, jak využívá finanční prostředky, protože Vatikán sám o sobě není bohatý, dostává prostředky od především od té katolické církve ve Spojených státech, hodně platí také katolická církev v Německu, vybírá se na takzvaný svatopetrský halíř, že jo, aby se podporovaly misie a podobně a tyto jistě nejsou tedy malé částky, takže je dobře, aby také ti dárci, ti sponzoři, kteří to dělají opravdu s otevřeným srdcem, tak aby věděli, jak ty prostředky ty jsou využívány.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Súdánská vláda podepíše po desetiletích války mírovou dohodu s povstalci a v zemi už také nebude islám privilegované náboženství.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano, je dobře, že tuto otázku otevíráte. Já totiž se snažím, abychom chápali ten islámský svět nejen jako monolit, ale, že se tam také leccos různého děje a tohle tedy já osobně velmi vítám, že ta vláda, která se ujala tedy vlády minulý rok, svrhla diktátora, to byly především tedy vojáci, jednak se omluvila křesťanům za pronásledování v Súdánu a jednak tedy teď právní, je právní odluka náboženství a státu, tudíž šaríja už není státní, právním systémem, ale je tady tedy odluka, to je velmi důležité, které má tak, což má také velké důsledky, protože jednak je zákaz ženské obřízky, jednak už je zrušen trest za odpad od víry a zároveň tedy je legalizace alkoholu, takže tohle je velmi důležitý posun, já jsem v Súdánu byl před několika lety a setkal jsem se tam také s křesťany a ta situace je tam opravdu nebyla dobrá, společenská, politická, i když jsem se tam setkal také s báječnými lidmi, takže znovu říkám, je to určitý zase pokrok, že v jednom státě, v němž bylo právo islámské jako státní právo, takže teď došlo tedy k odluce a šaríja není státní právní systémem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Do kin se dostal nový francouzský snímek režiséra Romana Polanského Žaluji o takzvané Dreyfusovo aféře, je to příběh z konce devatenáctého století, kdy byl důstojník francouzské armády Alfred Dreyfus lživě obviněn ze špionáže a velezrady, až po mnoha letech se dočkal omilostnění. Ta kauza odhalila nejenom selhání spravedlnosti, ale i antisemitismus ve společnosti a také to, že lidé občas umí nenávidět i toho, koho vůbec neznají, ten snímek letos získal prestižní francouzskou filmovou cenu César režii, jak vnímáte právě tento jaksi konflikt?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Ano, to máte pravdu, já se s tím také někdy setkávám, že někteří lidé opravdu třeba nenávidí muslimy, přitom neviděli konkrétně žádného muslima nebo někdy se mluví tedy o Židech, opravdu nepěkným způsobem, i když o tam jsme také mluvili v minulosti, řekl bych že tady nějaký tvrdý antisemitismus v české společnosti není ale, právě je to neschopnost přijmout jinakost a zároveň tedy posuzovat člověka podle jeho konkrétních kroků, podle jeho chování a ne podle jeho původu, posuzovat člověka, jaký je, jestli jedná dobře nebo špatně, bez ohledu na to, jestli patří k tomu nebo onomu etniku nebo k tomu nebo onomu národu, a to vyžaduje určitou velkorysost, to vyžaduje určitý rozhled a nemohu si myslet tedy, že na světě mám blízké jenom ty, s nimiž mám stejný jazyk nebo stejnou kulturu a je důležité proti tomu opravdu brojit a bohužel tedy ta nenávist se také dneska šíří těmi různými sociálními sítěmi, sociálními kanály a tomu je třeba jasně říci ne. Záleží na každém z nás, bohužel to nemůžeme úplně zastavit, ale pro mě zralý člověk je ten, který dovede říci ne a který to v sobě nepěstuje, víte někdo ještě zase je takový, jako bych řekl slaboch, že si to vevnitř myslí, ale nedá to vnějšně najevo a ono to potom někdy tedy vybublá, takže kromě těch, kteří to dodávají primitivně najevo hned, jsou také ti, i takové znám a bohužel někdy i v církvi, já to musím jako říci, že to v sobě jakoby tutlají vůči různým třeba skupinám obyvatelstva, ale bojí se to veřejně projevit, protože ví, že by třeba ztratili jako své renomé v očích těch druhých, takže žádná přetvářka, je jasně říci ne, žádná zbabělost a je třeba říci, to je naprosto nedůstojné člověka, který tedy se snaží působit, že tedy vede řádný život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Chce to odvahu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Chce to odvahu ono, ono někdy i proti davu vyžaduje velikou odvahu, protože člověk rád jako se někdy schová za ten dav, tam se cítí bezpečně a je rád, když to za něj vyslovit ti druzí a ono najednou tedy se postavit a nejít v tom proudu, no tak samozřejmě člověk jako může utrhnout nějakou facku, něco nepříznivého, ale tím tedy také jako člověk nějak ukazuje, že je svobodný, ta svoboda není jenom v tom, že mohu užívat těch právních svobod zaručené zákony, ale že právě jsem svolný i v této oblasti a člověk je člověkem a vede důstojný život, když je zároveň také svobodný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Papež František včera na Twitteru připomněl svatou Terezii /nesrozumitelné/, v den jejího svátku a napsal, že tato řeholnice, velká postava, karma lidského řádu nás povzbuzuje k tomu, abychom žili malými skutky lásky, abychom nezmeškali příležitost k úsměvu a učinili jakékoliv drobné gesto, které zasévá mír a přátelství.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
To je nádherné, bohužel teď třeba v metru člověk musí nosit roušky, tak já někdy jsem rád, když se třeba v metru na mě někdo usměje, tak velmi rád třeba to platím nebo když někoho potkám, nedělá mi problém, ať jsem starší, že někoho pozdravím a ono hned se jako vytvoří taková lepší nálada do toho dne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Světici biskup pražský Václav Malý a jeho postřehy, děkuji vám za ně, mějte se krásně.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
Děkuji a přeji všem posluchačům vydařený příjemný víkend a žádný strach.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a zve k dalším pořadům Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.